Praha, 3. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 4)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:09:53 – 11:15:11:
Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, já tedy se přiznám, že také nejsem z toho zákona a z těch povinností nadšený, na druhé straně vždycky je dobře, když se úplně neděsíme více, než je nezbytně nutné. A já tedy tady mám některé dotazy na pana vicepremiéra, na pana ministra proto, že se přiznám, že také k té podrobnější debatě jsem se dostal relativně pozdě. A tudíž bych se rád ujistil, že ty věci, které tady vidím v tom zákoně, že jim rozumím správně, anebo nikoliv. Což do jaké míry potom vrhá maličko jiný pohled na to, co tady zaznělo třeba i od pana struktura Víchy, případně dalších. Jednak tedy, jak já čtu ty paragrafy – tedy pardon, ty odstavce 1 a 2 v tom § 8a, tak jsem pochopil, že ta povinnost být informován jednou měsíčně se týká jenom těch, kteří mají instalovány dálkově odečitatelná měřidla. A těch ostatních, co je nemají instalovány, se netýká. To znamená, tady na jednu stranu je to zpráva dobrá pro ty, co nemají dálkově odečitatelná měřidla, pokud tomu dobře rozumím. Otázka zní, jestli je potom budou chtít, což je potřeba z různých jiných důvodů? A ta moje otázky, jestli to skutečně je tak, že těch ostatních, co nemají dálkově odečitatelná měřidla na teplou vodu, na energii, tak že se jich to skutečně netýká a že vlastně tady není potřeba jim měsíčně tuto informaci podávat? To je jedna věc. Takže to je můj první dotaz. Pak je tam ten dotaz pana senátora Víchy, kolik je těch lidí, co tedy mají dálkově odečitatelná měřidla? Kolik je jich procent v České republice? My je tedy zatím doma nemáme. A ten druhý se týká potom odstavce 5, který říká, že ta povinnost, podle toho odstavce 1 a 2, to znamená informovat každý měsíc, se považuje za splněnou, když ta informace je někde na internetu přístupná. A je potom na tom člověku, který má doma to měřidlo, jestli má internet a přihlásí se do nějaké aplikace, kde si může najít, jak to každý měsíc je, anebo to neudělá? A když to neudělá, tak se nic neděje. Když to neudělá, podle toho, co jsem já pochopil, tak se nic neděje. Pokud samozřejmě o tom nemá zájem. Pak by musel požádat o listinnou podobu. Dostal by dopis a za ten by platil. Ale on to nemusí udělat. Požádat o listinnou podobu. Podle toho, jak to čtu já, ten zákon. Jinými slovy to zdaleka nemusí být tak nákladné, protože jediné, co je, tak máme dálkově odečitatelné hodnoty. Ty jsou sumarizovány nějaké na internetu. Tam potom je nějaký web. To my známe, všichni, co máme ty aplikace digitální atd. a jsme u ERÚ a dál. A tam vy můžete, když chcete, se přihlásit. A v tom okamžiku najdete, jakou máte měsíční spotřebu. Ale není to vaše povinnost. Nemusíte si ani požádat o listinnou podobu. A můžete žít stále ve stejném světě, jako žijete, protože se to vás vlastně nebude týkat. Podle mě by potom to mělo být nulové náklady, pokud to měřidlo je dálkově odečitatelné. Tím neříkám, že to je smysluplný počin. Jenom abychom si zase jako nevyhrožovali moc z hlediska těch povinností, které přibývají, nebo nepřibývají. To znamená, ještě jednou ty moje dotazy: jestli se to skutečně týká jenom těch domácností, kde jsou dálkově odečitatelná měřidla? To je můj první dotaz. A pokud ano, tak jestli je pravda to, že vlastně splnění té podmínky nastane v okamžiku, kdy to někde je na webu. A vy můžete na základě nějakého postupu se dostat k tomu svému údaji, to znamená naklíčovat se a jak to děláme, někteří neděláme. A když to neuděláte, že se zase nic neděje, pro vás. Pokud to tak je, tak si myslím, že, byť nezpochybňuji tu argumentaci o tom, zda to je potřeba, tak to není tak hrozné z hlediska nárůstu dalších povinností, jak tady někde zaznělo. Protože jediné, o co jde potom, je, že někde na webu vznikne nějaká další stránka, kam ta data přichází automaticky. A vy se na to buď díváte, nebo nedíváte. To znamená, potom buď zachytíte ten únik té teplé vody tím způsobem, že se tam díváte, anebo nezachytíte ten únik teplé vody tím, že se tam díváte, ale nějakým jiným způsobem. To je asi všechno, o co jde. Takže tady vzniká jakási možnost, když budu chtít a mám dálkově odečitatelné měřidlo, se pravidelně měsíčně někam dívat. A to je podstatě jiná interpretace, než ta, která tady zaznívala. Ale já se ptám na to pana ministra, neboť jsem úplně mnoho času se na to podívat neměl. Ale takhle mi to z těch paragrafů, které jsem si já přečetl, vychází. Děkuji.
čas 11:46:35 – 11:50:08:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, řeknu, že pokud bychom tady měli vést nějakou debatu, je to debata o tom, jestli jsme měli schválit, že do roku 2027 budou povinné odečitatelné přístroje nebo přístroje s dálkovým odečítáním spotřeby energie nebo teplé vody, což jsme schválili. Můžeme se bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně. S tím, že zvláště v současné době je evidentní, že cena informací neuvěřitelně roste. Informace, příp. dezinformace se stávají zbraní. To, jestli ty informace máme nebo nemáme, může být otázkou naší bezpečnosti. Mimo jiné i otázkou energetické bezpečnosti. Můj názor na tyto věci se poměrně vyvíjí, zrovna právě ta oblast energetiky je dnes naprosto zásadní. To, že budeme mít měřáky, měřící přístroje, které budou dálkově odečitatelné, může významně přispět k naší energetické bezpečnosti. Tak to zkrátka je, protože my musíme hledat jiné zdroje energie než jenom ty, které máme dnes k dispozici, k tomu potom potřebujeme daleko lepší koordinaci spotřeby té energie, k tomu potřebujeme více informací o tom, kde a jakým způsobem se ta energie spotřebovává. Jde potom proti tomu vlastně poškození nebo, řekněme, snížení toho prahu, co má být k dispozici, co nemá být k dispozici, na jaké úrovni, mám na mysli informace. Problém ale je, že pokud v některých případech budeme na úrovni takové, že nebudeme ochotni na některé věci přistoupit, potom začneme zaostávat právě z hlediska nějaké odolnosti a zajištění naší bezpečnosti.
Omlouvám se za ten delší úvod, ale je to podle mě důležité.
A teď k tomu, o čem se bavíme. Ještě jednou a velmi krátce. Opakuji, děkuji panu ministrovi za tu jasnou odpověď, že ta povinnost zpřístupnit data o spotřebě každý měsíc se týká jenom těch domácností, které mají dálkově odečitatelný měřící přístroj. Druhá věc je, že ta povinnost se týká toho poskytovatele, nikoli toho spotřebitele. Když jsem se díval, co znamená způsob umožňující dálkový přístup, zjistil jsem, že dálkový přístup je přístup do informačního systému prostřednictvím telekomunikačních zařízení. Jinými slovy, mně z toho vychází, že je klidně možné, že jediné, co dostanete, až budete mít ten dálkově odečitatelný přístroj, je telefonní číslo nějakého člověka, kterému můžete zavolat, a on, když mu zavoláte, vám v informačním systému najde, kolik jste ten daný měsíc spotřebovali. Nic jiného po vás nikdo nechce. To znamená, není to tak, klidně může nastat jenom jediná věc, že vám někdo oznámí telefonní číslo, tam si vy zavoláte a on řekne: Počkejte, já se podívám do toho systému. Takže za měsíc duben, paní Nováková, tolik.
Když to neuděláte, nic se nestane. To je všechno, o čem se tady dle mého názoru teď bavíme, asi až, já nevím, 50 minut.