Pro růst v práci mají ženy horší podmínky než chlapi. S tím musíme něco udělat, říká šéf Senátu Vystrčil

Rozhovor s předsedou Senátu o kulturních válkách, nezakopávání protivníků do země a o liberální větvi ODS z Vysočiny.

Miloš Vystrčil byl vždy vlivnou postavou ODS – ať už byl hejtmanem Vysočiny, místopředsedou strany, nebo poslední čtyři roky předsedou Senátu. Obyčejně ale působil hlavně dovnitř partaje a byl hlasem v dění mezi centrem a regiony. V poslední době se ale překvapivě stal ještě jiným hlasem, a to dost výrazným: je jedním z nejodhodlanějších zastánců liberálních – někteří jeho spolustraníci by řekli progresivistických – témat, jako jsou rovné příležitosti žen a mužů nebo práva homosexuálů. „Máme zásadní problém, který spočívá v tom, že pro profesní růst mají ženy horší podmínky než chlapi,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Předseda Senátu, třiašedesátiletý Miloš Vystrčil působí v médiích poslední dobou opačně než hlasitější část jeho mateřské ODS. A vlastně i tak trochu v rozporu se zažitou představou politika pravicové konzervativní strany, který je navíc sám už v letech. Považte. Při nedávné parlamentní debatě obhajoval rovná práva stejnopohlavních párů v co nejširším pojetí. Velmi se také – byť neúspěšně – zasazoval za přijetí takzvané Istanbulské úmluvy, která se vymezuje proti násilí na ženách a dětech.

Naposledy se pak v březnu zastal filmařky Darji Kaščejevové, která za svůj projev o problémech slaďování rodinného života a filmařské kariéry při přebírání Českého lva sklidila na sociálních sítích kritiku. „Napsal jsem na Twitter, že sice možná trochu překročila čas, ale měla pravdu a otevřela téma a je odvážná,“ říká Miloš Vystrčil v rozhovoru pro CzechCrunch.

Tohle všechno jsou kroky, které by od seniorního politika ODS, který k občanským demokratům vstoupil už na začátku devadesátých let, úplně každý nečekal. Ostatně byli to právě méně liberálně naladění Vystrčilovi spolustraníci, kdo pomohl potopit Istanbulskou úmluvu v Senátu a kdo se hodně radikálně bránil tomu, aby například homosexuálové mohli adoptovat děti.

V rozhovoru pro CzechCrunch mluví Miloš Vystrčil právě o tom, jakým způsobem k liberálním názorům na současná témata došel a kdo ho primárně ovlivňuje. Nebo proč není dobré své protivníky zadupat rovnou do země. „Vy v politice nejste proto, abyste se stal totálním vítězem. Když někoho zadupete do země, tak vzniká nepřítel, se kterým se pak jen obtížně domluvíte,“ vysvětluje. Za jeho pokrokové názory prý z nemalé části mohou ženy: jednak ty doma, protože má manželku a dvě dcery, jednak ty v poradním týmu, kam si vzal několik o generaci či dvě mladších spolupracovnic. A říká, že právě ony mu pomáhají si názory na aktuální témata tříbit.

* Byl jste dnes běhat? Prý chodíte běhat kolem Senátu.
Běhat chodím, ale dnes jsem ještě nebyl. Neběhám ovšem kolem Senátu. Vyběhnu z něj, běžím nahoru na Letnou, odběhám tam kolečka a pak se zase vrátím do Senátu. Máme tu totiž sprchu. Je to jediný způsob, aby mě nemuseli nikam vozit. Součástí běhu je, že jste při něm svobodný. Okolí zmizí a člověk prostě běží. A za mnou teda těsně dupe ochranka, což není ono. Snažím se jim vždycky vysvětlit, ať běží dál ode mne. To může bohužel vypadat, jako že jsem arogantní náfuka, já ale prostě jenom rád běhám sám.

* Posloucháte u toho nějakou hudbu?
Ne. Hlava je součástí běhu. Když hlavu odpojíte poslechem čehokoliv, tak běh není plnohodnotný. Moje teorie je, že pokud člověk běží, za nějakou dobu se mu hlava sladí s během a začnou mu vyskakovat myšlenky. Se sluchátky mi nic nevyskakuje.

* Vidíte, dnes všichni, aspoň to tak někdy vypadá, běhají se sluchátky a poslouchají hudbu nebo podcasty. Takže v běhání možná úplně s dobou nejdete, v jiných věcech ale ano a jste dost pokrokový. Teď jste byl třeba dvakrát hodně vidět v médiích. Jednou kvůli Istanbulské úmluvě a pak jste se zastal filmařky na Českých lvech. Proč vám přijde důležité vyjadřovat se k podobným tématům?
Politik je politikem od toho, aby sděloval, jaké má názory. A případně proč je má. V případě úmluvy proti násilí došlo k nepochopení toho, o čem úmluva je. A nám se to nepodařilo vysvětlit. Přitom ta dohoda říká, že bychom neměli připustit domácí násilí a násilí na ženách a na komkoliv jiném. A pokud se tak děje, tak jsme proti tomu. To v té úmluvě je. Nic jiného. Já jsem ji četl a pak někdo při jejím projednávání tvrdí, že už nebudou muž a žena, ale jen jedna osoba. Tak jsem to už nevydržel. To je celé.

Vždycky říkám, že je povinností senátora být odvážný, protože má šestiletý mandát. A na rozdíl od jiných profesí za vámi nemůže někdo přijít a říct: Příště už nechoď do práce! Rolí Senátu je prosazovat i nepopulární věci, pokud mají senátoři pocit, že jsou správné a nutné, abychom mohli nějak rozumně fungovat. Rozumím tomu, když má někdo názor, že Istanbulskou úmluvu v právním řádu nepotřebujeme nebo že je upovídaná. Ale nerozumím tomu, když někdo říká, že pro ni nehlasuje proto, protože by vznikly věci, které by ale reálně nikdy nemohly nastat.

* A reakce na Darju Kaščejevovou na Českých lvech, kde mluvila o tom, jak to mají ženy těžké ve filmovém průmyslu, že chybí podpora pro matky s dětmi…?
Na paní Darju jsem reagoval z jednoduchého důvodu. Otevřel jsem si Twitter a viděl jsem, co se tam děje. Z mého pohledu to bylo dost neadekvátní. Tak jsem napsal, že sice možná trochu překročila čas, ale měla pravdu a otevřela téma, a že je odvážná. Myslím si, že je mojí rolí se ozvat, pokud je někdo neprávem nařčený z řady věcí.

Při diskusi o Istanbulské úmluvě tady v Senátu jste říkal, že by bylo dobré naslouchat mladým lidem. Tomu, co oni chtějí, když se schvalují zákony pro ně…
Ptal jsem se kolegů, jestli se zeptali svých dětí a vnuků, co si o tom myslí. A to si myslím, že bychom měli dělat.

Jedna z podmínek zvýšení konkurenceschopnosti České republiky je, že zlepšíme podmínky pro profesní růst žen.

* Vy to děláte, bavíte se se svými dětmi o těchto tématech?
Ano. Mám dvě dcery a vnoučata. Zejména s dcerami to diskutuji velmi často a samozřejmě taky s manželkou.

* Co vám třeba k Istanbulské úmluvě nebo k Darje Kaščejevové říkaly?
Většinou máme hodně podobné názory na to, co se dnes v politice děje. Ale paradoxně s mladší dcerou jsme teď vedli debatu a ona k mému překvapení byla k vystoupení Darji Kaščejevové přísnější než já. To mne překvapilo. Ale tady jde o to, jak pozorně věci posloucháme a co považujeme za podstatné. Pro mne bylo důležité, že paní Darja řekla: Podívejte se, já jako žena nemám pro svůj profesní růst stejné podmínky jako chlapi. A já si myslím, že to je špatně.

A co se stalo v české společnosti? To, že máme zásadní problém, který spočívá v tom, že pro profesní růst mají ženy horší podmínky než chlapi, je pravda. Tím se ale skoro nikdo nezabýval, všichni řešili, jestli překročila čas a jestli měla používat výrazy, které použila. A jestli byla správně učesaná. Nepodstatné věci. To mne vytočilo.

* Tohle ale není úplně běžný přístup člověka, který je už v seniornějších letech, aby řekl: Já se budu ptát mladých, co oni si myslí. To většina politiků, a vlastně i starších lidí, nedělá. Měl jste to takhle vždy, nebo jste k tomu dospěl?
Vystudoval jsem fyziku a jedna ze zásad vědeckého zkoumání je, že pochybnost je pro vědce prvním přikázáním. Jinými slovy, když si myslíte, že něco víte, tak byste si ještě měli ověřit, zda to skutečně tak je. A jeden ze způsobů, jak si to ověřujete, je, že se ptáte lidí, kteří tématu rozumí. A v případě politiky se ptám mladých lidí, protože oni budou tuhle společnost živit a řídit a je logické ptát se jich na budoucnost, kterou my teď pro ně moderujeme a modelujeme tím, jaké přijímáme zákony. To je jeden důvod. Druhý důvod, proč to dělám, je, že jsem se dostal i tady v Senátu do skupiny hodně mladých žen. Ale mám tu tedy i mladé muže, teď jeden například přinesl kávu.

* Vy prý máte tým samých mladých poradkyň.
Ano. A já se jich ptám a dohaduji se s nimi, což mne baví. Je to pro mě hodně důležité. Už párkrát zvítězily a já nerad prohrávám. Ale když mají pravdu, tak co mi zbývá. Takže to má na mne také vliv. A potom je pro mě zásadní rodina. Mám to štěstí, že žiju s manželkou, která je hodně emancipovaná a vychovali jsme spolu dvě dcery. Doma jsem to měl z první ruky.

* Pojďme si otevřeně říct, že větší část ODS to jako vy vůbec nevnímá.
Na Vysočině to tak není.

* To je pravda, v Poslanecké sněmovně Vysočinu a ODS zastupuje poslankyně Eva Decroix. Ta také patří k liberálnějšímu křídlu.
Eva Decroix je poslankyně za ODS z Vysočiny. Já jsem byl předseda regionu na Vysočině, já jsem v ODS na Vysočině od jejího založení a my se musíme přece starat o politické talenty. Řekl bych, že na Vysočině máme výborného hejtmana Vítězslava Schrecka, také za ODS, nebo starostu města Telče Vladimíra Brtníka. Jich se můžete jít zeptat, co si o těch věcech myslí. Kdybyste vzala vzorek ODS z Vysočiny, tak byste se divila.

* A co když potká Vysočina Prahu? Co když vy potkáte Alexandra Vondru? O čem spolu mluvíte? O těch věcech, na které máte stejný názor?
S Alexandrem Vondrou se na některých věcech shodneme a na některých ne. A o některých se nebavíme. Ale můj názor je, že Alexandr Vondra je daleko víc k některým věcem pozitivní, než je vykreslován. Jsem přesvědčený, že je mnohem progresivnější a pokrokovější než třeba, a teď tipuji, si vy myslíte. Někdo, komu se to hodí, ho takhle vykresluje, ale já bych řekl, že to tak zdaleka není.

* A když se potkáte, tak spolu řešíte ekonomickou a energetickou krizi a válku na Ukrajině? To jsou věci, na které máte stejný názor?
Ano, určitě ekonomika, energetika, a dokonce bych řekl, že z velké části máme stejný názor i na životní prostředí. Akorát máme každý jiný názor na národního ptáka.

Filmové tvorbě příliš nerozumím a Českého lva beru jako příležitost se alespoň něco málo o naší filmové tvorbě dozvědět.
Vím, že televizní pořady mají přesný minutovník, ale Darie Kashcheevy se musím zastat.
Možná přetahovala vymezený čas, ale měla pravdu a je odvážná. 👍
Ženy,… pic.twitter.com/eZv1Vo84CL

— Miloš Vystrčil (@Vystrcil_Milos) March 10, 2024

* Ale!
Já si totiž myslím, že náš národní pták je sokol. Logicky.

* A pan europoslanec Vondra si myslí?
Že bychom ho měli ještě hledat. Ale to si dělám trochu legraci. Co se týká těch kulturních témat, plně respektuji, když má někdo jiný názor. Ale je dobré, když názor má, protože je jeho vlastní a vychází z nějakého nastavení. A není to tak, že ho má proto, protože je dezinformovaný. To podle mě Saša Vondra není. Zastává nějaký názor, protože vyrostl v nějakém prostředí a je nějak ukotvený.

* Máte pocit, že rovnost mezi muži a ženami se v České republice posouvá kupředu? Dělá pro to současná vláda něco?
Máme nakročeno k tomu, abychom zlepšovali rovnost podmínek pro muže a ženy. Je to těžké. Nikdy nedosáhnete toho, aby lidé měli stejné výchozí podmínky. To nejde, protože někdo má metr padesát, někdo metr osmdesát. S biologickými rozdíly se nedá nic dělat. Ale měli bychom se snažit o to, aby podmínky pro rozvoj lidí byly stejné a aby někdo nebyl bitý na tom, že je žena nebo malý vzrůstem.

* Nebo že se stará o děti.
Ano, že se stará o děti. A v tomhle směru jdeme kupředu. I mezi politiky tyto změny podporuje spousta lidí. Markéta Pekarová Adamová, Eva Decroix, Martin Baxa a mohl bych pokračovat. Těch lidí je víc a já je nemůžu všechny jmenovat. Jeden obecný argument je, že je to fér. Druhý pak je, že zlepšit podmínky pro profesní uplatnění žen je zájmem nás všech. To jsem v projevu v Senátu říkal také. Bude tak lepší a větší konkurence a my přece potřebujeme na pozicích, které jsou důležité, a v rolích, které jsou důležité, aby v nich byli ti nejlepší.

Pokud se žena dostane do pozice, kdy má horší podmínky pro to, aby mohla být ředitelkou, režisérkou nebo kýmkoliv jiným, tak jediné, co se stane, je, že se obecně úroveň odvětví sníží. Protože nahoře nejsou ti nejlepší, část z těch možná nejlepších jsme totiž znevýhodnili.

Pokud se žena dostane do pozice, kdy má horší podmínky pro to, aby mohla být ředitelkou, režisérkou nebo kýmkoliv jiným, tak jediné, co se stane, je, že se obecně úroveň odvětví sníží.

* Ti, co s vámi nebudou souhlasit, namítnou, že zrovnoprávňování skončí tak, že budou ženy ve vedoucích pozicích jen proto, že jsou ženy. Pokud se bavíme například o novém nařízení Evropské komise o rovném zastoupení žen ve vedoucích pozicích firem, které jsou listované na burze…
Já tohohle ale příznivce vůbec nejsem. Chci, aby byly rovné podmínky, ale nejsem fanda kvót. Potřebujeme, aby ženy měly optimální podmínky pro svůj profesní růst. Ty nejlepší možné. Aby byly srovnatelné s těmi mužskými. Protože v tom okamžiku se zvyšuje pravděpodobnost, že nejvíc schopný člověk obsadí příslušnou pracovní pozici.

* Takže kvóty ne, dětské skupiny ano?
Ano. Protože když to neuděláte, necháte ženám pořád ty špatné podmínky a zavedete kvóty, jak pak budete ženy vybírat? Pořád budou mít horší startovací pozici. Podmínky je prostě potřeba narovnat. Kdo to nechápe, tak se buď bojí, že bude méně práce pro muže, což mne nezajímá, anebo je to patriarcha.

Jedna z podmínek zvýšení konkurenceschopnosti České republiky je, že zlepšíme podmínky pro profesní růst žen. Jednoduše řečeno, nebude nás to stát nic víc, než že se budeme starat o to, aby se ženy mohly plně uplatnit ve své profesi. A v tom okamžiku se nutně musí stát, že se zlepší úroveň fungování úřadů, firem, škol, nemocnic.

* Když se ještě vrátím k projednávání Istanbulské úmluvy v Senátu, které skončilo nezdarem, nebojíte se, že se vám tohle stane s projednáváním něčeho dalšího? Že nějaká zájmová skupina zlobbuje část Senátu?
Myslím, že já i kolegové senátoři jsme se z té situace dost poučili. A já si například říkám, jestli jsem nebyl až moc hrr. Někdy, když potřebujete dosáhnout cíle, tak není dobré vzít ty nejsilnější a nejtvrdší zbraně. Možná jsem při svých vystoupeních u tohohle projednávání použil až moc silný kalibr. Možná by se někteří lidé, kdybych byl mírnější, nepostavili tolik na zadní. Mohl jsem jich pro úmluvu získat víc.

Někteří lidé mi říkají, že moje řeč byla výborná, ale já jim na to odpovídám, že tady nejsem od toho, abych to někomu nandal. To je zásadní věc. Vy v politice nejste proto, abyste se stala totálním vítězem. Když někoho zadupete do země, tak vzniká nepřítel, se kterým se pak jen obtížně domluvíte. Vždycky byste mu měli dát šanci, aby mohl změnit názor, aby se mohl dát na dobrou cestu.

* Přijdou vám nynější kulturní boje hodně vyhrocené?
Některé skupiny se chovají způsobem, že skoro nedávají možnost lidem, kteří by byli třeba ochotni změnit názor, ho změnit. Protože pro ně změnit názor znamená zradit. Nebo že byli úplně hloupí, když to předtím neviděli.

To je velké nebezpečí společnosti z hlediska prosazování nových věcí. Nakonec budeme muset půl nebo celou generaci počkat, protože když tihle lidi, kteří se změnami nesouhlasí, zaženete do kouta a řeknete jim, že jsou hloupí, oni se urazí. Spoustu jiných věcí přece dokáží a umí. Stavíme to do pozice, že pokud jsi proti nebo váháš, nezasloužíš si nic jiného než pohrdání.

* To ale není jen u kulturních válek, podobné je to například u pochopení konfliktu na Ukrajině.
Možná máte pravdu. Je to ale velká chyba. Bereme lidem možnost změnit názor. Je to stejné, jako když jsem byl mladý učitel a udělal jsem tu největší chybu, co může učitel udělat. To když někomu naznačíte, že na matiku fakt není. To nesmíte nikdy jako učitel udělat. Nesmíte vzít člověku naději. A navíc se i můžete plést.

* Jste na Facebooku, Instagramu, na Twitteru, tam všude jste se rozčiloval kvůli nerovnostem mezi muži a ženami. Na TikToku ale nejste. Proč?
Nejsem, protože je čínský.

cc.cz – CzechCrunch   | Rubrika: Společnost – Rozhovor | Autorka: Lenka Chlubnová

Odkaz na článek.