Zákon o volbách do PČR
Praha, 18. schůze Senátu
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 245)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 13:43:44 - 13:44:29:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Náš VUZP se touto materií zabýval na své 17. schůzi konané 27. června 2018, po úvodním slově Jiřího Dienstbiera, senátora Senátu PČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh senátního návrhu zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru Senátu, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.
čas 13:46:10 - 13:56:39:
Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Já k tomuto tisku mám několik poznámek, s tím, že budu možná trošku reagovat i na to, co tady říkal předkladatel, jednak si tedy vůbec nejsem jistý, že je dnes nejpříhodnější doba, abychom se tím zákonem zabývali, protože mám také trochu pocit, jako kdybychom nejvyššímu ústavnímu činiteli tím dávali zapravdu, a to já si myslím, že ji rozhodně nemá.
Druhá věc, kterou k tomu chci říci, je, že bychom si každý měli položit otázku, jestli Senát v té podobě, jak dneska pracuje, na základě vzniku senátorů nebo mandátu senátora, na základě těch pravidel, které dneska máme, funguje dobře, nebo nefunguje dobře, zda funguje ku prospěchu této země, nebo nikoliv. Já mám pocit, že prostě zásadní problémy s tím, zda Senát plní, nebo neplní svoji roli, nemáme. Naopak jsem přesvědčen, že jsme velmi dobře připraveni i na základě vzniku Senátu tohoto stávajícího volebního systému svojí roli dostát, možná, že v tom nedalekém budoucnu to bude velmi důležité.
Třetí věc, na kterou si dovoluji poukázat, je, že vůbec není jasné, já o tom ještě budu mluvit, vůbec není jasné, že by se zavedením australského volebního systému nezměnil charakter Senátu. Vůbec to není jasné. Vůbec to nevyplývá z ničeho, co jsme mohli ze své zkušenosti si dopředu zjistit, protože žádný takový pokus nenastal. Já dokonce tvrdím, že spíše pravděpodobnější je to, že by se charakter Senátu změnil. Dovolím si možná spíše prostřednictvím pana předsedajícího řečnickou otázku k panu předkladateli Jiřímu Dienstbierovi, protože se zeptám, jestli by tím senátorem podle australského volebního systému měl být člověk, který získá 20, nebo řeknu, aby to bylo nějaké reálné, 2000 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, nebo by to měl být člověk, který získá 2500 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí. Já předpokládám, že si všichni odpovíme, že by to měl být ten druhý člověk, který získá 2000 prvních pořadí a 4500 druhých pořadí, což je dohromady 6500 tisíce. Já teď o tom budu mluvit, ten systém připouští, že může nastat situace, že se senátorem stane ten, kdo získal 2000 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, a ten druhý, který tam existuje, získal by 2500 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, by prostě nebyl senátorem. To ten systém za některých okolností připouští, to se klidně může stát, já o tom ještě budu mluvit. Velmi na to bedlivě upozorňuji, ten systém v sobě má skrytou vadu, o které já budu mluvit, a to je potřeba si dobře uvědomit, až budeme hlasovat. Takže moje druhá poznámka nebo třetí, nejsem si vůbec jistý, že to je tak, že by se nezměnil charakter Senátu. Jedna z věcí, která by se klidně mohla stát, že v Senátu zasednou z velké části tzv. šedé myši. Poslední věc, kterou k tomu chci říct, než začnu rozebírat podrobněji ty vlastní problémy toho zákona a jeho kvality, je ta, že pokud se bavíme o skupině expertů, která se bavila o ústavě a o změně toho volebního systému, tak tam byl také ne vůbec mnou přizván expert, který se zabývá, řekněme, matematickým modelováním.
Tento expert, který se zabývá matematickým modelováním, řekl, že je to nejhorší z možných jednokolových systémů, který jsme mohli vybrat. Říkám to tady, abychom doplnili názory všech ostatních expertů, kteří tam říkali, že by to možná šlo. Tak ten člověk, který se zabývá statistikou a matematikou – a vydělal veliké peníze, protože to zřejmě umí, tak říká, že je to nejhorší jednokolový systém ze systémů, které jsme mohli vybrat. Je to nějaký blog, který k tomu on dokonce napsal.
Nyní k problémům – ke kvalitě. Protože pokud by nám mělo o něco jít, tak je to kvalita zákonů.
Zákon v sobě obsahuje dva problémy. Jeden je, řekněme, problém toho, jak my přistupujeme ke svobodě toho, kdo volí a k jeho právům. Druhý je problém matematický.
Problém, jak přistupujeme ke svobodě toho, kdo volí, je jednoduchý. Jestli si myslíme, že je někdo omezen ve svém volebním právu, pokud nemůže, když chce jít volit, volit jenom jednoho – toho, koho chce senátorem. Ten systém, který navrhuje pan Dienstbier neumožňuje, abyste šli volit a zvolili jenom toho jednoho, kterého chcete, aby byl senátorem. A nikoho jiného už nechcete volit. Vy to nemůžete udělat. V rámci volby, jak ji navrhuje pan senátor Dienstbier nemůžete tzv. vytáhnout kartu. Nemůžete, nemůžete. Protože systém říká, jestliže jdete volit, a chcete o někom říct, že chcete, aby byl senátorem, zvolíte ho na prvním místě, tak musíte ještě říct, koho chcete na druhém a na třetím místě, i když na druhém a třetím místě nikoho nechcete... Vy prostě říkáte – já potom nechci jít volit. Nechám to na těch ostatních. Já chci vytáhnout kartu. Systém vám to prostě neumožňuje. On vám to zakazuje. On vám říká – jestli chceš jít volit, a volit jenom toho svého, a nikoho jiného, tak nemůžeš jít volit, protože tvůj hlas bude neplatný. A vy si zvažte, jestli to je dobře, nebo to dobře není. Ale je to zkrátka tak.
Teď k tomu modelu, který vás možná zaujal. Budu to prezentovat na 100 voličích, nebo 100 procentech, nebo na 100 tis. voličích. Představte se, že voleb do Senátu se zúčastní 4 kandidáti. Kandidát A. Kandidát B. Kandidát C. Kandidát D. Kandidát A získá 40 prvních pořadí. Kandidát B získá 25 prvních pořadí. Kandidát C získá 20 prvních pořadí. Kandidát D získá 15 prvních pořadí.
Takže se začíná podle toho systému – kandidátem D, který získal 15 prvních pořadí. A my se díváme, koho má na druhém místě. Může se stát, že v 15 případech bude v druhém pořadí kandidát C. Čili všechny hlasy kandidáta D přechází kandidátovi C, který má 20 prvních pořadí. Nyní se jeho dalšími hlasy stává 15 hlasů pro kandidáta D. Čili má dohromady 35; pětatřicet je více než 25, to všichni víme. Nyní vypadá kandidát B, který získal 25 prvních pořadí. Místo něj do finále postupují kandidát A, který má 40 prvních pořadí a kandidát C, který má 20 prvních pořadí a 15 druhých pořadí. Teď se všichni díváme, jak to vypadá s druhým pořadím kandidáta B. Kandidát B měl 25 prvních pořadí. A může se stát, že 25 druhých pořadí kandidáta B je pro kandidáta C. V tom okamžiku se stane, že kandidát C má nyní 20 prvních pořadí. A 15 plus 25, což je 40 druhých pořadí. Čili dohromady 60; 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí – vítězí! Stává se senátorem. A finalista, který měl 40 prvních pořadí, vypadá! A s finalistou, který měl 40 prvních pořadí, nikdo nepočítá. A nikdo dál jeho hlasy nelustruje. Ale když se na to náhodou podíváme, zjistíme, že kandidát-finalista, který měl 40 prvních pořadí, může mít ve všech případech na druhém pořadí kandidáta B, který mezitím vypadl. V tom okamžiku kandidát B by měl 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, což je dohromady 65. Takže kandidát B, který vypadl, když soutěžil s kandidátem C, by najednou – v součtu, když by se započítaly i hlasy poraženého finalisty – měl 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, což je 65. A nebyl by vítězem... Protože to nikdo neví. U hlasů finalisty se už nezapočítávají druhá pořadí.
Jinými slovy, systém – a to je matematika – moc se omlouvám, vykazuje tzv. skrytou vadu. To znamená, že může nastat situace, kdy je nespravedlivý, kdy je nebezpečný. Situace není moc pravděpodobná, ale může nastat. Prezentoval jsem to tady na tomto systému. Opravdu není zase až tak málo pravděpodobná...
Je to úplně stejné, jako kdybychom připustili, že nějaká automobilka začne vyrábět auta, která mají skrytou vadu v tom smyslu, že když bude špatné počasí a pojedete do zatáčky a ještě zároveň nebudete mít dostatečnou sílu na kroucení volantem, můžete havarovat... Že se to skoro nikdy nestane, aby tyhle věci nastaly, ještě neznamená, že se to v nějakém okamžiku nemůže stát, a člověk na to doplatí – havárií, životem atd.
Zrovna tak je pravděpodobné, že se může stát, že člověk, který by si zasloužil vyhrát, pokud připustíme, že lepším kandidátem je ten, kdo má 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, než ten, který má 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, že nepostoupí, a nestane se senátorem.
A to my chceme schválit? Takovouto věc? To bychom popřeli sami sebe. A popřeli bychom jednu z nejkrásnějších vět – a to je matematika.
Děkuji za pozornost.
čas 15:01:37 - 15:07:20:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Nejprve abych zase nezapomněl, tak si dovoluji dát návrh, abychom ten návrh zákona zamítli, protože si myslím, že v této podobě by neměl být postoupen do sněmovny. Teď k těm věcem, které tady zazněly, já se vrátím k té otázce, kterou jsem vám položil, na kterou si, předpokládám, každý z vás odpověděl. Jestliže přijmeme filozofii tohoto návrhu zákona, tak je to potom tak, že si myslíme, že senátorem by měl být ten, kdo má nejvíce prvních a případně s tím sečteno druhých pořadí. Ukázal jsem vám, že když ten systém budeme aplikovat, tak může nastat situace, kdy ten, kdo získal 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, zvítězí nad tím, kdo získal 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí. Kdybychom to celé posčítali, podle tohoto systému, až do konce, což se neděje. Vy si zvažte, jestli to považujete za férové nebo neférové. Pokud to považujete za neférové, nesprávné, tak se jedná o chybu. Pokud to považujete za věc, která je možná a akceptovatelná, tak je to jistý parametr toho systému. Každý si to vyhodnoťte, jak sám chcete. Správné by bylo, abychom šli v jedné nebo druhé linii, a teď prostřednictvím pana předsedajícího reaguji i na pana senátora Canova, abychom to buď celé dopočítali v součtech těch prvních a druhých míst až do konce, nebo to udělali tak, že se podíváme na to jedno kolo, vybereme dva, kteří mají největší počet prvních pořadí, jak se to dělá normálně v tomto systému, a pak vezmeme všechny ostatní, těm prvním dvěma přiřazujeme podle toho, zda jsou výše nebo méně výše, u těch ostatních, ty další lístky. To je ta druhá možnost, kdy bude jednokolový systém, kdy budeme jasně respektovat, že chceme osobnost, to znamená někoho, kdo má první pořadí nejvíc, nebo druhé nejvíc, a potom k nim přidáváme ty ostatní, co si o tom myslí, s tím, že ale tam je to riziko, že někdo si o těch dvou nemyslí nic a nechce je volit. Ale třeba bude muset. Takže ten systém má potom tuto nedokonalost. To je možná možnost, kterou bychom se mohli vydat. Já ji nenavrhuji. Jenom upozorňuji, že není možné v rámci jednoho systému jako přeskočit najednou, když jsem ve finále, ze sčítání prvních a druhých pořadí na to, že vezmu dva nejlepší a potom k nim přidávám ty ostatní, co si o tom myslí. Fakt to není možné a není to správné. Jestli to uděláme, tak se nebudeme chovat správně, kdybych měl navázat na tento historický exkurz pana senátora Canova, tak v roce 1600 byl upálen Giordano Bruno, protože řekl, že vesmír je nekonečný. Oni ho za to upálili. Ona to byla pravda. On tenkrát údajně řekl: Bože, odpusť jim, oni nevědí, co činí.
Teď nazpátek k těm jiným věcem. Samozřejmě, a to je velká chyba, podle mě je to chyba aparátu státního, když jsem o tom přemýšlel, fakt jsem se tomu hodně věnoval, stejně jako pan senátor Dienstbier, ten jeho úporný odpor je úžasný, strašně se mi to líbí, tak jsem zjistil, že prostě vůbec nebyly vyčerpány možnosti toho, jak zvýšit obyčejnými administrativními opatřeními účast voleb v Senátu. Např. že by někdo v prvním kole přidal k tomu strašnému počtu papírů ještě jeden, říkal, bude druhé kolo, že by tam byl velký papír: Bude druhé kolo tehdy a tehdy. Samozřejmě, malými písmeny, pokud nezvítězí v prvním kole. Nebo dostane ten člověk hned dvě obálky, v jedné bude napsáno 1. kolo, v druhé 2. kolo. On se na to takhle podívá, má dvě obálky. Co mám dělat? Mám dvě obálky. Aha, já půjdou ještě jednou. Hned najednou, nemusí se čekat, na co, on si pak vybere ty dva lístky, které vyhrály. Nebo se dá udělat spousta jiných věcí, které se nabízejí, že druhé kolo uděláme teprve s komunálními volbami. Nikdo se tím prostě nezabývá a myslí si, že to budeme vymýšlet my sami atd. Těch možností, jak bez změny legislativy pomoci tomu, aby lidé věděli, že se koná druhé kolo, je spousta, že to nikdo nedělá, že se tím nezabývá, podle mě neznamená, že my máme hned přecházet na jednokolový systém a stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.
Takže tolik... A ještě jedna věc, prosím vás, opravdu není pravdou, že ten systém se vždy chová, jak lidé intuitivně očekávají. Lidé intuitivně očekávají, že v tomto systému vyhraje ten, kdo má nejvíce prvních a druhých pořadí v součtu. Nemusí se tak stát. Čili to nemusí být pravda. Není pravda, že se vždycky stane tak, jak lidé intuitivně očekávají. Prostě neříkejme si tyto věci, že takhle jsou, když takhle někdy nejsou. Když takhle někdy nejsou, tak to potom sakra toho jednoho může mrzet. A pokud na něčem ta demokracie je založena, tak na tom, že nebudeme páchat nespravedlnost, i když je málo pravděpodobná. Tak prosím vás, zamítněme tento návrh. Děkuji.
čas 15:10:54 - 15:12:00:
Budu jenom stručný, pokud jsem to neřekl, tak se omlouvám, sčítají se samozřejmě počty prvních a druhých pořadí. Já se omlouvám, myslím, že jsem to říkal, ale počty prvních a druhých pořadí se sčítají, tak to přece postupuje, tak se celý systém vyvíjí, tak se postupuje dál, vyškrtávají se ti lidé. Počty prvních a druhých v pořadí. Ne první a druhá pořadí. Sčítají se ty počty, v tom posledním okamžiku se to neudělá. Proboha, tak jinak by se nemohlo nikdy stát, že se ten člověk probojuje, kam až je. Takže to je první věc, která je úplně evidentní. A druhá, samozřejmě, kdyby tomu bylo tak, že by to první kolo bylo samostatné, před tím druhým kolem, které je spojeno s něčím, tak bezvadné by bylo, že by si to všichni kandidáti do Senátu uvědomili, a co by dělali, přesně by dělali všechno pro to, aby těch lidí přišlo co možná nejvíce, a to my přesně chceme, aby řekli, je první kolo, je zvlášť, pojďte, jinak přijdou extremisté, budou volit extremisté, přesně by to mělo ten efekt, který chceme, a kdo by to nedokázal, tak by to prostě nedokázal. Ale ti lidé by to dokázali. Jsem o tom přesvědčený. Ale to už jsou spekulace. Ale opravdu pojďme se držet těch faktů a ne těch věcí, že někdo ví přesně, jak to potom bude, to tak není.
