Výroční česká mše se velice vydařila

Jihlavský deník, Strana 12, U nás doma (Miloš Vystrčil)

Postřehy z Ameriky – Den pátý: neděle 25. září 2011

Na neděli – pátý den návštěvy jsem se velmi těšil. Dopoledne jsme měli možnost být účastníky skutečně sváteční události. V jedné z největších washingtonských bazilik (Basilica of the National Shrine of the Immaculate Conception) jsme se mohli všichni zúčastnit slavnostní mše, která se uskutečnila ke 170. výročí narození slavného českého skladatele Antonína Dvořáka a 200. výročí narození sv. Jana Nepomuka Neumanna. Česko – anglická výroční mše byla sloužená arcibiskupem pražským a primasem českým Dominikem Dukou a zúčastnilo se jí dokonce několik stovek věřících většinou českých krajanů.

Medaile sv. Anežky České

Přestože se mše nekonala v tom největším sále baziliky, myslím, že byla pro většinu z nás opravdovou slavnostní událostí. Právě v souvislosti s tím, že tuto mši navštívilo mnoho našich krajanů, tedy amerických občanů s kořeny z bývalého Československa mě napadlo, zda Česko dnes dostatečně využívá těchto našich „českých vyslanců v USA“. Konkrétněji jsem potom měl o tomto tématu možnost hovořit na setkání na české ambasádě.

Alena Gajdůšková, ministr financí Miroslav Kalousek a český velvyslanec v USA Petr Gandalovič,jsme se zúčastnili krátkého odpoledního setkání s krajany na českém velvyslanectví. Na českém velvyslanectví jsme byli nejdříve svědky předání krásné stříbrné medaile sv. Anežky České. Z rukou pražského arcibiskupa Dominika Duky medaile převzali generální honorární konzul ČR v Texasu Ray Snokhous, dirigent a pedagog katolické univerzity Murry Sidlin a Jan Tomeček. Po slavnostním předání ocenění následovala bohatá diskuse s českými krajany, kteří vesměs velmi pozitivně kvitovali aktivitu českého velvyslanectví.

Rady a názory našich krajanů

Osobně jsem měl možnost si ověřit, že celá řada krajanů v USA je připravena pracovat a podporovat aktivity Česka v USA. Na druhé straně jsme si při hodnocení našeho českého prostředí (většina krajanů naši zemi pravidelně každoročně navštěvuje) vyslechli i kritiku naší české „zamračenosti“ a nízké komunikativnosti. Věta „nejlepší byznys je opakovaný byznys“, a i proto je správné a je třeba se k sobě vzájemně chovat slušně, snažit si vycházet vstříc a na sebe se usmívat mi uvízla v paměti. „Vyřiďte jim v Česku, že je třeba být pozitivní a nahlížet na život z té lepší strany,“ i takové rady jsem během diskuse s krajany dostával.

Co se týká české politiky, bylo zajímavé si poslechnout, že hloubka příkopů mezi současnou vládnoucí skupinou a její opozicí je dnes u USA i v Česku obdobná. Různé často spíše osobní antipatie neumožňují nejvyšším politickým představitelům obou zemí namísto boje „na život a na smrt“ často hledat a nalézat přijatelné a rozumné kompromisy. Druhou část nedělního odpoledne máme konečně trochu volnější, nejspíš navštívím několik obchodů a podívám se, jak v Americe dodržují pravidlo, že „nejlepší byznys je opakovaný byznys“ a že „je třeba na život nahlížet stále z té lepší strany“. No a v pondělí nás již čeká cesta autobusem do New Yorku. Ale to zase až příště.