V Dačicích položili první kameny zmizelých před domem rodiny Vohryzkových

jcted.cz | 7:44 | Rubrika: Jindřichohradecko | Autor: Lucie Váchová

Kameny zmizelých jsou dlažební kostky s mosazným povrchem vsazené do chodníků před domy obětí holokaustu a nacistického režimu. Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem, první v současné podobě v roce 1995. Od roku 2008 se pokládají i v České republice. Dačice mají své první čtyři kameny zmizelých od pátku 17. září.

„Odhalili jsme první kameny zmizelých v Dačicích. Osazují se před domy, ve kterých bydleli za druhé světové války Židé, kteří zemřeli během holocaustu. Na kamenech jsou napsána jejich jména a základní údaje o nich, abychom si je neustále připomínali,“ uvedl starosta Karel Macků. Kameny zmizelých byly položeny v Antonínské ulici před číslem popisným 181, kde žila rodina Vohryzkových.

„Max Vohryzek pocházel z Jindřichova Hradce a po první světové válce se přestěhoval do Dačic. Tady společně se svým bratrem založil továrnu vybavenou ručními pletacími stroji. Jeho bratr zemřel v roce 1934, takže dalších represí byl ušetřen. Max skončil dvakrát na gestapu v Jihlavě, po druhé v roce 1942 si ho tam už nechali.

Poslední zpráva o něm je, že v polovině července roku 1942 byl zavražděn v koncentračním táboře Osvětim,“ přiblížila osud Maxe Vohryzka Marta Leblová ze spolku Zikaron, který se zaměřuje na aktivity připomínající život židovské komunity na Jindřichohradecku.

Po Maxu Vohryzkovi v Dačicích zůstala vdova se dvěma dětmi, Jiříkem a Věrkou. „A i Štěpánka Vohryzková s malými dětmi se musela dostavit na místo v Třebíči, odkud byl vypraven transport do Terezína, kam její cesta pokračovala 22. května roku 1942. Zůstala tam do prosince, kdy byla s dětmi převezena do Osvětimi. Tento prosincový transport byl jedním z těch, kdy jeho účastníkům nebyla tetována čísla a žili v jakémsi normálnějším světě v rámci tábora. Ovšem byla jim vyčleněna lhůta šesti měsíců života. Poté většina z nich skončila v plynových komorách,“ dodala Marta Leblová.

Pietní akt si nenechal ujít ani předseda Senátu Miloš Vystrčil, který je místním rodákem a Dačice patří do jeho senátního obvodu. „Chtěl bych poděkovat městu Dačice za to, že se tady takzvané Stolpersteine, tedy kameny, o které se klopýtá, položily. Právě v tom klopýtání je skryta symbolika, že bychom si měli uvědomovat svoji minulost, abychom chyby, které se staly, neopakovali. Měli bychom si uvědomit, že jsou to nevinní lidé, kteří zaplatili za to, že jsme neudrželi svobodu a demokracii,“ zmínil Miloš Vystrčil.

U pokládání kamenů zmizelých nechyběla ani příbuzná rodiny Vohryzkových Věra Kufová. „Štěpánka Vohryzková byla moje teta, sestra mého tatínka, který také zemřel v koncentračním táboře. Velmi mě potěšilo, že Dačice se takto ke vzpomínce na zmizelé občany postavily. Jsem jim za to vděčná. Angažovala se v tom hlavně moje dcera, je ale bohužel po operaci, proto se nemohla akce zúčastnit. Mně je líto, že jsem příbuzné více nepoznala. Neměla jsem možnost, protože když byli deportováni do koncentračního tábora, tak jsem byla ještě malá. Jejich příběh jsem se tedy dozvídala až později z vyprávění,“ řekla Věra Kufová.

Odkaz na článek.