ZO veřejné zakázky

čas 12:53:15 – 12:57:48:

Vážená paní předsedající, pane premiére v demisi, kolegyně, kolegové. První je otázka na pana premiéra – byť já se všemi argumenty, které se týkají zákona o zadávání veřejných zakázek souhlasím, tak přesto si pořád držím stanovisko, že si nejsem úplně jistý, že ten kdo to má nějak vylepšovat, posunovat a měnit je Senát v době přijímání zákonného opatření.

Proto se ptám, jestli také neuvažovala vláda o tom, že by pouze odložila účinnost věcí, které mají přijít v platnost od 1. 1. 2014. Tím myslím třeba odborníky, auditory atd. Odložení účinnosti by bylo vlastně nejmenší zásah do současné platnosti. A bylo by to – podle mě – vůči tomu, kdo přijde, a bude vládnout, nejkorektnější nebo nejsprávnější řešení. Nevím, proč se to dělá nějakým jiným způsobem, kde se ještě řeší nějaké problémy, jako jedna zakázka atd.

Kdyby se v čl. IV pouze změnila o rok účinnost, tak vlastně bylo všechno o rok odsunuto, a ten, kdo by potom přišel a v rámci standardního režimu mohl věci změnit, jak je potřeba, protože – a to tady říkal i kolega Martínek – generální rekonstrukce o zadávání veřejných zakázek je stejně potřeba. Odložení účinnosti by naprosté většině nebo všem věcem, které hrozí a o kterých mluvil pan premiér, zabránilo. Jediné, co by tam zůstalo, je zadání zakázky, když se hlásí jenom jeden uchazeč.

Druhá věc, to si neodpustím, trošku mě k tomu vyprovokoval pan kolega Bárek – nevím, přece je jasné, že když hlasujeme o zákonech, o většině zákonů, tak je tomu tak, že jde o nějaký kompromis. Jsou tam věci, s kterými souhlasíme a které chceme podpořit. Jsou tam věci, s kterými nesouhlasíme. Nemyslím si, že je dobře, když v některých případech se tady „prsíme“ a říkáme, že to na nás přece nemá mít žádný vliv; jsme ten svéprávný Senát, který to neovlivňuje; a jak je tam něco špatného, tak budeme za každou cenu a vždycky proti… Abychom následně v bodu dále říkali, že tenkrát jsme chtěli „losovačky“ zamezit, a proto jsme to vlastně schválili. Tak si, prosím, už vyberte. Jestli někdy jsou zákony tak, že děláte kompromisy, což je podle mého ta pravda, anebo tak, že kompromisy dělat nebudeme, protože my teď víme a máme právo; a jsme ti, kteří nikdy nikam a za žádnou cenu neustoupí.

Tak to je moje druhá – trochu štiplavá – poznámka, ke které jsem byl trochu vyprovokován.

Třetí věc je hodně důležitá. Myslím, že až na pár jedinců se o ní bojíme mluvit. A to je obrovský tlak. V současné době to zažívají naši kandidáti do PS. Je na nás vyvíjen, abychom předtím, než začneme vyvíjet svou činnost, se k něčemu zavázali. K tomu, že nebudeme kouřit. Že budeme žít zdravě. Že budeme dávat majetková přiznání. Že podpoříme NKÚ… atd. atd.

Nevím, jak vy, ale moje zkušenost je taková, že někomu se k něčemu zavazovat – paradoxně největší problém mají lidé, kteří mají čest a jsou poctiví. Ti to považují za automatické. A proto mají největší problém podepisovat různá prohlášení o tom, jací budou až budou…

Jsem přesvědčen, že prostě to, když slibujeme, když se stáváme senátory nebo poslanci, že budeme mandát vykonávat v zájmu svého lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí – všechny požadavky, které jsou pořád na nás kladeny – obsahuje!

Neměli bychom přiznávat, že tomu tak není a že je ještě potřebujeme další a další podrobnosti, že si ráno budu čistit zuby, že budu poctivý, že nebudu lhát, že budu doma vychovávat správně děti atd. Nevím, kdy tohle skončí. Nevím, jak tomu zamezit. Protože už jenom sleduji obrovskou nervozitu našich kandidátů do sněmovny, jak zjišťují, že sociální demokracie a TOP 09 to podepisuje, a oni to taky všechno podepíší, pak to podepíšeme úplně všichni. A samozřejmě nejmenší problém s tím něco podepsat, co potom nebudou dodržovat, budou ti, co jsou nejméně poctiví. Těm to nejméně vadí, že potom to slovo nesplnili.

My jsme v téhle absurdní situaci a v tomhle kolotoči. V podstatě s tím nejsme schopní něco dělat. Tak se omlouvám, že jsem to tady nakonec řekl, protože to považuji v téhle chvíli za docela případné vzhledem k tomu, co projednáváme.