Zákon o ukončení důchodového spoření

čas 11:05:45 – 11:10:00:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já taky jsem původně nechtěl vystupovat, protože jsem nikdy druhý pilíř nijak nehájil. Osobně, když jsem si počítal jeho výhody a díval jsem se na to, co přináší, tak jsem měl dokonce i podobné pocity jako někteří z vystupujících, kteří ho kritizovali.

Proč jsem tedy vystoupil? Nebo proč vystupuji? Vystupuji proto, že považuji za slušné a správné se tady zastat živnostníků. Protože to, co tady říkal pan předseda Štěch, je pravdou jen částečně. Je otázkou, jak přistupujeme k možnosti a právu člověka si o svém osudu rozhodnout. Živnostník to dneska má tak, že pokud málo odvádí, a tím málo přispívá do současného průběžného systému, a tím opravdu málo přispívá na průběžné výplaty třeba i své matky nebo otce, tak zároveň tím souhlasí s tím, že on jednou bude brát velmi nízký důchod. V okamžiku, kdy bude přispívat minimálními dávkami, tak jeho důchod bude zhruba 5 500 korun měsíčně. Já nevím, jestli má tento stát se starat o to, aby měl vyšší důchod a více dneska přispíval, nebo nemá. Je to věc, rozhodnutí každého z nás. Je to, řekněme, otázka toho, jak přistupujeme k tomu, do jaké míry se někdo má starat o osud druhého, nebo nemá. Ale rozhodně odmítám to, aby někdo za to byl kritizován. Je to jeho právo. On řekl – já budu dneska méně přispívat – můžeme klidně si říci, budu třeba méně solidární k těm, co dneska berou ty důchody, ale já jsem ochoten potom nést to břemeno, že můj důchod bude 5 500 korun.

Mimochodem, ten, kdo bere celou dobu minimální mzdu za svého života, tak jeho důchod bude 8 000 korun. 8 000! Živnostník – 5 500. Je to rozdíl. Je to dáno tím, že ten, kdo bere minimální mzdu a zvolil si to, že bude zaměstnán, tak potom má samozřejmě ty peníze vyšší. Tak to zkrátka je. A ta debata o tom, jestli všichni mají přispívat vyšší částkou, je i debatou o svobodě rozhodnutí. O svobodě toho rozhodnout se, jak se o sebe postarám, nebo ne. S tím souhlasím. A co je velký problém, že dneska jednoduše si spočítat, jaký budu mít důchod, je ohromně komplikované a nesmírně nepřehledné. A v tomto směru já se přimlouvám za to, aby se v prvním pilíři a v těchto věcech udělal pořádek. Ale proboha, velmi zvažme, jestli chceme lidem přikazovat, když se sami živí a třeba počítají s tím, že budou do 80 let pracovat, protože jsou spisovateli, protože jsou právníky atd. To znamená, oni potom si řeknou – já se budu živit, já nepotřebuji, abych dostával od státu, až budu starý, 10 tisíc korun měsíčně, protože to udělám jiným způsobem. Jestli když si zvolili to, že budou osobami samostatně výdělečně činnými, osobami, které neznají dovolenou, které se starají samy o sebe, nikoho jiného v podstatě k sobě nepotřebují a o nic nežádají, že je tady budeme za to kritizovat a říkat jim, že jsou nesolidární, že by měly platit více, a nějakým způsobem naznačovat, že dokonce je otázkou, zda tady do jisté míry na tom, co tady funguje, existuje, nějakým způsobem neparazitují. Říkám to ve velkých uvozovkách, to tady nezaznělo.

Takže, prosím, velmi opatrně s těmito věcmi. Je to věc o názorech, o to, jak se díváme na svobodu jednotlivce. A přestaňme povídat o tom, když někdo je ochoten nést své následky, že je nezodpovědný, nebo že se k někomu, kdo dneska bere důchody, nechová férově.

Děkuji za pozornost.

čas 11:27:57 – 11:32:26:

Takže, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já nejdříve zareaguji na některé věci, které tady říkal pan kolega Škromach.

Já, když jsem měl přijímat ten druhý pilíř, tak jsem se tomu docela věnoval. A už jsem tady jednou říkal, že ne všechny vlastnosti druhého pilíře jsem chválil. Při těch debatách, které jsme potom vedli, jsem byl ubezpečen, že postupně bude docházet k jeho proměnám a změně některých parametrů. Aby skutečně druhý pilíř začal fungovat jako něco, co mohou využívat řekněme i středně příjmové skupiny.

Na druhé straně teorie nebo návrh rovného důchodu není plodem pravicového politika o rovném důchodu. A teď to neříkám v odsuzujícím slova smyslu. Bývalý premiér Rusnok psal nejpodrobnější pojednání, což tedy není pravičák, alespoň jak já jsem to mohl vnímat. A docela mě překvapuje, že pan místopředseda Škromach se vyjadřoval o tomto systému jako o systému nesolidárním nebo pravicovém. Protože rovný důchod není o ničem než o tom, když to velmi zjednoduším, že to, co se vybere v rámci průběžného výběru důchodového daně se potom vydělí počtem seniorů a každý dostane stejně. Což je princip solidarity uvedený řekněme do nějakého maxima. S tím, že osobně nemůžu vyloučit, jestli nás to jednou nečeká, ale potom to nebude důchod, ale bude to sociální dávka. Je to tak, protože tak to skutečně bude vypadat.

A může se stát – i vzhledem k tomu, co říkal pan kolega Brož, že se k tomu dostaneme, protože zkrátka nebude jiné řešení.

Co tam ještě v návrhu pana bývalého premiéra Rusnoka bylo, byl návrh, aby byli zvýhodněni ti, kteří mají pracující děti. Kteří mají pracující děti, ti senioři. A víc to nechci rozebírat. Rozhodně bych ale polemizoval s tím, že to je nějaký pravicový koncept. Může to být koncept, který bude v nějakém okamžiku jediný možný. To bych řekl, že tak je a v tomto směru je potřeba k tomu přistupovat.

Teď co se týká polemiky s panem předsedou Štěchem, tak my jsme si tam v lavici už spoustu věcí vysvětlili. Já jsem chtěl polemizovat jenom zejména s jednou věcí. Já jsem přesvědčen, že není špatné a není na tom nic špatného, pokud někdo, kdo je osobou samostatně výdělečně činnou, má možnost si sám rozhodnout, kolika penězi, jakým množstvím si bude přispívat na svůj důchod. S tím zároveň, když přispívá na svůj důchod, to není reálné, to je jenom fiktivní, tak se to potom využívá samozřejmě k profinancování a placení současných důchodů. Protože tak to je. Ale on tím příspěvkem vlastně limituje, nebo ukazuje, duplikuje, kolik bude jeho důchod. Tak to zkrátka je a osoby samostatně výdělečně činné se živí sami, nepoužívají zaměstnaneckých výhod, mají mnoho povinností a nemyslím si, že je správné je v tomhle okamžiku označovat jako ty, kteří se nechovají solidárně.

To je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěl říci. A doufám, že do budoucna budeme více vážit slova, když budeme o někom, kdo se stará sám o sebe, kdo v podstatě neví, co je nemocenská a nikdy ji nečerpal, neví, co je dovolená, počítá i s tím, že třeba nikdy žádný důchod mít nebude, označovat jako někoho, kdo neprospívá této společnosti.