Památník svobody a demokracie musí být dnešním dětem na očích
21. 7. 2015
Zákon o České televizi
22. 7. 2015
Praha, 10. schůze Senátu
Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 20)
čas 18:11:59 – 18:15:01:
Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.
Já tady řeknu pár věcí, které se týkají toho, co teď říkal pan zpravodaj. Řeknu jakýsi odhad, co si myslím, že by museli zaměstnavatelé navíc zaplatit, pokud by první 3 dny musely být jimi také propláceny.
Když jsem se díval na data, která máme k dispozici, která jsou velmi neúplná, tak přece jen z nich některé věci plynou. Taková jedna, která je celkem logická, říká, že pokud tomu nebylo tak, že by první 3 dny nemoci byly neplaceny, tak obecně bylo v daném roce více lidí nemocných, ale stonali kratší dobu v průměru. Když potom se stalo to, že první 3 dny nebyly propláceny, tak bylo méně lidí nemocných a stonali v průběhu delší dobu.
To znamená, počet prostonaných dnů se lišil od sebe, ale méně, než bychom čekali z hlediska toho, že se průměrná doba stonání prodlužovala nebo zkracovala. Z čehož potom plyne, že pokud by první 3 dny nemoci byly znovu propláceny, tak by se to nedalo spočítat ve výkazu zaměstnavatele jenom tak, že by se vynásobil nějakou průměrnou platbou, ale muselo by se počítat i s tím, že stonajících lidí by první 3 dny přibylo. Když jsem to potom zkusil spočítat, tak to vychází v rozmezí 4 – 6 miliard korun, které by pro zaměstnavatele navíc vyplynuly.
Takže to je věc, která tady, kromě těch ostatních věcí, je dáno na stůl. A pokud by někoho zajímalo, kolik by to bylo procent z hlediska omezení pojištění, tak je to zhruba půl procenta. Tzn., pokud se dneska platí 2,3, tak by to bylo asi 1,8 %.
Takže tolik nějaký odhad, který vychází z neúplných čísel. Rozhodně si myslím, že by bylo dobré, pokud si můžu dovolit panu předkladateli radit, aby si zjistil data, která říkají něco takovému, čemu by se říkalo nějaký „histogram nemocnosti“. Když si představíme, že by všichni lidé v daném roce, kterých je asi milion tři sta tisíc, onemocněli v jeden den najednou, tak první den jejich nemoci je 1,3 milionu, druhý den 1,25 milionu, 3. den 1,2… A tak to jde dál a dál. Tím pádem zjistíme, jak cifra nemocnosti vypadá a z toho se potom dá zjistit, co by to udělalo z hlediska finančních a z hlediska nákladů na úhradu nemocenských dávek.
A to si myslím, že by určitě součástí dalšího materiálu, který doufám dostaneme, mělo být.
