S arcibiskupem pražským Dominikem Dukou

Jihlavský deník, Strana 8, U nás doma (Miloš Vystrčil)

Postřehy z Ameriky – Den čtvrtý: sobota 24. září 2011

Sobotní program byl plný americké historie a byl navíc zpříjemněn setkáním s arcibiskupem pražským a primasem českým Dominikem Dukou. Díky skvělé průvodkyni paní Janě Švehlové jsme při návštěvě hřbitova v Arlingtonu a Nationall Mall mohli slyšet výklad, který upozorňoval na významné okamžiky v dějinách USA a zároveň i na různá stigmata, se kterými se tato velká země musela a musí vyrovnávat. Velmi zajímavá byla také možnost absolvovat návštěvu řady míst významně spojených s americkou historií společně s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Jeho doplňující komentáře a pohledy byly velmi poučné a samy by vydaly na několik stránek textu.

Asi by ale nemělo smysl a není k tomu ani prostor,abych se pokoušel o podrobnější exkurz do amerických dějin. Spíše si dovolím pouze několik poznámek,které mě během celé hodne napadly.

Ve velké zemi je všechno velké

Velké sochy, velké nápisy, velké památníky, to je typické pro Ameriku. Američané jsou hrdí na svoji vlast, své dějiny, své předky a svoji demokracii. Kromě jiného to dávají najevo budováním nadživotních monumentálních staveb nápadně se podobajícím stavbám z dob athénské demokracie a také všudypřítomnými americkými vlajkami. Dnes a denně proudí tisíce a milióny Američanů k soše Abrahama Lincolna v nadživotní velikosti nebo třeba k památníku z vietnamské války, který má symbolický tvar jizvy a jehož duchovním otcemje jeden z našich krajanů s typickým jménem Robert Doubek. Jenom pro pobavení dodávám, že prý i americké pečící i mikrovlnné trouby jsou mnohem vetší než ty evropské. Prý je to kvůli tomu, aby se do nich na Den díkuvzdání a na Vánoce vešel celý krocan,ale já si stejně myslím, že je to tím, že Američané prostě musí mít všechno velké, nejlépe největší na celém světě.

Když jsem si četl některé věty již zesnulých slavných amerických osobností, které byly vytesány do kamene na Arlingtonském hřbitově nebo na stěnách památníku Abrahama Lincolna, zdálo se mi, že některé z těchto vět by se určitě v našem Česku staly alespoň u části populace zdrojem různých vtipů nebo posměšků. Mámpocit, že Američanům je toto naše české „švejkování“ zcela cizí. Ke svým dějinám přistupují nesmírně vážně a opravdově, až to může být pro nás Čechy obtížně pochopitelné.

Soudržnost Států a soudržnost Unie

Zejména z „kamenných“ citátů předních amerických politiků jsem měl pocit, že soudržnost Spojených států je založena na společné víře ve svobodu a demokracii a na společných hodnotách, jakými jsou individuální odpovědnost, víra v boha a ve spravedlnost. Tedy žádná obtížně srozumitelná slova o trvalé udržitelnosti, rovnováze ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře nebo vyrovnávání disparit. Oproti rétorice představitelů Evropské unie úplně jiný přístup a z hlediska úrovně existujícího vlasteneckého cítění a pocitu sounáležitosti také úplně jiný výsledek.