Zákon o sdružování v politických stranách – senátní návrh

čas 17:32:26 – 17:51:00:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, byť tady toho o tom zákoně už bylo řečeno hodně a já oceňuji práci předkladatelů, resp. předkladatele, s jakou se zabýval mými připomínkami, které jsem jednak vznesl přímo na jednání pléna, jednak jsem je písemně zaslal 21. dubna 2012. Trošku mne mrzí, a není to úplně v souladu s tím, co tady předkladatel říkal, že jsem měl pocit, že se dlouhou dobu těmi připomínkami nikdo nezabývá, a najednou při jednání pléna, v ten den, kdy plénum mělo být, tak jednaly všechny tři výbory. Já jsem při zaslání těch připomínek 21. dubna nabídl i spolupráci, neboť když píšete připomínky, tak tam nikdy nepíšete úplně všechno, protože každý máme k dispozici maximálně 24 hodin denně. Přesto při jejich vypořádávání mě nikdo žádným způsobem neoslovil. Je mi to trochu líto. Určitě, pokud by se tak stalo, tak bych dneska nepředkládal pozměňovací návrhy a neprosil vás, abyste propustili zákon do podrobné rozpravy.

Předtím, než začnu mluvit k tomu vlastnímu vypořádávání mých připomínek, ještě tady budu citovat jednu moji kolegyně z levé části spektra, jejichž názor se mi líbí. Ona tady u jiného zákona kdysi řekla, že bychom měli předkládat a schvalovat takové návrhy zákonů, které jsou v reálném světě reálné. Já musím říci, že byť na tom zákonu je hodně vypracováno, tak si nejsem jistý, že zejména v některých pasážích tomu tak je. Zvláště si nejsem jistý, že z hlediska omezení výdajů na volební kampaň jdeme tou správnou cestou. Myslím si, že cesta by měla být trošku jiná. Neříkám, že ten recept dneska mám, nebo máme připravený. Ale pokud se podívám na paní kolegyni Paukrtovou, vím, že minimálně debata o tom, jestli se nesnažit omezit volební výdaje trošku jiným způsobem, než technokratickým vyjmenováním toho, co je a co není možné a kolik, kdy a jak se může utratit, mohla proběhnout a byli jsme na ni připraveni. Protože – a chci to zdůraznit – je i zájem na pravé části politického spektra, aby se při volební kampani neutrácely peníze za nesmysly a aby se při ní nepodvádělo nebo nepoužívaly se černé peníze. Předpokládám, že moji kolegové o těchto věcech ještě dneska promluví.

Nyní ke konkrétním věcem a k vypořádání. Co se týká komunálních voleb a jejich vyčlenění, zaznělo to tady, já uznávám, že snažit se podchytit omezení komunálních voleb by bylo velmi obtížné. Bylo by to administrativně velmi náročné. To, že předkladatel tak neučinil, se snad dá použít jako důkaz toho, že skutečně byrokratizace se zákonem přichází a že to, co zákon přináší, není jenom pozitivní omezení výdajů, ale i to negativní, které souvisí s narůstající byrokratizací, administrací a dalšími možnostmi, které přicházejí s tím, jak se zvyšuje počet písmen, kterými to, jak se máme chovat, popisujeme.

Druhá věc, která se týkala hotovostních plateb – tady téměř souhlasím s předkladatelem a jeho komentářem, kromě jedné důležité věci, tu tady opomněl. Jsem rád, že je doplněna. To je, že jednotlivý kandidát v původním návrhu nemohl platit v hotovosti, musel používat jenom bezhotovostní platby. Nyní je to doplněno tak, že může. To tady nebylo řečeno, ale je to podstatná věc. Všechny ostatní věci platí. Znamená to, mít na všechno, včetně – já nevím – jakéhokoliv výdaje, např. v místě, kde se s voliči setkáme, účetní doklad. Zachovávat účetní doklad a následně ho potom odevzdat. Pokud např. v Jihomoravském kraji je 65členné krajské zastupitelstvo, tak každý zastupitel zřejmě bude mít svůj účet, bude si schraňovat své účetní doklady, následně to bude odevzdávat kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny, aby to zkontroloval. To je k představě o nárůstu administrativy.

Nyní k dalším věcem, které považuji za nejpodstatnější. První se týká darů, a to, jak byla vyřešena moje připomínka, že by strany mohly darovat peníze svým kandidátům. Tím by to pro ně nebyl volební výdaj a přitom by to vlastně volební výdaj byl, neboť by to používali kandidáti, ale evidováno a zapsáno jako volební výdaj by to nebylo.

Odstranění, které je použito v návrhu zákona, je logické. Týká se § 17a první části odstavce 4 písm. c), kde se říká, že pokud je dar poskytnut stranou kandidátovi strany, tak potom není pravda, že to není volební výdaj. Já mám ve svém pozměňovacím návrhu slůvka „ledaže jde“ navržena změnit na to „pokud se nejedná“. Pan předkladatel, který je právník, říkal, že to je totéž. Možná je to totéž, ale já tomu „leda že jde“ nerozumím a „pokud se nejedná“ rozumím. Myslím si, že pokud lidé mají používat zákony, tak by jim, pokud je to možné, měli rozumět. A pokud je nějaký juristic speak, tak by se měl používat minimálně.

Je tam ale důležitější věc a důležitější problém. Souvisí s tím, jak tady bylo řečeno, že je bezvadné, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby nemůžou dávat dary stranám a hnutím a že to je významné omezení korupčního jednání, výrazné omezení možností podnikatelů a právnických osob strany ovlivňovat.

Upozorňuji jenom, a v materiálu, který jsem zasílal, je to vyčísleno, pokud sečteme např. maximální možné výdaje na volby do Poslanecké sněmovny, pokud by každý kandidát utratil svých 300 tisíc, a zároveň strana nebo hnutí utratilo milion, pardon, 80 milionů, tak dohromady by mohlo být utraceno v průměru zhruba 163 milionů. 80 je dáno, to daly strany a hnutí, a zbývá 63 milionů. Těch 63 milionů jsou miliony od jednotlivých kandidátů, nikde zákon nezakazuje, že by kandidát nemohl dostat dar od právnické osoby. Nikde se to neeviduje a nikdo se o tom nemusí dozvědět. Čili 63 milionů Kč nám visí ve vzduchu, 63 milionů Kč může být ve formě darů po 300 tisících dáno všem kandidátům do Poslanecké sněmovny. To jsme u Parlamentu.

V případě krajských voleb je to ještě zajímavější, protože celková částka je 329 milionů Kč, která může být utracena. S tím, že 98 milionů připadá po 7 milionech na 14 krajů, 14 krát 7 je 98, a 231 milionů je maximální částka, která může být utracena jednotlivými kandidáty. Tuto částku zase účetně někdo kontroluje, ale může být těmto kandidátům právnickou osobou darována. Bez problémů, bez evidence. Poměr je, 98 milionů kontrolujeme, 231 milionů nekontrolujeme. Aby bylo jasné, jak jsme na tom a jak jsme to v této věci vylepšili. To je moje první podstatná připomínka. Vy budete potom rozhodovat, jestli skutečně zákonem dosahujeme toho, čeho jsme dosáhnout chtěli.

Druhá moje zásadní připomínka se týká části jedna § 17a odst. 5. Bylo už tady o něm mluveno, já ho přečtu, protože je to dle mého názoru velmi důležité z několika důvodů. Odstavec 5 říká, že výdaje na volební kampaň ve prospěch nebo v neprospěch stran, hnutí a jejich kandidátů smějí vynakládat pouze strany, hnutí a jejich kandidáti. Odstavec 5 v sobě obsahuje dvě nebezpečí. Budu mluvit o prvním nebezpečí, o kterém nevím, jak ho odstranit, a potom o druhém nebezpečí, které navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu odstranit.

První nebezpečí spočívá v tom, že odstavci 5 rozumím tak, že nikdo jiný než strany nebo hnutí nebo jejich kandidáti nesmí mít výdaje při volební kampani na volební kampaň. Nikdo jiný. Co to znamená? To znamená, že v případě, že já jako kandidát do Senátu například budu stát a budu rozdávat své vizitky, a někdo přijde a řekne „já ti s rozdáváním pomůžu“, v tom okamžiku zřejmě platí vysvětlení pana senátora Dienstbiera, skutečně je to dobrovolník a úhrada je nulová. V pořádku. Otázka zní, jestli totéž platí, když přijede můj kolega s autem a řekne „já ti rozvezu plakáty a vylepím je“. Také skutečně tam nevzniká žádný volební výdaj? Pokud tam vzniká volební výdaj – já neříkám, že musí být uhrazen, pokud tam vzniká volební výdaj, tak je to porušení odstavce 5 tohoto zákona. Protože nikdo jiný nesmí volební výdaj mít, než strany, hnutí nebo jejich kandidáti. Ještě zajímavější situace je, když někdo navrhne, nějaký podnikatel, třeba některé paní senátorce, že vylepí její plakáty v dopravní službě, kterou má k dispozici, např. pro vozy autobusů. „Já ti tam dám“, „já vám tam dám vaše plakáty“. Jaká pomoc? Porušuje zákon, nebo neporušuje zákon? Nebo to je také dobrovolnictví? A znamená to, že to může být uděláno a není s tím žádný problém? A že tam nevzniká žádný volební výdaj? Nebo to je tak, že tam vzniká volební výdaj, a jestli tam vzniká volební výdaj, tak já upozorňuji, že výdaje na volební kampaň ve prospěch nebo v neprospěch stran, hnutí a jejich kandidátů smějí, smějí!, vynakládat pouze strany, pouze, pouze, pouze, strany, hnutí a jejich kandidáti. Nevím, nerozumím tomu, nejsem právník, ale jestli toto není na velké debaty právníků – většinou se říká „dva právníci, tři problémy“, o tom velmi pochybuji. Jsem přesvědčen, že toto je věc nedořešená a já nevím, jak z ní ven.

Druhá věc, kterou navrhuji řešit, protože chci být konstruktivní, když mě pak senátor Nenutil pochválil, že jsem konstruktivní, byť teď se tak úplně necítím ve všech, je, že v odstavci 5 není ani zmínka o nezávislých kandidátech do Senátu. Jinými slovy mně z toho plyne, že pokud do toho odstavce 5, a potom ještě do jednoho odstavce, o kterém budu mluvit, nedoplníme i nezávislé kandidáty do Senátu, tak těm skutečně by potom třetí strana, třetí osoba celou kampaň mohla zafinancovat. A nebyl by s tím žádný problém. Protože pro tu by neplatilo, že výdaje na volební kampaň smějí vynakládat pouze strany, hnutí a jejich kandidáti. To znamená, podle mého názoru, pokud to chceme uvést na rovinu, pokud chceme, aby nezávislí kandidáti do Senátu měli stejné podmínky pro svoji kandidaturu a stejné nároky na omezení finanční, musí to být tak, že i oni budou v odstavci 5 a následně potom ještě v odstavci 5 §17a v článku I bodu 2, potom ještě v § 16a v článku II. Já potom ještě pozměňovací návrh vysvětlím.

To jsou dva problémy, které vidím, ohledně odstavce 5 § 17a části první, který říká, že jenom smějí. Pan senátor Dienstbier správně říká, že ten odstavec tam vlastně musí být, protože kdyby tam nebyl, tak omezení ztrácí smysl. Protože v tom okamžiku by třetí osoby mohly zafinancovat nekontrolovatelně komukoliv kampaň. Jinými slovy se dostáváme do problému, který potom někdy později popíšu. Můj názor je, že problém je neřešitelný, proto se mělo k řešení zákona a v přístupu k zákonu jít jiným způsobem. Jakési představy existují, ale tady se spěchalo. Mám-li citovat dalšího klasika, je to Jan Ámos Komenský, který říkal, že všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.

To je k tomu začarovanému kruhu a k nezávislému kandidátovi, k mým pozměňovacím návrhům, které podávám. Tím vás zároveň – pro stenozáznam – prosím, abyste zákon, pokud ho budete chtít schválit, nebo vy, co ho budete chtít schválit, aspoň propustili do podrobné rozpravy, abych pozměňovací návrhy mohl načíst. Pozměňovací návrhy mají tři části. Část první řeší nezávislého kandidáta v souvislosti s odstavcem 5 § 17a bodu 2 článku prvního. Druhá část řeší nezávislého kandidáta v článku II bodu 2 § 16a. Třetí část navrhuje, aby „leda že jde“ bylo nahrazeno „pokud se nejedná“. Tady jsem byl poučen, že to je úplně jedno. Když je to úplně jedno, klidně to tam nechte, ale já rozumím tomu „pokud se nejedná“, nerozumím tomu „leda že jde“, ale možná jsem v menšině. Tam rozdíl není.

Tolik k tomu. Co na závěr? Dlouho jsem přemýšlel, co mám říci na závěr. Na závěr bych řekl jednu věc. Myslím si, že to není tak, že předkladatelé mají špatný úmysl. Naopak si myslím, že předkladatel má dobrý úmysl. Dokonce dokud se podíváme do historie, tak je přirozeností člověk, že se snaží vyřešit neřešitelný problém. To je nám přirozené. Řešit neřešitelné problémy nás hrozně baví. V 5. století v Řecku vznikly tři problémy. Jeden se nazýval kvadratura kruhu, druhý se nazýval trisekce úhlu a třetí se nazýval duplikace krychle. Všechny tři problémy znamenají to, že máte pomocí pravítka a kružítka udělat například při kvadratuře kruhu to, abyste sestrojili čtverec se stejným obsahem jako má ten kruh. Čtrnáct set let se lidé o to pokoušeli a roku 1882 někdo přišel na to, že to nejde. My existujeme 20 let, čili máme ještě 1380 let na to, abychom zjistili, že napsat zákon tímto způsobem nejde.

Když máte jenom pravítko a kružítko, tzn. takovéto lidi, tak nemůžete dělat kvadraturu kruhu a snažit se ji řešit. Nejde to. Musí se k tomu přistoupit jiným způsobem. Co ale nejde, abych nebyl na předkladatele tak příkrý, je pravda, že pravítkem a kružítkem se můžete pořád přibližovat a pořád čtverec víc a víc upravovat tak, aby měl nakonec stejný tvar jako kruh. Ale za to zaplatíte obrovským počtem operací, obrovskou pravděpodobností chyby a všemi dalšími věcmi, které s tím souvisí.

Nevím, jestli tuto cenu máme v tomto okamžiku zaplatit. Jestli bychom neměli být spíš pokornější, neměli se navzájem více domlouvat a neměli zkusit napsat to celé trochu jinak. Děkuji za pozornost.

čas 18:38:09 – 18:38:27:

Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, nechci jednání zdržovat. Ovšem teď si nejsem jistý, nejsem úplný znalec jednacího řádu, jestli své pozměňovací návrhy musím číst, když jste je dostali?

čas 18:38:30 – 18:40:25:

Tak dobře. A ještě předtím, než pozměňovací návrhy načtu, tak si znovu dovolím prostřednictvím paní předsedající zeptat pana kolegy Dienstbiera, který mluvil o části třetí mých pozměňovacích návrhů, resp. poprosit ho, aby něco zvážil.

Já buď nerozumím slovu „ledaže“, ale pokud by to mělo zůstat – já jsem nevystudoval češtinu – tak by tam mělo být „ledaže nejde“, ne „ledaže jde“. Podívejte se, prosím, na to znění. Tak, jak je to tam napsáno, tak by tam mělo být napsáno „ledaže nejde“ a ne „ledaže jde“. Ledaže je přece synonymum, ledaže je pokud. Pokud tam chce nechat ledaže, tak tam musí dát „ledaže nejde“ a ne „ledaže jde“. „Ledaže jde“nemá žádnou logiku.

Pan kolega Dienstbier bude zřejmě po mně vystupovat, tak třeba to vysvětlí. Ale to je ten celý problém, který já s tím mám, ale možná neumím česky.

A nyní k mým pozměňovacím návrhům:

1. V čl. I bodu 2 v § 17a na konci textu odstavce 5 doplnit slova „a dále nezávislí kandidáti, jde-li o volby do Senátu“.

2. V čl. II bodu 2 v § 16a na konci textu odstavce 5 doplnit větu „Výdaje na volební kampaň ve prospěch nebo v neprospěch nezávislého kandidáta pro volby do Senátu smějí vynakládat pouze nezávislí kandidáti pro volby do Senátu a politické strany, politická hnutí a jejich kandidáti.“.

3. V čl. I bodu 2 v § 17a v odstavci 4 části c) slova „ledaže jde“ nahradit slovy „pokud se nejedná“.

Děkuji.