Zákon o prodejní době

čas 10:42:20 – 10:45:07:

Vážení paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já si dovolím k tomu co tady probíráme, dvě poznámky. Zákon, jak je navržený, má dle mého názoru dva rozměry, pokud pominu ekonomický. Ten první je rozměr sociální. Já upozorňuji, že vždycky to je tak, že se uchylujeme k nějaké míře intervence, i v případě třeba rodinného života jak tady bylo zmíněno. Ale nevím, jestli se předkladatelé tohoto zákona zamýšleli skutečně zodpovědně nad tím, že je tady spousta dalších lidí, kteří v ty dny normálně pracovat budou a že jenom se někam míra regulace posunuje a že možná s nějakou spravedlností a s nějakým sociálem zase se někde dál potom zvyšuje asociálnost a nespravedlnost. Protože řidiči hromadné dopravy budou dále jezdit, lidé v restauracích budou dále pracovat, atd. Já si nejsem jistý tím, že je takto možné někde přesně tuto míru nastavit. Prostě myslím si, že každý z nás ji má někde jinde. Já bych velmi prosil, aby každému z nás bylo umožněno mít míru liberalizace někde jinde a aby ti, co říkají, že si myslí, že by to takto být nemělo, jak je v zákoně, nebyly tady napadáni.

Druhá věc, na kterou chci nejvíc upozornit a kvůli které jsem hlavně vystoupil je, že tady zaznělo, že snad by zákon také měl mít nějaký výchovný rozměr. Já se omlouvám, ale já si myslím, že vychovávat zákazem moc nefunguje. Zákazem možná mohou vychovávat rodiče, protože jim děti věří. A když chce někdo vychovávat zákazem, kterému moc nevěří obyvatelstvo, anebo dokonce k němu nemají ani blízko, tak si myslím, že je velký naivka. Velmi se za to omlouvám. Já prostě nevěřím tomu, že tím, že zakážeme v některých dnech prodávat v některých prodejnách, se stane to, že lidé budou najednou lepší, budou se více věnovat nějakým duchovním záležitostem, atd. Prosím vás, tyto ambice do tohoto zákona nevkládejme a o těchto věcech hovořme, bych řekl, velmi úsporně, protože obecně a dlouhodobě je historicky podloženo, že výchova zákazem nefunguje.

čas 10:46:30 – 10:47:33:

Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Paní kolegyně Doupovcová mě teď zaskočila, protože to budu používat, že v některých případech u svých dětí používám společenské dohody, nikoliv zákazu, ale jinak k odpovědi na otázku – já se přiznám, prostřednictvím pana předsedajícího – pane kolego Doubravo, že jsem nepochopil vaši otázku, protože já jenom říkám, že není možné vychovávat zákazem, zejména od institucí, které opačně se příliš velké důvěře u těch, kterých se zákaz týká, netěší. A to je celé, a o žádných hypermarketech a dalších věcech jsem nemluvil. Pokud, prostřednictvím paní předsedající jste to tak vnímal, tak jsme se asi nějak v myšlenkových pochodech minuli.