Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu ve 15. funkční období

čas 20:23:18 – 20:39:48:

Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážené senátorky a senátoři,

vy jste Zprávu předsedy Senátu o činnosti Senátu v 15. funkčním období, které pořád ještě neskončilo, obdrželi. To znamená, já budu pouze přednášet komentář ke zprávě, kterou máte k dispozici, s tím, že děkuji za upozornění od paní senátorky Procházkové. V té zprávě, pokud máte tu chuť a možnost, tak si na stránce 7 nahoře opravte nebo upravte, to je asi přesnější, že k senátnímu tisku číslo 199, kde je napsáno, že Senát nepřijal k tisku usnesení, doporučuji napsat „přijal k tisku doprovodné usnesení“, aby to bylo přesnější, protože potom z té zprávy není jasné, že sice nebylo přijato usnesení k tisku, ale bylo přijato doprovodné usnesení. Tolik k té zprávě.

Obecně se nepředpokládá, že by ke zprávě předsedy Senátu, která je přednesena k informaci, bylo přijímáno nějaké usnesení. Pokud přijmeme usnesení, že ji bereme na vědomí, tím dáme najevo, že nejsme v bezvědomí.

A teď tedy k těm věcem podstatným, které už bych chtěl říct velmi vážně a souvisí vlastně s tou naší dvouletou činností.

Za prvé bych chtěl říci, že Senát je sborem zákonodárným a jeho hlavní rolí je schvalovat či neschvalovat, a zejména potom projednávat návrhy zákonů. Když se podíváte na číslo tisku „Zpráva předsedy Senátu“, má číslo 298, to znamená, těch tisků jsme projednali nebo projednáme v tomto funkční období minimálně 300. Protože před sebou ještě nějaké další tisky máme. Když se podíváme na to, kolik z těch tisků byly zákony, tak jich byla přesně polovina, zhruba polovina, to znamená 150. Když se podíváme, jak to s těmi zákony vypadalo, zhruba každý sedmý tisk, to znamená celkem asi 20 tisků nebo těch zákonů vracíme do sněmovny, buď s návrhem na zamítnutí, nebo s návrhem na opravení toho tisku. Zhruba z jedné třetiny jsme úspěšní. To znamená, tak asi zhruba ten Senát se chová a chová se tak dlouhodobě, že z hlediska toho, co vracíme k opravě, nám z jedné třetiny dává sněmovna za pravdu, což si myslím, že je úctyhodné a že ta kontrolní činnost probíhá velmi dobře, a za to chci poděkovat.

Druhá věc, kterou chci říci je, že dalších 150 tisků mělo následující složení. Podali jsme vůbec nejvíce návrhů senátních návrhů zákonů v tomto volebním období ze všech volebních období Senátu, bylo jich celkem 20. To znamená, utvořili jsme v rámci historie Senátu takový malý rekord. Další tisky, které projednáváme, jsou zejména evropské tisky a potom mezinárodní smlouvy, to je dalších zhruba 150 tisků, dohromady těch 300 tisků. To je první nějaké zestručnění toho, co je v té zprávě napsáno z hlediska naší zákonodárné činnosti a obecně projednávání těch tisků, mezinárodních smluv, návrhů senátních návrhů zákonů a také evropských tisků.

Druhá věc, kterou Senát dělá, tu jsem si nazval obecně jako „péče o instituce“. O instituce pečujeme různým způsobem. Jedna z věcí je, že projednáváme různé zprávy. Dneska jsme tady měli zprávu o činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů, a projednáváme další zprávy. Dá se říct, že jich není úplně málo. Budeme mít ještě například zprávu o financování a činnosti Českého rozhlasu atd. Druhou činností, kterou děláme v rámci péče o instituce, je, že provádíme nominace nebo přímo volby. To je opět činnost, kde zabezpečujeme, aby ty instituce fungovaly, aby byly pokud možno nezávislé a rozhodovaly nestranně. Takovým tím nejvyšším králem a tím, co je, bych řekl, pro Senát nejdůležitější, jsou právě ty nominace, respektive schvalování návrhů, pardon, schvalování návrhů nebo souhlasů s ustanovením nebo jmenováním ústavních soudců. V tomto období jsme jmenovali, nebo jsme souhlasili se jmenováním dvou ústavních soudců. Ta druhá věc péče o instituce se skládá z projednávání zpráv, z různých typů nominací a potom voleb nebo souhlasem s nějakou nominaci či jmenováním.

Třetí činností, kterou se Senát zabývá, tu jsem si nazval „péče o věci veřejné“. Jednak sem patří veřejná slyšení. Dneska jsme projednávali jednak výsledky některých veřejných slyšení, která se týkala lidskoprávní problematiky nebo politiky závislosti, projednávali jsme věci, které se týkaly České pošty nebo financování nepedagogických pracovníků nebo obrany a bezpečnosti. To jsou všechno věci, kdy my těmi veřejnými slyšeními vlastně pečujeme o věci veřejné a snažíme se, aby lidé se dozvěděli, co se děje v případě těch věcí, které je nejvíce zajímají. Jsem rád za ta veřejná slyšení a děkuji všem, kteří se podílí na jejich organizaci, a tím vlastně umožňují veřejnosti se seznámit se zásadními věcmi, které se týkají zejména v případě těch veřejných slyšení vnitrostátní situace, ale v případě té obrany se dostáváme i do zahraničně politické oblasti. S tou souvisí ta druhá část péče o věci veřejné, a to je parlamentní diplomacie. Parlamentní diplomacie patří a je doplňkem zahraniční politiky České republiky. Jsem přesvědčen, že je velmi důležitým a naprosto nezbytným doplňkem zahraniční politiky, protože v případě Senátu je to tak, že my tady akcentujeme většinou bezpečnost, lidskoprávní témata, svobodu, podporu demokracií a další s tím spojené věci a činnosti.

Jsem přesvědčený, že tímto Senát velmi významně pomáhá respektu a zvyšování respektu České republiky v rámci vnímání České republiky v tom lidskoprávním kontextu. Jsem přesvědčen, že tím velmi významně také napomáháme zvyšování reputace České republiky, a já vám za to chci opět poděkovat. Jsem přesvědčen, že parlamentní diplomacie, tak, jak ji český Senát dělá na úrovni komisí, výborů, vedení Senátu, je něco, čím bychom se měli chlubit, na co bychom v žádném případě neměli rezignovat. Naopak, nakonec opět tu spolupráci dneska nabízel například rumunský prezident, který tady byl na návštěvě.

Nakonec jsem si nechal téma, které jsem nazval „otevřený Senát“. My jsme instituce, která je velmi otevřená. Velká část z vás se na tom významně podílí jednak tím, že tady máte různé návštěvy z vašich senátních obvodů. Velmi často potkávám studenty ze škol, seniory, různé zástupce zastupitelstev atd. Děkuji za to, že to děláte, protože tím otvíráte Senát veřejnosti, otvíráte Valdštejnskou zahradu. Do jisté míry jsme doplňkem toho, jak mají veřejné instituce fungovat, mají se otvírat a být k dispozici. Děkuji za to, že jsme v poslední době ty prohlídky propojili i s činností Senátu, a vysvětlujeme, jakou má Senát v české politice a v českém zákonodárství roli. Důležité je, že vystupujeme způsobem, který ze Senátu dělá přátelskou instituci, instituci přátelskou k občanům a k těm, o které se máme vlastně starat nebo kterým máme sloužit.

Druhá věc, která je stejně důležitá, je, ta se také týká otevřenosti, a to je „slušný Senát“. Jsem přesvědčený, že být slušný a chovat se slušně je základ toho, abychom mohli žít ve svobodné, demokratické a spokojené zemi. Je naprosto jasné, že pokud je někdo veřejným činitelem, a pokud je dokonce senátorkou nebo senátorem, ostatní se dívají, jak se chová, co dělá a jakým způsobem si počíná. Pokud si počíná slušně a chová se slušně, je to dobrý příklad a dobrý vzor pro ostatní. Pokud tak nečiní, je to špatný příklad pro ostatní. Já vám děkuji, že jednoznačně dle mého názoru převládá ten dobrý příklad z hlediska chování senátorek a senátorů, alespoň tak, jak to říká moje zkušenost, a je více než dvouletá. Týká se to mnohem delšího období fungování Senátu. Takže to je druhá věc, ten slušný Senát.

Potom je tady ještě z hlediska otevřenosti Senátu jedna věc, a to je to upozorňování na významná výročí a jejich spojování s fungováním Senátu.

Připomínám jednak 28. říjen, který je před námi, a den otevřených dveří a připomínání vzniku samostatné Československé republiky a osobností s tím spojených. A teď využíváme i 5. říjen, kdy si připomeneme 30 let Senátu a zároveň i si připomeneme 90. výročí narození Václava Havla. To znamená, to je ten další moment, který se Senátem souvisí. Všem vám chci poděkovat za to, že jsme dokázali se shodnout na tom, že v rámci 30 let fungování Senátu jsme k Senátu připojili to motto nebo heslo „Senát věrný svobodě“. Máme to tady i na řečnickém pultu, na řečništi. Já si myslím, že to je čin, který nebude zapomenut, a věřím, že heslo „věrný svobodě“ bude Senát provázet ještě dlouhé roky. Byl bych nejradši, kdyby tomu tak bylo navždy.

Poslední věc, kterou k tomu teď řeknu, je, že je vlastně všechno z hlediska toho, jestli jste nebo nejste úspěšní a jestli dobře nebo nedobře děláte svoji práci, je o důvěře. O tom, jaké se ta instituce těší důvěře. V tomto případě vím, že to pořád není dost, ale v polovině roku 2026 se Senát těšil 43procentní důvěře občanů. Je to vůbec nejvyšší číslo za celou historii Senátu. Pokud bychom se podívali na to, jakým způsobem se důvěra v Senát vyvíjela, v roce 1996, když začal Senát fungovat, byla důvěra občanů v Senát 21 %, nyní v roce 2026 je to 43 %. Pokud se na to podíváte a proložili byste si příslušnou křivku, dochází k postupnému nárůstu. To neříkám proto, abych se tady chlubil, nebo za nás za všechny chlubil. To říkám proto, že to je závazek a odpovědnost. Pokud jsme dneska na 43 procentech, to neznamená, že za rok nemusíme být na 35 nebo 20, tak to zkrátka je. Ale je to nějaký závazek, který tady neseme všichni, a byl bych velmi rád, pokud bychom ten závazek udrželi, tak, jak to vypadá poslední zhruba tři roky, protože od roku 2023 do roku 2026 narostla důvěra v Senát z 32 % na 43 %. Bylo to tak, že to postupně narůstá, a bylo to možná, nebo předpokládám, tím, co děláme, jakým způsobem to děláme, jakým způsobem se otvíráme veřejnosti, jakým způsobem spolu diskutujeme a jakým způsobem dáváme to, co jsme udělali, najevo.

Tolik ode mě z hlediska té zprávy a shrnutí toho, co v té zprávě se nachází.

A na závěr je to vždycky stejné. Všechno je o lidech. V tomhle případě nejprve chci poděkovat Kanceláři Senátu, všem pracovníkům Kanceláře Senátu za to, že nám připravují velmi dobré podmínky pro to, abychom mohli vykonávat svoji práci. Vždycky všechno může být lepší, ale nic se nezlepší, pokud se o to nebudeme starat a pokud ty připomínky nebudeme mít. Za sebe, když to porovnám s jinými institucemi, jsem přesvědčen, že ta podpora senátorek a senátorů v jejich práci je na velmi dobré úrovni. Jsem za to rád a pracovníkům Kanceláře Senátu v čele s kancléřem za to, jakým způsobem se snaží maximálně vyhovět, děkuji.

Ale potom Senát a práce o Senátu je zejména o vás, o senátorkách a senátorech, vám patří poděkování za to, že se těšíme relativně vysoké důvěře a že máme před sebou, tím pádem, bych řekl, velmi dobrou perspektivu. Je na nás, zda dokážeme tu důvěru udržet či nikoliv.

A protože máme před volbami, někteří z vás budou pokračovat a ví, že budou pokračovat, někteří z vás chtějí pokračovat, a protože mají před volbami, ještě neví, zda budou pokračovat, a někteří z vás se rozhodli, že pokračovat nebudou, protože už mají před sebou nějaké jiné cíle, jiné perspektivy nebo jiné povinnosti.

Proto já si dovolím v tuto chvíli vyjmenovat ty, kteří se rozhodli, že už pokračovat nebudou. Jsou to celkem čtyři senátorky a senátoři, dva senátoři, kteří tady bohužel dneska s námi nejsou. Předesílám, že si je dovolím pozvat na schůzi, která bude 21. října, podobně jako všechny, byť to nikomu nepřeji, senátoři, kteří třeba už nebudou podruhé zvoleni. Máme tady ale to štěstí, že dvě senátorky, které se rozhodli již nepokračovat, přítomny jsou. Já bych jim dneska za nás za všechny velmi rád poděkoval. Chci poděkovat jednak paní místopředsedkyně Senátu Jitce Seitlové a potom také paní senátorce Miroslavě Němcové. Vážené dámy, prosím, abyste přišly sem za mnou, a prosím vás ostatní možná, abyste povstali a abychom jim poděkovali. (potlesk)

Paní senátorky teď dostanou slovo, klidně ještě dál tleskejte. Myslím si, že to bylo poměrně krátké tleskání. A samozřejmě obdrží další certifikáty a ocenění, respektive spíše nějaké upomínkové předměty. Ale to nejdůležitější je květina, protože květinou nezarmoutíš a květinou řekneš mnohé, co těmi ostatními věcmi se říci nedá. Teď si nejsem jistý, v jakém pořadí chcete promluvit. Poprosím paní místopředsedkyni jako první a potom paní senátorku Němcovou jako druhou. A ještě jednou vám všem děkuji a moc si vážím té práce, kterou tady jste odvedli a určitě ještě pro naši společnost odvedete.