Zákon o zdravotních službách

čas 22:15:27 – 22:24:23:

Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, my jsme už s panem ministrem, místopředsedou vlády měli možnost se trochu pobavit. Tak já na začátku jen řeknu to, co mě napadlo při slovech, která tu zazněla, že naši někteří předchůdci tady v Senátu říkali, že vlastně zákony nepíšeme pro dobré časy. A já si myslím, že z hlediska zdravotnictví a přístupu ministra zdravotnictví ke svým slibům zažíváme dobré časy, protože chci poděkovat, že jsme nakonec spolu vyřešili i věci, které se týkaly eReceptů a fungování Úřadu pro zdravotní informace a statistiku, kdy se ukázalo, že vše, co pan ministr slíbil, se naplnilo. A za to chci poděkovat. Ale my zákony nepíšeme pro dobré časy.

A druhá věc, která mě napadla, že někdy prostě cesta do pekel bývá lemována dobrými úmysly. A teď vysvětlím svůj postoj k tomu pozměňovacímu návrhu, který tu přednesl pan senátor Kantor. A případně budu reagovat i na komentáře, které k tomu zazněly.

První věc, která je velmi pozitivní, je, že v roce 2021 došlo ke změně zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tam se do § 39da, paragrafů je tam opravdu hodně, dostala věta, kterou tady všichni lékaři přede mnou velmi chválili, a to je, že když se bude rozhodovat o tom, jaké léky budou hrazeny částečně nebo úplně ze zdravotního pojištění, že je potřeba hledět na názor pacienta, respektive blízkých pacientovi, pokud to pacient sám není schopen vyjádřit. Pak se hledalo řešení. A to řešení se našlo ve změně zákona o zdravotních službách. To bylo také, myslím, v roce 2021. A dala se tam možnost ovlivňovat nebo vyjadřovat se k tomu, zda lék bude hrazen ze zdravotního pojištění, pacientským organizacím. A když se řeklo ?pacientská organizace?, tak se hledalo, jak by měla být definována. A zjistilo se, že už definována je. A že definice je mezinárodní. Je to definice Evropské lékové agentury. A ta říká, že pacientská organizace je organizace, kde ve správních orgánech, v řídicích orgánech je nadpoloviční většina buď pacientů nebo lidí jím blízkých. To znamená rodičů a tak dále. A tato pacientská organizace pak byla implementována do zákona o zdravotních službách, který my dnes projednáváme. A bylo to tam definováno tak, že je to vlastně organizace, kde se na jejím řízení rozhodujícím způsobem podílejí pacienti nebo jejich blízcí. To všechno bylo v pořádku.

A teď jsem zase ve stejné situaci jako u insolvenčního zákona. A takto přesně to vláda dala do Poslanecké sněmovny. S touto definicí pacientské organizace, s tím vším. A v Poslanecké sněmovně vládní návrh doznal změnu. A změna spočívala v tom, že najednou to nebyla pacientská organizace, kde rozhodující vliv na řízení mají pacienti nebo jejich blízcí, najednou tam bylo ?zásadní vliv na jejich činnost?. A to je celé.

A teď je ta druhá věc, lemována dobrými úmysly, tam byla proto, a to vůbec nezpochybňuji, zejména v případě tohoto pana ministra, že se ukázalo, že některé pacientské organizace, které se opravdu o pacienty starají, nejsou schopny dát do řídicích orgánů nadpoloviční většinu pacientů nebo jejich blízkých, protože je to Debra, kde jsou většinou děti, nebo Alzheimer apod. A tudíž ten striktní přístup Ministerstva zdravotnictví, pokud oni do orgánů daly své blízké, rodiče a podobně, byl takový ?my vás tam nevezmeme?. A ani ministr s tím nic nenadělal. Takže jediné, co potom zbylo těm organizacím, Debře apod., je říci: ?Ale my tam chceme být.? A řešení, které našli poslanci bez ministra, bylo, že řekneme ne ?rozhodující vliv na řízení? , ale ?zásadní vliv na činnost?.

A teď to tady máme a my nevíme, co s tím, protože jsou tam jenom samé dobré úmysly. Akorát kdyby se objevila nějaká organizace, která se nebude jmenovat Debra, ale taky nebude mít v tom řízení nadpoloviční většinu pacientů nebo jejich blízkých, tak taky, když tam bude potom na základě této definice nové, kde je ne rozhodující vliv, ale je tam napsáno zásadní podíl na činnosti, pokud my tam vezmeme Debru, jaký je důvod, abychom tam nevzali jinou organizaci, která už nebude mít tu historii, o které tady mluví pan senátor Kraus nebo pan ministr atd.? My ji odmítneme, nebo ji neodmítneme? Jak to tedy bude? Bude taky potom vstupovat do správního řízení? Když tam bude vstupovat, co se potom dál bude dít? Nevím, jak to vyřešit jinak, jen upozorňuji, že je to opět stejné. Omlouvám se všem poslancům, kteří to myslí stejně jako já, a to je, že Poslanecká sněmovna v rámci snahy, tentokrát to opravdu nezpochybňuji, udělat dobrý skutek, si nejsem jistý, že na dobu dlouhodobou udělá dobrý skutek. Teď je to dobrý skutek, protože Debra bude moci být přijata, Veronika atd. Ale co se stane, když přijde nějaká, třeba Anička, za nějakou dobu, která najednou už nebude mít ty bohulibé úmysly, pomáhat těm pacientům, ale vlastně využije toho, že bude mít stejnou strukturu, jako dnes má třeba Debra nebo Veronika.

O tom se dnes bavíme, proto pan senátor Kantor přichází s tím, aby se to dalo nazpátek, zřejmě aby se hledalo jiné řešení pro tyto organizace, aby možná ministerstvo, resp. ani ne ministerstvo, ale ti úředníci, kteří popisují, jestli ta pacientská organizace může být i Debra, že je to naprosto jasné, že tam nemůžou být v rozhodující míře přímo ti pacienti, ale jejich blízcí, aby přece jen trochu povolilo ty šrouby a řeklo: My vás tam taky vezmeme. Protože to jinak nejde. Má to logiku. Odpovídá to té definici Evropské lékové agentury podle mého názoru, neprávníka a nelékaře. Před tím dnes stojíme.

Já tady mám jednu věc, kterou vidím jako kompromisní návrh. Pan ministr mi říkal, že se to stejně nestane, že stejně nic nehrozí, protože stejně vždy ti pacienti chtějí všechny léky. Vždy pro všechny léky budou. Možná má pravdu, možná to riziko je tam opravdu minimální. To, jestli je to riziko minimální nebo ne, se pozná tak, že za nějakou dobu přibudou další organizace, pokud my to teď schválíme, které najednou tam nikdy nebyly, teď tam najednou budou, budou se tam hlásit, budou taky chtít mít ten vliv. Kdyby nám pan ministr slíbil, že nám každý půlrok vždy řekne, jestli přibyly nebo ne, když se ukáže, že nepřibývají, je to OK, byť do budoucna stejně ta hrozba zůstává, nebo co se děje, potom by se to dalo akceptovat. Ale v tuto chvíli musím říct férově, že tam to riziko, které pojmenoval pan senátor Kantor, vidím, to riziko nemusí být okamžité, může přijít v nějakém čase. Je pravda, že tam je spoustu dalších opravných prostředků. Protože to je jenom možnost podílet se na správním řízení, abychom byli féroví, to není rozhodující hlas. Ten má ministerstvo, ministr a tak dále. Ale on může někdy potřebovat pomoc, když tam bude nějaký jiný ministr, měli jsme různé ministry. V tom okamžiku se mu bude hodit nějaká pacientská organizace, která mu to tam bude tlačit. To jsou věci, které já neříkám, že nastávají dnes, resp. jsem přesvědčen, že ne, ale nemyslím si, že by bylo rozumným krokem, abychom to řešení připustit do toho rozhodování některé organizace, které dnes podle toho, jak to vnímají naši právníci a ti, co rozhodují o tom, kdo může a kdo nemůže být pacientskou organizací, a tím pádem vyřadili Debru nebo někoho dalšího, bylo správné, že jsme řešili tím, že jsme změnili to rozhodující na to zásadní podíl na činnosti.

Nevím, jestli jsem byl dostatečně srozumitelný, ale prostě je to o tom, co jsem říkal. Zákony neděláme pro dobré časy a pro dobré ministry, někdy dobrý úmysl nemusí být z dlouhodobého hlediska dobrým úmyslem, protože otevře cestu někomu, kdo dobré úmysly nemá. Děkuji.