Školský zákon

čas 12:19:25 - 12:21:45:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jen stručně navážu na pana kolegu Hampla, protože on většinu toho, co jsem chtěl říci, už řekl. Mám na mysli potraviny a propagaci a zákaz reklamy.

Já ne, že si nejsem jistý, ale jsem přesvědčen, že tím způsobem jako dneska máme v tom § 32 omezeno, nebo resp. definováno, co je a co není zdravá potravina, není dobře.

Když si položíme otázku, kdo je lepší učitel, jestli ministerský učitel, vyučující anebo rodina, tak si myslím, že je jednoznačně je odpověď taková, že je to učitel, vyučující, že by to měla být škola. Případně její zřizovatel, kdo si hlídá, zda se ve škole dělá anebo nedělá dobrá reklama, zda se ve škole konzumují nebo nekonzumují závadné potraviny apod.

Protože všechny ostatní pokusy nějakým způsobem to definovat – selžou, nebudou fungovat. Omezují aktivitu, iniciativu lidí, kteří za výchovu nejvíce odpovídají a vedou k úplně opačnému efektu, že si děti nakupují např. nezdravé potraviny úplně někde jindy.

Druhá věc, která s mojí kritikou souvisí je, že pojmosloví, které je tam používáno, je nejasné. Jestliže někdo na ministerstvu bude psát vyhlášku, v které bude definovat potraviny, které jsou zdravé nebo odpovídající správné výživě, tak to prostě nejde. Nejde to i proto, pane ministře, že prostě pro každého žáka je to jinak. Úplně jinak zdravě jí zdravý sportovec na sportovním gymnáziu. A úplně jinak zdravě jí, nevím, studentka nebo dívka, která se učí v učebním oboru švadlena... Proto je nutné nechat to na školách, na učitelích, na ředitelích a nedávat to do zákona.