Zákon o zadávání veřejných zakázek

čas 12:05:45 – 12:13:00:

Vážený pane vicepremiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím jen pár doplnění k tomu, co tady už zaznělo. S tím, že na úvod to jednodušší. Podpořím pozměňovací návrh Lukáše Wagenknechta, považuji to za velmi rozumný návrh a myslím si, že by skutečně mohl situaci z hlediska střetu zájmů zjednodušit.

A teď k tomu složitějšímu. To je navyšování limitů. Už to tady v různých podobách už zaznělo, ale možná spíše pro veřejnost než pro nás tady, skutečně je tomu tak, že i podlimitní zakázky podléhají zákonu o zadávání veřejných zakázek, podléhají § 6 toho zákona. A ten § 6, já tady ocituji aspoň některé věci spíše proto, aby to zaznělo i veřejně, říká, že zakázky, které jsou zadávány dnes, jsou pod těmi 2 nebo 6 miliony, musí být zadávány transparentně a přiměřeně. To je už dnes v zákoně, prosím, napsáno, že tam musí být zadávání rovné, že nesmí docházet k zákazu diskriminace, že zadávání musí být sociální, pokud je to možné, odpovědné, environmentálně odpovědné. Samozřejmě se zdůvodněním. A že účast musí být umožněna všem, kteří se účastnit chtějí a splňují základní pravidla.

Já to tedy zopakuji, protože tady by v debatě mohl vzniknout dojem, že dnes ti, co jsou pod 2 nebo 6 miliony, žádnými pravidly vázáni nejsou, žádným zákonem vázáni nejsou. Není to pravda. Jsou. Jediné, co se děje, že nemusí podstoupit zadávací řízení a ta úskalí tady popisoval pan předseda Plevný. To je, prosím, velmi důležité. A já to tady říkám proto, a omlouvám se za to, co teď řeknu, ale myslím si, že to musí zaznít, protože si to starostové, hejtmani a všichni zastupitelé různě zvolení, kteří mají mimochodem nejvyšší důvěru občanů v ČR – nejvyšší důvěru mají starostové – zaslouží. Prosím pěkně, pokud někdo říká, že chce zvýšit limity a racionálně to zdůvodňuje, tak z něho nedělejme sprostého podezřelého. Opravdu to není fér. Není to fér. Podívejme se na jeho historii, podívejme se na to, co ti lidé dokázali. A potom to porovnejme třeba s tím, co se děje jinde. A prosím vás, z těch, co říkají, že dnes, protože inflace je více než 50% v součtu, protože jsou tady jasná pravidla, kterými se lidé řídí a mají své metodiky a své směrnice v rámci krajů, v rámci obcí, to vůbec neznamená, pokud navrhuji zvýšení, že chtějí někde něco někomu vzít nebo něco udělat nelegálně. To tak prostě není. Není to tak. Máme možná na ty věci jiný názor, někdo chce více hlídat veřejné peníze centrálně a někdo chce ty peníze hlídat necentrálně a dává důvěru zvoleným lidem na úrovni krajů a obcí, případně jinde. To je ten rozdíl, který tady řešíme. Ale není pravda, že někdo chce se chovat nelegálně a někdo se nechce chovat nelegálně. Tak to prostě není. A tady ta interpretace musí ty lidi hluboce urážet. Tak velmi prosím, abychom se jí vyvarovali a abyste se jí vyvarovali i vy, co to posloucháte a píšete nám různé e-maily, z kterých implicitně nepřímo plyne, že nám říkáte: ?A vy, co budete hlasovat pro to zvýšení, vy jste ti, co možná chtějí větší prostor pro to, aby si mohli vzít něco více nelegálně.? Mě to tedy, opakuji znova, hluboce uráží. A považuji to za velmi nezdravé pro společnost.

Opakuji, že pokud se někdo těší největší důvěře v této společnosti, jsou to samosprávy a představitelé samospráv. S tímto to opravdu, s tou atmosférou, kterou tady zažívám, ne nějak silně, ale cítím ji, to dohromady nejde. Kromě toho, prosím, existuje registr smluv. V registru smluv jsou všechny smlouvy nad 50 tisíc. Kdo se chce podívat, jak která zakázka dopadla, jaká byla smlouva uzavřena, se dnes může podívat. Není to tak, že ti lidé nemohou být a ta zastupitelstva, která rozhodují, nemohou být kontrolována. Prosím, abychom takto k tomu přistupovali, abychom k té debatě přistupovali racionálně. Abychom hledali rozumné řešení pro to, aby tato země, tento stát mohl fungovat. Pokud můžeme někde ulevit těm, co mají nejvyšší důvěru, protože oni v rámci těch obecně platných pravidel vědí, co mají dělat, tak bych to za sebe udělal. Podpořím to.

Přiznám se, že trochu problém mám s tím usnesením, které navrhuje pan senátor Josef Bazala, a to ne ani tak proto, že by neměla být nějaká pravidla nebo že nemají být pravidla pro ty zakázky podlimitní, ale myslím si, že by měla být spíše ve formě metodiky, než podzákonných pravidel. V okamžiku, kdy vzniknou podzákonná pravidla, tak jsou zase povinná. My tu byrokracii, které jsme zbavili ty obce, tak jim ji znovu dáváme. To znamená, metodika je podle mě to správné slovo. Ještě prosím případně navrhovatele, jestli by to nechtěli takto upravit, protože skutečně je to tak, že ty menší obce by metodiku, jak si mají postupovat, jak mají ty zásady, které jsou v tom § 6 obsaženy, transparentnost, přiměřenost, zákaz diskriminace, zadávání a tak dále, říkaly, jak se má postupovat. Ale nejsem úplně pro podzákonná pravidla, protože to je vlastně vyhláška nebo něco podobného, což zase znamená, že tu byrokracii navyšuji. To, co ti lidé potřebují, je návod. Ne další pravidla, jak mají co psát a který papír musí vyplnit a který ne. To bych velmi doporučoval, jestli by nebylo spíše dobré, spíše by to podle mě byl úkol pro ministerstvo pro místní rozvoj, aby tam vznikla taková metodika. Mimochodem, MMR podle mě nějakou metodiku už má. Ta by se dala využívat, ta by byla použitelná i pro ty, co ji potřebují, protože sami třeba ten aparát na to nemají.

Tolik ode mě k té debatě. Velmi prosím, hodně jsem mluvil tentokrát nejen ke kolegyním a kolegům tady, ale i do toho vnějšího prostoru, prosím vás, je to tak, že tady ti lidé, já naprostou většinu z nich osobně znám, senátorky a senátoři, hovoří ze své zkušenosti a chtějí, aby to fungovalo lépe. Nedělají to proto, že se jeden chce chovat tak a druhý jinak. Tak to prostě není. Děkuji.