Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce

čas 10:03:10 – 10:04:24:

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor se poměrně podrobně zabýval zákonem o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, s tím, že v úvodním slově pan ministr již vlastně označil největší problém, který jsme řešili a na který jsme na výboru úplně nedostali uspokojivou odpověď, a to jsou možné dopady § 7 zákona z hlediska uživatele internetu a elektronické komunikace. Myslím si, že to byl hlavní důvod, proč nakonec výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování 10 senátorů 5 hlasovalo pro, nikdo nebyl proti a 5 senátorů se zdrželo. To znamená, že výbor nepřijal žádné usnesení. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne a pověřil předsedu výboru, také mne, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem tímto učinil. Děkuji za pozornost.

čas 10:05:04 – 10:10:44:

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Byť, jak tady pan ministr, který zastupuje jiného pana ministra, říkal, že se jedná o jakousi adaptaci nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu, tak si dovolím několik slov, protože tato adaptační norma vůbec není nevyužitá a její dopady budou poměrně zásadní. Jak tady bylo řečeno, v roce 2014 přijal Evropský parlament a následně schválila Evropská rada nařízení Evropské unie 910/2014, které se přesně nazývá, že to je nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu.

První věc, která je velice důležitá, je si uvědomit, že pokud bylo na evropské úrovni přijato nařízení, tak tím pádem je platné i pro Českou republiku bez ohledu na to, zda mi dneska tyto adaptační normy přijmeme nebo nepřijmeme. Máme tady dvě. Je to jednak tento senátní tisk a potom ještě senátní tisk č. 307. Tyto adaptační normy tedy slouží jenom k tomu, abychom harmonizovali náš právní řád s tímto nařízením a abychom to udělali co možná nejlépe. Na druhé straně tyto adaptační normy zároveň dávají prostor příslušným ministerstvům, a nejen jim, k tomu, aby do nich ještě vpašovali nebo umístili nějaké další věci, které potřebují v rámci těchto zákonů změnit, což se tady také v některých případech stalo, např. v dalším tisku je to část, která se týká zveřejňování otevřených dat.

Co tady děláme dneska my, je, že se zabýváme adaptací části evropského nařízení, a to té části, která se týká pravidel vytvářejících důvěru a zejména elektronického podpisu, elektronické pečetě a dalších a dalších věcí. A při debatě, kterou jsme na výboru vedli – já to nyní trošku podrobněji rozvedu – nás zajímal obsah § 7, který, když to volně přeženu nebo volně řeknu, tak říká, že je možné po dohodě stran v rámci běžného elektronického styku používat tzv. prostý nebo někdo říká také primitivní elektronický podpis, což je něco jiného než kvalifikovaný elektronický podpis, který se používá při komunikaci, velmi zjednodušeně řečeno, s úřady. Obava, jestli § 7 potom nezpůsobí, že když si někdo otevře e-mail a klikne tam na něco, tak to znamená, že uzavřel smluvní vztah a následně bude povinen plnit nějaké smluvní závazky, které ani podepsat nechtěl, existuje. A pokud schválíme tento zákon v podobě, jak je navržen, je reálná. Na druhé straně, pokud bychom tak neučinili, dostáváme se do situace, kdy bychom museli respektovat evropské nařízení, a v evropském nařízení existuje článek 25 odst. 2, který říká, že vlastnoruční podpis je rovný pouze kvalifikovanému elektronickému podpisu. Jinými slovy, dostali bychom se do situace, kdy by skutečně, jak tady říkal pan ministr nebo podle výkladu našich právníků z ministerstva vnitra, zřejmě nebylo možné v elektronické komunikaci uzavírat jednoduché smluvní vztahy tak, jak jsme na to zvyklí dneska.

Vysvětluji to tady takto podrobně proto, že při komunikaci s ministerstvem vnitra bylo slíbeno, že sem dnes přijde přímo pan ministr vnitra Chovanec a řekne tady to, co dneska napsali zřejmě panu ministrovi Dienstbierovi, aby tady přečetl. Jsem rád, že se tak stalo, že tady v zastoupení pana ministra vnitra pan ministr Dienstbier jednoznačně deklaroval, že skutečně jiné cesty není, pokud chceme dál uzavírat nějaké vztahy nebo např. i posílat žádosti o zaměstnání nebo kupovat nějaké věci v e-shopu, než povolit díky § 7 nadále existenci primitivního nebo prostého elektronického podpisu.

Na druhé straně říkám jedním dechem, že vystoupení pana ministra beru tak, že v případě všech komplikací a nebezpečí, které jsou s tím spojeny, na sebe ministerstvo vnitra tímto vzalo odpovědnost největší, neboť ono tvrdí, že jiné řešení neexistovalo. Ono tvrdí, že to je jediná cesta, jak nadále zabezpečit elektronickou komunikaci a uzavírání smluvních vztahů na nižší úrovni.

Tolik ode mne. Děkuji za pozornost a v tuto chvíli své vystoupení končím.

čas 10:15:30 – 10:15:57:

Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, vážený pane ministře. V rozpravě vystoupili tři senátoři, byl podán návrh na schválení zákona, žádný jiný návrh nemáme k dispozici. To znamená, že bychom měli hlasovat o usnesení, kterým Senát rozhodne, zda schvaluje návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.