Zákon o pozemních komunikacích

čas 11:36:14 – 11:46:27:

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega senátor Petr Vícha tady představil jakousi taktiku, s jakou bychom dneska mohli postupovat při schvalování pozměňovacích návrhů, které jednak byly přijaty ve výborech a jednak také – možná budou některé přijaty z těch, co jsou předneseny nebo budou předneseny na plénu v podrobné rozpravě.

Já za sebe musím říci, že přeci jen o trochu více věřím v příčetnost poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. A nemyslím si o nich, že jsou nesvéprávné loutky, které když jednou hlasovaly pro možnost někde navýšit rychlost, tak následně poté, co jim pan ministr dopravy řekne, že to nebylo správně po druhé. A následně poté, co se dozví, že pan prezident, který zase zřejmě je velmi mocný, řekne, že zákon bude vetovat, změní názor, protože poslanci by měli hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A pokud se jim to vědomí a svědomí tak rychle mění, tak něco není v pořádku.

Proto si myslím, že bychom měli trvat na svých pozměňovacích návrzích a neměli bychom jenom účelově přistupovat na některé další pro to, že se nám to potom z hlediska schvalování těch našich, o kterých jsme přesvědčeni, vyplatí.

Pozměňovací návrhy, které vznikly na našich výborech jsou veskrze velmi rozumné. A já předpokládám, že pan ministr se tady k nim vyjádří a případně nám řekne, proč je proti nim, nebo proč naznačuje, že by je rád zobchodoval za nějakou věc, kterou potřebuje prosadit on.

Ten první, který se týká výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu říká, že prostě když se něco opravuje nebo udržuje a dělá to veřejnoprávní korporace nebo stát, že by to mělo být vysoutěženo. A to my jsme do zákona navrhli zařadit, aby to bylo jasné a aby nikdo nemohl dostávat z ruky. Byť to třeba budou kraje, nějakou údržbu, nějaké úpravy, a aby se tu soutěžilo standardně podle zákona o veřejných zakázkách. To je obsah zákona nebo návrhu číslo 1, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Obsahem návrhu číslo 2 našeho výboru je potom, aby ten, kdo majetek vlastní, tak aby se o něj staral. A aby neříkal, že se o něj má starat někdo, který, řekněme by byl rád nebo víc ho zajímá, aby tam bylo uklizeno a pokáceno, ale proto, že majetek je někoho jiného. Tak s tím má jedině problémy, které tady popisoval například pan kolega Carbol.

Návrh číslo 4 našeho výboru potom říká, že Policie by měla být dotčeným orgánem, jako každý jiný orgán. Policie by neměla mít právo veta a pokud Policii se nelíbí, že někde se městu potřebuje dát zákaz vjezdu nebo usadit nějakou značku, potom by to měla říci a ve správním řízení by měl správní orgán rozhodnout, zda argumenty o tom, že je narušena bezpečnost a plynulost silničního provozu, jsou správné. To znamená, není důvod, aby Policie měla nějaké zvláštní kulaté razítko, oproti např. památkářům nebo někomu jinému. A to je ten návrh č. 4 zákona výboru nebo návrhu změny zákona výboru pro územní rozvoj.

Pak je tady ten, jak se na to ptal pan kolega Čunek, aby se v tom zorientoval, buď pozměňovací návrh č. 3 výbor pro územní rozvoj, nebo pozměňovací návrh č. 5, výboru pro hospodářství. A ten říká, že bychom se měli vrátit k tomu, aby nebylo možné na některých úsecích dálnice navýšit rychlost na 150 km za hodinu.

Tady je jedna odbočka, ale důležitá, protože pořád tady dochází k matení pojmů. Kdyby někdo vydával tuto tabulku, kterou nám nechala rozdat paní kolegyně Seitlová, po schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zase by tam u České republiky bylo 130. Zase by tam bylo 130, protože § 18 odst. 3 zůstává stejný, pořád maximální rychlost na dálnici zůstává 130 km, s tím, že je možné na některých úsecích, stejně jako u jiných silnic první třídy a motorových, případně zvýšit rychlost na 110 km, tam by to bylo na 150. To znamená, není to tak, že se v ČR navrhuje zvýšit na dálnicích rychlost na 150. Vím, že to tady několikrát zaznělo, ale upozorňuji na to, že tato přehledná tabulka by vypadala v případě České republiky úplně stejně, před i po přijetí tohoto zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Byl by tam možná dodatek, někde 150.

To je věc, kterou jsem tady chtěl zdůraznit, a byl bych rád, kdybychom to brali v potaz v případě hlasování. A já za sebe nedoporučuji přistupovat na to, že budeme snižovat rychlost ze 150 na 130 v případných eventuálních potenciálních úsecích, které ještě žádné neexistují, protože nám to pro přijetí našich návrhů podle mého názoru vůbec, ale vůbec v ničem nepomůže, pokud nepřistoupíme na to, že poslanci jsou nemyslící loutky.

Co se týká návrhů pana kolegy Škromacha, ten říká, pokud nezpůsobíte nehodu, tak můžete jezdit na kole jak chcete opilý a policie vás nemá právo kontrolovat. Byť jsem tedy liberálem, tak si myslím, že to není dobrý návrh, jednak proto, že nebyl vůbec diskutován a je nám tady jaksi najednou podsouván v rámci jednání pléna Senátu, a vůbec jsem nezaregistroval, že by se jím někdo zabýval dopředu a vyžádal si nějaké statistiky. Já jsem se teď díval rychle do internetu a do nějakých statistik Besipu, a zjistil jsem, že tři čtvrtiny nehod policistů, pardon, tři čtvrtiny nehod cyklistů, jsou způsobeny cyklisty, kteří požili. Tři čtvrtiny, to znamená 75 % ! To tedy není asi úplně zanedbatelné množství a myslím si, že minimálně by se o tom mělo velmi přemýšlet a mělo by to být více rozmyšleno.

Jinak upozorňuji na další věc, kterou asi všichni víme, ale jenom pro ty „náhodou“. Cyklista, když je přistižen, že požil, tak nadále může řídit kolo, není mu odebrána možnost řídit kolo, a není mu odebírán řidičský průkaz. Čili jediné, co se stane je, že zaplatí. Nic jiného tam není, není tam žádná jiná hrozba, která by tady hrozila.

Co se týká pozměňovacích návrhů pana kolegy Eyberta, tak to je nádherný příklad absolutní nekomunikace, už druhý, ministerstva zemědělství a ministerstva dopravy. Ten první jsme zažili u zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ministr dopravy vůbec netušil, že ministr zemědělství navrhuje, aby v případě komunikací místních bylo povinností obce nebo města zaplatit za vynětí zemědělského půdního fondu, a podle bonity i docela slušné částky, může to být klidně i tisíc korun nebo pět set korun za metr čtverečný. Když si vezmete komunikaci dlouhou kilometr, širokou 4 metry, tak to vychází na 2 miliony při bonitě 2 nebo 3, jen to praští. A následně samozřejmě obce a města musí ještě potom půdu vykupovat, poté, co zaplatí za vynětí. Stát na svých silnicích za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu samozřejmě platit nemusí. Nerovnost dvou veřejnoprávních korporací jako hrom. Byla tam, ministr dopravy za nás nebojoval a ministerstvo dopravy proti této nerovnosti nějakým způsobem nevystupovalo.

Dneska jsme v situaci, kdy zase ministerstvo zemědělství mohlo říci ministerstvu dopravy – nebylo by vhodné aspoň v případě místních komunikací zjednodušit pokládání infrastruktury technické do vozovky, když obce s tím budou souhlasit nebo když to bude nová místní komunikace, nový chodník apod.? Výsledkem je to, že toto zjednodušení v zákoně není. Je to velmi obtížné, návrh pana senátora Eyberta v tomhle směru je velmi logický. Bohužel zase ministerstvo dopravy, protože zřejmě obce menší než milion obyvatel je příliš nezajímaví, nereagovalo a tuto připomínku v meziresortním připomínkovém řízení nedalo a teď jsme před situací, jak to řešit, s tím, že já neříkám, že návrh pana senátora Eyberta je ideální, ale z hlediska jeho pozice dlouholetého komunálního politika, starosty je logický.

Co se týká návrhu pana senátora Víchy na to, abychom urychlili možnost zadávání veřejných zakázek z hlediska údržby, jak jsem o tom mluvil, považuji za logický a potřebný a prosím o jeho podporu.

Tolik ode mne v této chvíli, děkuji vám za pozornost.