Souhlas s trestním stíháním – Richtrová
30. 10. 2013Předloha návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2009/71/EURATOM
30. 10. 2013
Praha, 15. schůze Senátu
Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění (Tisk EU č. K 075/09)
čas 13:11:04 – 13:15:25:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, na úvod mi dovolte, která mě skutečně při čtení evropského tisku překvapila. Věc, o které chci mluvit, je, že Evropská unie považuje ženu, která se stará o dítě mladší 3 let, jako ženu, která nepracuje nebo je nepracující. Tak jí také počítá. Je to něco pro mne naprosto nepochopitelného. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na jeden vtip resp. povídku, která vypráví o tom, jak mladý manager čerstvě ženatý; žena má dvě malé děti, se večer unavený vrací domů. Najednou vidí, že je garáž otevřená, tak jak ji nechal, když odjížděl ráno, vstupuje do dveří, a nemůže najít své bačkory, protože nejsou na svém místě; a jde po schodech, ty schody lepí, protože je na nich vylito něco lepkavého; dostává se do kuchyně; v kuchyni je všude strašný nepořádek, na stole nádobí, v dřezu nádobí, podlaha politá. Začíná mít strach, co se stalo s jeho manželkou, kde je, co se děje. Vbíhá do koupelny. V koupelně je mokrý ručník, který tam ráno nechal, když se sprchoval. Samozřejmě sprchový kout neumytý a špinavý, jak ho ráno zanechal. A tak běží do ložnice. Vbíhá do ložnice. V ložnici dvě děti v postýlkách, spí. Jeho manželka je v posteli a čte si knihu. On říká – proboha, co se stalo? Ty jsi nemocná? Cos dneska celý den dělala? A ona se na něj podívá a říká – tak dneska jsem, milý, celý den nedělala vůbec nic… To je, prosím, o tom.
Já nechápu, jak někdo může počítat manželky, které se starají o děti od nula do tří let jako nezaměstnané… To mi jako statistikovi a jako manželovi, který tohle všechno zažil; neříkám, že jsem byl tak nepořádný jako ten manažer, nejde vůbec do hlavy a vůbec to nechápu, nemůžu to pochopit. To je povídka na úvod.
Teď k tomu, co s tím. Máme děti od nula do tří let, a někdo říká, že by je měl vychovávat někdo formálně; někdo říká, že by měly být doma. Všichni říkáme, že by příležitosti měly být stejné, že by to mělo být stejné pro všechny. Znovu říkám, že mluvím o dětech od nula do tří let. Pokud to tak má být, tak to, prosím vás, nechejme na rodině a vytvořme podmínky pro to, aby ten, kdo skutečně u dítěte mladšího 3 let chce dávat dítě do nějaké péče, aby si to musel, a mohl, celé zaplatit. Celé! Ne tak, že mu na to bude někdo přispívat. Protože potom ty rodiny, které se rozhodnou vychovávat svoje děti doma, jsou v nevýhodě. Tak pokud to nemá být diskriminace, tak jediná možnost je, že si to budou moci ti, co na to mají, a co chtějí pracovat, a ne vychovávat děti, celé zaplatit. A rozhodnou si o tom, jestli to zaplatí tím, že to budou dávat babičce, která jim to potom bude vracet, nebo budou dávat do nějakého zařízení, které samozřejmě někdo vytvoří. Pokud za to bude moci čerpat všechny prostředky, které ho to stojí.
Jiná situace potom je od 4 do 6 let věku, zejména díky přípravě na školní vyučování. Já se do tohoto míchat nechci, protože nejsem na tyto věci odborník, byť jsme také vychovávali dvě děti. Něco o tom vím, jsem vystudovaný učitel. Jenom bych prosil, abychom si v této věci skutečně uvědomili, že ten kdo ví nejlépe standardně, jak to udělat, bývají obce a rodiny, tak to, proboha, ponechejme na nich; a nechejme řešit EU nějaké jiné problémy, byť i to je někdy na pováženou. Protože, jak jsme slyšeli z úst pana premiéra před chvílí, předčasnost a diskriminace je velmi častá ve všech doporučeních, které z Evropy přicházejí. Děkuji za pozornost.
čas 13:34:41 – 13:39:53:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, na straně 6 dokumentu, který se nazývá Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému sociálnímu výboru a Výboru regionů Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění, je graf, a z toho grafu jasně plyne, že statistiky EU nepočítají ženu, která se stará o děti od 0 do 3 let za zaměstnaného člověka. Nepočítají, že tento člověk je zaměstnán, že tento člověk pracuje. Já jsem přesvědčen, že žena, která vychovává jedno, dvě nebo tři děti, kterým je od 0 do 3 let, je těžce pracující člověk. Těžce pracující člověk! O tom jsem přesvědčen. A já na to upozorňuji, že tento přístup je nesmyslný a je diskriminační vůči ženám, není spravedlivý. To je první věc, kterou tady potřebuji říct, protože to považuji za naprosto důležité. Prostě někde vykazovat, že ten, kdo se stará o děti od 0 do 3 let je nepracující, je šílené. Vůbec nechápu, jak to někde může být uděláno. To je první věc, kterou jsem chtěl říct.
Druhá věc, která s tím souvisí. Pokud skutečně – a na základě upozornění pana senátora Chládka, já jsem to dělal i před tím, mluvím o dětech od 0 do 3 let – chceme, abychom v tomto byli maximálně úspěšní, tak historií ověřeno je, že bychom to měli ponechat na těch lidech. Měli bychom tomu nechat přirozenost. Někdo chce vychovávat děti od 0 do 3 let formálně, v nějakém zařízení, někdo neformálně, v rodině. Někdo si myslí, že je lepší to, jiný ono. V okamžiku, kdy začneme z veřejných prostředků na výchovu formální dávat na jedno dítě 4 tisíce Kč, jinými slovy těm rodinám, které se rozhodly pro formální výchovu, tak aby to bylo spravedlivé, mělo by město dát také 4 tisíce Kč všem rodinám, které vychovávají neformálně děti doma. Ale pokud se tak neděje a nikdo s tím tak nepočítá, tak potom jediné řešení je to, o kterém jsem mluvil já, že ten, kdo chce formálně vychovávat děti od 0 do 3 let, tak si to prostě musí celé zaplatit. A je to na něm. Někdo dává přednost tomu a myslí si, že je lepší, aby dítě vychovával on, ta matka, případně otec a další, celou dobu od 0 do 3 let, někdo, protože nechce ztratit konkurenceschopnost nebo jiné „osti“, tak řekne, že bude děti vychovávat někdo jiný za něj a on bude pracovat, respektive se vzdělávat nebo být na dovolené, kdekoli jinde. Ať je to, prosím vás, jeho svobodná volba, ale neříkejme, co je lepší a co je horší, neboť my to nemůžeme vidět, to nechme na tom člověku, na tom, kdo vychovává to dítě. Stát ani obec není majitelem toho dítěte. Není majitelem toho dítěte! Nikdo není majitelem toho dítěte! Ale nejvíc ví ten, kdo ho zplodil a kdo ho vychovává, co je pro něj dobré a co není dobře. Tak mu to neříkejme, to už tady kdysi bylo. To je druhá poznámka.
Třetí – jenom spíš pro zasmání. Já jsem si teď vyklikal na internetu státy s nejvyšší porodností. Prvních deset, poslouchejte mě – nejchudších států. Prví Niger, druhá Mali, třetí Uganda, čtvrtý Afghánistán, pátá Sierra Leone, šestá Burkina Faso, sedmé Somálsko, osmá Angola, devátá Liberia, desátá Demokratická republika Kongo. To je 10 států s nejvyšší porodností. Zároveň devět z nich jsou nejchudší státy na světě. Deset států s nejnižší porodností, prosím. První Japonsko, teď pozor – druhé Německo, náš vzor, který to určitě má všechno zorganizované perfektně, třetí Andorra, čtvrtá Itálie, páté Rakousko, šestá Bosna Hercegovina, sedmá Litva, osmá Česká republika, devátý Tajvan, desáté Slovinsko. Prosím vás, nechme toho inženýrství, nechme to na těch matkách a otcích a přestaňme tady říkat, že my víme lépe než oni, co je pro ně dobré a co není. Určitě pro děti od 0 do 3 let, uznávám, že by stát zřejmě potom měl zejména v předškolním věku nějakým způsobem ingerovat do toho, aby děti byly dobře připraveny. Netroufám si se svými znalostmi říct, jakým by to mělo být způsobem, ale velmi bych se divil, kdyby někdo tady takový byl, kdo to přesně ví.
čas 13:42:02 – 13:42:13:
Jenom faktická poznámka. Možná jsme se neposlouchali. Já jsem říkal, že máme nechat na ženách a otcích, jakým způsobem chtějí vychovávat své děti od 0 do 3 let. O počtu dětí jsem nemluvil, to bych si netroufl.
