Zákon o zadávání veřejných zakázek

čas 11:09:05 – 11:27:35:

Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Já, když tady paní ministryně vystupovala a říkala nám, že tento zákon předkládá ministerstvo pro místní rozvoj společně s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tak jsem si uvědomil, že ten úřad sídlí v Brně. A že v Brně se také narodil jeden z nejlepších a nejznámějších světových matematiků Kurt Gödel, který kromě jiného také vymyslel slavnou větu o neúplnosti. A ta věta říká, když to zjednoduším, že pokud je nějaký soubor pravidel úplný, tak nemůže být bezesporný. A pokud je nějaký soubor pravidel bezesporný, tak nemůže být úplný.

Když to teď převedu na ten zákon o zadávání veřejných zakázek, tak chci upozornit nejen paní ministryni, ale i všechny její kolegy, že ta snaha, aby ten zákon byl úplný, potom nutně vede – v souladu s tím slavným matematikem Gödelem – k tomu, že musí přibývat sporů.

A sporných míst. Nemůže to být jinak, protože tento zákon, který nahrazuje zákon 137 z roku 2006, který měl 161 paragrafů a 3 přílohy, se mění na zákon, který má 279 paragrafů a 6 příloh. Tak to znamená, že sporných míst s velkou pravděpodobností muselo přibýt. Protože jak chceme všechno řešit, tak spory přibývají, protože některé věci v našem konání, tím pádem v tom zákoně, musí nutně jít proti sobě.

Pak je tady ještě jeden důvod, proč si myslím, že ten zákon je odsouzen k tomu, aby nebyl dokonalý, respektive byl nedokonalý. A to je způsob toho, jak vznikal, a způsob projednávání. Byť to tady již zaznělo, tak já to zkusím alespoň stručně zopakovat. Je to tak, že ten zákon byl předložen do sněmovny někdy, tuším, v září roku 2015. S tím, že paní ministryně tady říkala, že byla velmi potěšena zájmem 350 pozměňovacích návrhů. Už nám neřekla, že zhruba 100 těch pozměňovacích návrhů bylo z pera ministerstva pro místní rozvoj a pak si je osvojili jednotliví poslanci. Jinými slovy to znamená, že ten, kdo zákon předkládal, potom došel ještě k názoru, že by ve 100 případech měl být měněn. Což je tedy hodně zvláštní. A jenom upozorňuji, že pokud bychom se řídili tím zákonem při projednávání v obou komorách Parlamentu ČR, a připustíme-li, že Senát je zhruba třikrát méně početný, než je Poslanecká sněmovna, tak pokud by to paní ministryně brala dle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, který je jedním ze základních pravidel toho zákona, tak my bychom tady v Senátu měli zhruba předložit 100 pozměňovacích návrhů, aby paní ministryně byla spokojena s naším zájmem. To se doufám nestane. Aspoň jsem to nezaznamenal. Ale pokud to tak neuděláme, a pokud to paní ministryně neočekává, tak – to berte v nadsázce – bychom třeba mohli i vnímat to, že její přístup k nám je diskriminační.

Teď k tomu vlastnímu projednávání. Ještě tady chci zmínit jednu věc, která tady taky byla řečeno a je minimálně zčásti mýtem. A to je, že současný zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňoval soutěžit jinak než na cenu. Umožňoval. Ale bylo to komplikovanější a málokdo si na to troufl. Ale bylo i možné podle stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek soutěžit jinak než na cenu. A znám i případy, kdy se tak dělo. Je pravdou, že očekáváme, že v případě tohoto zákona, pokud ho schválíme, to bude jednodušší. Na druhé straně já si myslím, že to tak úplně být nemusí a postupně se dostanu k tomu, proč si to myslím.

Co je důležité a co opět vede k tomu, že ten zákon je odsouzen k nedokonalosti je – a řekl bych, že to i nepřímo dokazují některé kroky minimálně některých pracovníků ministerstva pro místní rozvoj, je, že by ten zákon ještě nebyl schválen. A my dneska o něm budeme hlasovat, a nevíme, jak to dopadne. Navrhuje se, aby byl vrácen do Poslanecké sněmovny kvůli prodloužení legisvakanční lhůty, já to podporuji, je, že ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje své pracovníky k tomu, aby ten zákon už byl školen. Respektive, aby o tom, jak ten zákon bude vypadat, byť ještě není schválen, byli informováni starostové a další zájemci na různých školeních, jichž se zúčastní pracovníci ministerstva pro místní rozvoj nebo spolupracovníci ministerstva pro místní rozvoj. Aby říkali, jak to všechno má být, jak se má zadávat, aby se lidé stačili připravit. Což bych řekl, že je jednoznačně nepřímým důkazem toho, že ta tříměsíční lhůta na přípravu, než ten zákon vyjde v účinnost, je krátká. A ta lhůta, kterou navrhly tři výboru Senátu, prodloužení té lhůty na 6 měsíců považuji za velmi logické a řekl bych i minimalistické řešení. A moc si nedovedu představit, i z těch důvodů, o kterých mluvil pan senátor Eybert, že některé zakázky jsou v přípravě. Ještě je potřeba vypsat podle starého zákona, co by se dělo a jaký chaos by vznikl, kdybychom tento pozměňovací návrh nepřijali a nevrátili ten zákon do Poslanecké sněmovny.

Další věc, kterou tady mám napsanou, a to jsem možná měl říct na začátku, že si uvědomuji, že ministerstvo pro místní rozvoj bylo ve velmi těžké pozici při přípravě toho zákona, protože vlastně ten zákon začalo připravovat hned poté, co byla přijata novela. Tady ale nemůžu říct nic jiného, než že to je věc této vlády. To je věc toho ministerstva. A pokud tam někdo nějakým způsobem v nějakém okamžiku rozhodl o přípravě nějaké novely, kde ještě nebyly implementovány všechny tři směrnice Evropské komise, tak bohužel jestli tím vzal nějaké kapacity ministerstvu pro místní rozvoj na přípravu toho zákona, kde potom k té implementaci dochází, tak to bohužel nesvědčí o ničem jiném než o tom, že tady někdo špatně, nelogicky, nestrategicky a netakticky postupoval. A my s tím těžko tady něco naděláme. Říká se, že přiznání je polehčující okolnost, já sám za sebe jsem ochoten, že je třeba u paní ministryně nějakou polehčující okolnost přijmout. Na druhé straně ti, co budou podle toho zákona zadávat, to nezajímá. A nemůže zajímat.

Nyní k vlastnímu obsahu zákona. V zákonu je důležitý § 6, který říká, že u zakázek, které se dělí na podlimitní a nadlimitní, ještě existuje nějaká zvláštní část podlimitních zakázek. To jsou ty veřejné zakázky malého rozsahu, kde není potřeba se řídit zadávacím řízením, ale je potřeba se řídit tím § 6. Což je paragraf, který říká, že každá veřejná zakázka, která je zadána, musí být zadána transparentně, musí být zadána přiměřeně a musí být zadána z hlediska rovného zacházení a zákazu diskriminace k dodavatelům.

Já se teď pokusím něco říci k těm třem zásadám, které by měly platit pro všechny veřejné zakázky, a říci svůj názor, do jaké míry to je, nebo není tímto novým návrhem zákona splněno.

Tak prvně k té transparentnosti. Ono se to někde trochu prolíná, ale vzájemně to souvisí, čili to dělení není úplně striktní. Zase to tady paní ministryně už zmiňovala. To je tak, že my dneska máme projednávat zákon, a chybějí nám podzákonné normy. Už se to začíná stávat tradicí. Podle informací, které jsme probírali na výboru, těch podzákonných forem, tím myslím nařízení vlády a vyhlášky, by mělo být celkem šest. Velmi zajímavá je např. norma, která říká, jakým způsobem bude zveřejnění zakázky na profilu zadavatele potom převáděno do Věstníku veřejných zakázek, kdy a v jakém okamžiku bude muset být zveřejnění, respektive zadání na profil zadavatele převedeno do strojového kódu, aby tam mohlo dojít k vyhledávání apod.

Toto vše nemáme k dispozici, to znamená k zákonu, který je velmi složitý, velmi komplikovaný, velmi důležitý, nám chybí dneska všechny podzákonné normy. Připravují se, ale nemáme je k dispozici. A to, že je nemáme k dispozici, by ještě tak moc nevadilo, ale je důležité, že je nemají k dispozici ti, co budou ten zákon používat. Jak zadavatelé, tak potom ti, co se budou o zakázky ucházet.

Paní ministryně také říkala, že budou připraveny metodiky. Dokonce říkala, že těch metodik bude více, že nebude jenom jedna. Jedna z metodik třeba bude hodně důležitá. A to je ta metodika, která bude říkat, jak se posuzuje mimořádně nízká nabídková cena. Protože dneska to je tak, že si zadavatel bude moci stanovit, co je mimořádně nízkou nabídkovou cenou. Na druhé straně ještě pořád není jasné, jak to bude dělat a ta metodika se teprve připravuje.

Co se týká podlimitních zakázek malého rozsahu, tzn. veřejných zakázek malého rozsahu, tak tady jsem zaznamenal aktivity i některých mých kolegů senátorů. Např. protože nevím, zda si to uvědomujete. A já teď neříkám svůj vlastní návrh, jenom to tady říkám nahlas. A to je tak, že veřejné zakázky malého rozsahu jsou zakázky, které nepodléhají žádné povinnosti zveřejnění. To znamená, že to mohou být zakázky, o kterých se ani nikdo nedozví, že byly zadány. Pokud se ptáte, o jaké zakázky se jedná, tak v případě služeb je to do výše 2 milionů. V případě stavebních prací do výše 6 milionů.

Podle informací, které mám, je v tomto režimu zadáno zhruba 15 % zakázek, což jsou stovky nebo přes 100 mld. Kč určitě. Já nevolám, prosím, tady po zesložitění zadávání těchto zakázek veřejného rozsahu. Já bych volal spíše po zjednodušení. Mým názorem je, že by to mělo být tak, že by byly jen dva druhy zakázek, podlimitní a nadlimitní. Ale i v tom podlimitním režimu si myslím, že by ta povinnost zveřejnění měla existovat. Nic víc, nic míň, ale takto by to mělo být uděláno. A potom by hlavně mělo dojít k tomu, o čem tady také mluvil pan senátor Eybert, že by všechna zveřejnění byla na jednom místě a nemuselo by docházet k nějakému složitému prohledávání všech možných profilů zadavatele. A to ještě s tím rizikem, že některé zakázky, když byly zveřejněny, tak ještě nebyly včas převedeny do strojového kódu.

Co se týká té věci může, musí apod., tak obecně v důvodové zprávě zákona je napsáno, že dochází k odformalizování zadávání zákona o zadávání veřejných zakázek. To odformalizování je bezvadné, protože nyní bude možné např. vyřadit nespolehlivého uchazeče o zakázku. Akorát nikdo zatím přesně neví, jak se pozná ten nespolehlivý uchazeč o dodání veřejné zakázky. Předpokládám, že to bude řešit nějaká metodika, kterou dnes nemáme. A já upozorňuji, že dochází k tomu, že díky tomu odformalizování, pokud to není dobře připraveno včetně doprovodných právních předpisů, tak dochází ke snížení právní nejistoty uchazečů i zadavatelů. A nevím, jestli naším cílem je snížení právní jistoty a jestli to bude v nějakém okamžiku dobré a účinné.

Věc, kterou musím zmínit, je rozkrývání vlastnické struktury. Vím, že nám to bylo vysvětlované na výboru a že jsme se dozvídali, že to díky právním předpisům jiných zemí, než je ČR, někdy není možné, ale evidentně se uchazeči, kteří mají sídlo v ČR, dostávají do diskriminačního postavení vůči uchazečům, kteří mají sídlo mimo ČR, zatímco ti naši uchazeči z ČR musí rozkrývat – já jsem pro to – svou vlastnickou strukturu. Tak v případě těch uchazečů, kteří jsou mimo ČR nebo mají sídlo mimo ČR, jim stačí čestné prohlášení a tím to celé hasne. A není potřeba, aby více tu svou vlastnickou strukturu rozkrývali. Nevím, jestli tohle řešení je správné. Já osobně bych jako uchazeč ČR toto cítil jako diskriminační. Takže to je ta transparentnost.

Druhá vlastnost zákona předpokládá, že by měl být přiměřený. Můj názor je, že přiměřenost z hlediska zadavatele je v případě, jak už tady říkal kolega Eybert, iluzorní. Jsem přesvědčen, že zejm. u nadlimitních, ale i části podlimitních zakázek nebude v silách zadavatele, aby zadal veřejnou zakázku sám, ale bude si muset najímat různé firmy, které se tím budou živit. V případě možná větších úřadů to zvládnou úřady samy, ale skutečně to nebude nic jednoduchého, nic standardního a jen podle toho zákona ještě dnes bez metodik a bez podzákonných norem bude velmi problematické zakázky zadávat. Tzn. tím pádem je i problematické naplnění zásady přiměřenosti.

O školeních, která dokazují nepřiměřenost, jsem už mluvil, čili to vynechám.

Co se týče podání, resp. podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a té výše 10 000 Kč, tady se ztotožňuji se svými kolegy předřečníky. Zároveň bych se také velmi přimlouval k tomu, jestli nezvážit, nebudu to navrhovat, ale jestli do budoucna nezvážit, aby to bylo vztaženo k objemu veřejné zakázky, protože ten, kdo dělá největší problémy a kde se podněty nejvíce podávaly, to se týkalo zakázek v řádu stamilionů korun. A pro ty 10 000 pořád, si myslím, není žádná velká částka. Naopak, tam by to podle mého názoru mělo být nějaké procento z toho objemu veřejné zakázky. Na druhé straně v případě menších zakázek to může být částka zase nepřiměřeně vysoká.

O přiměřenosti či nepřiměřenosti koncesních řízení už tady mluvil pan kolega Eybert, čili to také vynechám. Dostávám se k nějakému závěru nebo k závěrečné části, a to je to rovné zacházení a zákaz diskriminace. Já velmi rozumím těm problémům, které vznikaly se zvýhodňováním uchazečů, kteří zaměstnávali zdravotně postižené. Na druhé straně si nejsem úplně jistý, že tím, že jsme úplně tu věc ze zákona vyřadili, jsme nevylili s vaničkou i dítě. Že jsme se měli více zamyslet nad tím, jestli nebylo nějakým jiným možným způsobem přeci jen zaměstnávání zdravotně postižených zvýhodnit, protože když to necháme jen na zadavatelích, jak se nyní stalo, tak se může stát, že firmy, které zaměstnávají zdravotně postižené, téměř vůbec se k zakázkám veřejného charakteru nedostanou. A to si myslím, že v žádném případě není zájmem tohoto státu. Na druhé straně zadavatelé jsou veřejní, tak můžeme věřit v to, že z hlediska nějaké kultury přeci jen se nějakých zvýhodnění v rámci zadávacích řízení dočkají, jak jsem pochopil, paní ministryně tomu věří

Takže tolik ode mě. Já se omlouvám za ten delší projev. My to, že nepředkládáme žádné pozměňovací návrhy, tak někteří se možná snažíme vykompenzovat aspoň tím, že řekneme, co si o zákonu o zadávání veřejných zakázek myslíme. Na druhé straně jsem přesvědčení stejného jako např. pan kolega Martínek, že ten zákon byl z hlediska fungování Senátu neopravitelný a nebylo možné všechny problémy zákona, jak jsem je tady třeba já nebo někteří moji kolegové popsal, opravit. Tzn. pokud dnes chceme něco dobrého udělat, tak možná bych poprosil o podporu té části nebo toho pozměňovacího návrhu, který tady přednesl pan kolega Eybert, který je poměrně jednoduchý a týká se koncesních řízení. Ten výpočet, který tady provedl, byl poměrně průhledný. Na druhé straně prodloužení legisvakanční lhůty alespoň na šest měsíců je naprosté minimum, co pro zadavatele a uchazeče o zakázky může dnes Senát Parlamentu ČR udělat. To, co může udělat Ministerstvo pro místní rozvoj, je, že si vezme více k srdci např. větu Kurta Gödla a bude vědět, že pokud bude přidávat další a další podmínky a pravidla, tak těch sporných míst v každém zákoně, tzn. i v zákoně o veřejných zakázek bude přibývat. Děkuji za pozornost.