Září

S měsícem září je neodmyslitelně spojen začátek školního roku a školních povinností. Osobně jsem to měl vždy tak, že jsem se zároveň těšil i netěšil. Samozřejmě jsem věděl a nebylo mi to úplně příjemné, že mě budou zase nutit, abych se pravidelně učil a to i předměty, které mě zrovna příliš nebavily. Také jsem se ale těšil na kamarádky a kamarády, které zase po dvou měsících uvidím.

Ono nám to vlastně už ani nepřijde, ale to že naše děti mohou – musí pravidelně chodit do školy, není úplnou samozřejmostí. Leckde na světě tomu tak totiž není. Navíc, nevím, jestli to všichni víme nebo si to uvědomujeme, ale i dokonce část vyspělé Evropy nám závidí naše školní jídelny nebo například náš unikátní a promyšlený systém rozvíjení talentů v základních uměleckých školách.

Možná je proto dobré si na začátku září uvědomit, že zdaleka ne všechno děláme špatně, že umíme zařídit a zorganizovat fungující doplňky základního vzdělávání, které jinde nemají.

Je mi jasné, že vysvětlovat dětem, že vlastně mají štěstí, že mohou chodit do školy, do školní jídelny, do základní umělecké školy nebo do kroužků domu dětí a mládeže apod. nemá moc smysl. Ten článek nebo spíše krátkou poznámku jsem proto napsal spíše pro nás dospělé, rodiče, babičky, dědečky atd., abych i jim popřál dobrý a úspěšný školní rok společně s jejich dětmi nebo vnoučaty.