Zpěváček a Rytíři naděje

V sobotu 17. května odpoledne se v Univerzitním centru Masarykovy univerzity v Telči konalo České zemské kolo soutěže dětských zpěváčků lidových písní s názvem Zpěváček. Ve středu 14. května jsem měl možnost se pro změnu zúčastnit Benefičního koncertu s názvem Rytíři naděje, který se konal pod gescí Nadačního fondu Magdalény Kožené v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Koncert byl pořádán ve spolupráci s Asociací základních uměleckých škol.

Obě akce zmiňuji proto, že mají jednoho důležitého společného jmenovatele. Obě byly totiž o dětech a podpoře jejich hudebního a vlastně také pohybového vzdělávání a rozvoje.

Na koncertu Rytíři naděje vystoupily Spojený symfonický orchestr ZUŠ Open složený se zástupců téměř třiceti základních uměleckých škol (nechyběli zástupci ZUŠ Jihlava), Spojený pěvecký sbor ZUŠ Open složený z deseti pěveckých sborů a celkem tři taneční soubory. Dohromady se jednalo o více než 200 mladých účinkujících, kteří se velmi organizovaně a s minimální hlučností střídali na improvizovaném chrámovém pódiu. Zlatým hřebem bylo vystoupení Magdaleny Kožené, která zazpívala právě za doprovodu Spojeného symfonického orchestru ZUŠ Open a Spojeného pěveckého sboru ZUŠ Open. Veškeré na koncertě vybrané prostředky byly věnovány právě na podporu a rozvoj základních uměleckých škol a našich mladých hudebních talentů.

Zemského kola soutěže Zpěváček se v Telči zúčastnilo téměř třicet zpěvaček a zpěváčků zpravidla s celými rodinami. Všichni předváděli skutečně obdivuhodné výkony. Kvalitu vystoupení hodnotila odborná porota složená z nejlepších odborníků na lidovou hudbu, která následně vybrala postupující do celonárodního kola a na festival do Strážnice.

Přestože osobně zrovna neoplývám hudebním, výtvarným či tanečním talentem rozhodl jsem se tyto dvě události z minulého týdne krátce připomenout, abych upozornil a zdůraznil jednu důležitou skutečnost. My obyvatelé Česka býváme často ke své zemi a k tomu co umíme nebo neumíme velmi kritičtí. Řekl bych, že máme tendenci se spíše podceňovat a jeden druhého kritizovat.

V oblasti fungování našich základních uměleckých škol nebo péče o naši lidovou kulturu mám osobně pocit, že to má být naopak, že se málo chválíme. Nikde jinde na světě jsem se nesetkal s tak promyšleným a úspěšným systémem vzdělávání a rozvoje talentů jako nabízí náš systém základních uměleckých škol.

Osobně si myslím, že bychom měli být na náš základní systém uměleckého vzdělávání a výchovy talentů hrdí a měli bychom ho více podporovat. Neznám totiž lepší výchovu k trpělivosti, sounáležitosti, vzájemnému respektu, slušnému chování, týmovosti, sebeovládání, zvládání stresových situací a vlídné pospolitosti než je členství v pěveckém sboru, účinkování v tanečním nebo divadelním souboru apod.

Můj kolega sbormistr mi kdysi řekl, že nepoznal žádného z dlouhodobých členů pěveckého sboru, který by se někdy choval jako vandal nebo hrubián. Tak si to pamatujme a buďme vděčni všem, kteří k tomu napomáhají.

Zveřejněno 20. 5. 2025 v Jihlavských listech.