Občané se zlobí, kmotři cukrují, senátor sedí doma

Mladá fronta DNES |  Rubrika: Názory | Strana: 10

Střelnice Báry Tachecí, novinářky

V uplynulém týdnu jsme byli zavaleni fotografiemi společně se smějících pánů Sobotky a Haška a ujištěními, že u dřívějších hlavních rivalů v ČSSD je všechno báječné a skvělé a staré spory jsou zapomenuty. Drobné kopanečky do vlastních řad však jedou v podzámčí dál. Teď to schytává Lubomír Zaorálek jako ministr zahraničí a – co je důležitější – jako Sobotkův muž. „Pravda je, že mnoho našich voličů volá po objektivním hodnocení situace na Ukrajině a vyjadřuje rozčarování nad některými výroky našich politiků,“ vzkázal v LN Sobotkovu muži v Černínu Haškův muž (a kámoš z proslulé lánské schůzky) Jeroným Tejc s odkazem na dopisy, které Lidový dům na dané téma dostává. Běží šeptanda, že „kritizující občané“ pod ministrem zahraničí dokonce rozkývali židli.
S dopisy (maily, facebookovými peticemi...) je jedna potíž: jsou organizovatelné a zneužitelné. Vzpomínáte na slavný dopis pražských pragováků z července 1968, pane poslanče Tejci? Pár desítek lidí v době celozávodní dovolené sepsalo dopis, který Brežněv vydával za prosbu československých pracujících o pomoc. A fakt, že zbývající čtyři a půl tisíce pragováků po návratu z dovolené čin svých spolupracovníků odsoudily, na síle „vyžádané pomoci“ bohužel nic nezměnil. Proto si nezahrávejte s dopisy od „rozčarovaných občanů“, pane Tejci. Občané by z toho pak mohli být rozčarovaní, třeba by to i hodili na papír a poslali do Lidového domu. A proti rozčarovaným se těžko brání a je to pak, pane, těžká věc.
Lidovecký senátor Jiří Čunek podal tento týden trestní oznámení kvůli úniku odposlechů z vyšetřování kauzy Nagyová/Nečasová. A opět jsme zavaleni názory expertů, kteří nám vysvětlují, co se smí a nesmí zveřejňovat. „Určitě je veřejným zájmem, aby se veřejnost dozvěděla, jakým způsobem se obsazují vysoké funkce. Ale rozhodně není veřejným zájmem, jak si dva partneři říkají zdrobnělinami,“ prohlásil na to konto Igor Němec, vrchní hlídač našich osobních údajů. Není to ale tak docela přesné: když se dva partneři v byznysu v odposleších oslovují Mazánku, Kolibříku, případně Kocourku, je to přece hodno zveřejnění! O veřejném zájmu tu nebylo pochyb – bylo smysluplné a pro společnost přínosné pochopit, že lidé, kterým jsme tak nějak dlouhodobě ne docela věřili, oplývají něhou a citem. A pak věřte expertům.
Zatímco Petr Gazdík je ze své cesty do jihoasijského Bhútánu nadšen („Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi král osobně servíroval čokoládový koláč“), senátor ODS Miloš Vystrčil nám po své senátorské cestě do Peru uraženě vzkazuje: „Já už nikdy nikam nepoletím.“ A nám všem se při té hrozbě tají dech. To odskáčeme všichni.
Senátor Vystrčil je hluboce raněn kritikami zmíněného senátorského zájezdu do Peru a jeho finanční náročností, zdá se. A následně uraženecky vysvětluje dopady svého rozhodnutí za veřejné peníze již nikdy necestovat: „Všichni budou šťastní. Já budu rád, že nemusím plnit své povinnosti, protože mi veřejnost řekla, že se nemá nikam létat.“
Za celý loňský rok byl roztrpčený senátor Vystrčil zpravodajem k senátním tiskům 2x (slovy: dvakrát), navrhovatelem zákona 0x (slovy: vůbec). Je členem senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, Podvýboru pro sport Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a místopředsedou Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Jen chudý duchem si může myslet, že bez návštěvy okouzlující jihoamerické země Peru by senátor Miloš Vystrčil mohl plnit své povinnosti.