Památník svobody a demokracie musí být dnešním dětem na očích

Jihlavské listy | Rubrika: Publicistika | Strana: 8 | autor: Jiří Varhaník

V divadle DIOD se v červnu uskutečnila veřejná debata o chystané soše „Klíče“, kterou hodlá postavit Spolek za navrácení sochy T. G. M. do Jihlavy (Spolek). Socha má oslavovat svobodu a nástup demokracie v roce 1989.

Beseda se od počátku posunula k debatě o principech demokracie a problematických otázkách současné společnosti.

V úvodu besedy anonymní účastník v první řadě, který se na výzvu z hlediště posléze odmítl představit, označil Václava Havla za „zločince“. „Bohužel, všechna fakta pro to svědčí…,“ konstatoval. Mimo jiné s využitím citací argumentoval, že Marian Čalfa přesvědčil všechny poslance KSČ, aby zvolili Václava Havla prezidentem, že „Vasil Mohorita je všechny zavřel v zasedací místnosti a nepustil je ani na toaletu, dokud do jednoho neslíbili, že budou Václava Havla volit…“
Revoluci v roce 1989 označil účastník besedy v další citaci za dohodu o převzetí moci… Odkázal na knihu Johna Boka s tím, že se v ní dočteme, že Václav Havel „byl smilník a alkoholik a že byl zvolen, aby byl povolný…“
„Potrestán byl jenom Štěpán… Dnešní marasmus, který tady v tomto státě je, pochází od toho, že nikdo nebyl potrestán…,“ pokračoval účastník a citoval Seneku, že „viny se dopouští ten, kdo spolupracuje a netrestá viníka.“
Marie Bohuňovská (Spolek): Děkujeme za váš názor. Ta socha ale není věnována Václavu Havlovi a není tak myšlena… Je to vzpomínka na Listopad a na události, které nás vrátily do demokracie. A já si pana Havla velice vážím. Kdyby jeho nebylo, tak tady možná ještě žijeme v komunismu.
Účastník v první řadě: Listopad by nastal stejně…, všechny země (socialistického bloku) už v tu dobu padly… Ta socha by neměla být umístěna na veřejném prostranství, ale v jakékoli soukromé zahradě.
Účastnice: Já jsem ráda, že tento nápad vznikl… Sama bych si ji (sochu) představovala třeba někde před gymnáziem poblíž ulice Jana Masaryka… V jakém stavu je realizace projektu?
Radomír Dvořák (sochař): …socha je navržena tak, aby byla dostupná, aby nestála nějaké miliony… V oblasti zpracování žuly se nabízí technologie, které sochaři většinou moc neznají. Mám vazby na firmu Granit Lipnice…, koukám i po těch strojích a využil jsem toho, že tam mají pilu, která řeže lanem a umí křivky.
Takže to gró je navrženo tak, aby to bylo zpracovatelné strojově, a tím vzniká i takový design, který běžně moc kolem sebe v kameni nevidíme. Protože všichni ty sochy navrhují na ruční opracování, což je asi pětkrát až desetkrát dražší. Ale hlavně je výsledek velmi elegantní. V půlce léta je výrobu možno spustit, smlouva je podepsaná… Petr Palovčík (Spolek): Chybí nám teď asi polovina peněz, vedeme řadu jednání… Věříme, že se nám podaří 17. listopadu tohoto roku, pokud bude pozemek a bude vůle…, sochu odhalit.

Vilma Remsová (85 let, k účastníkovi v první řadě): Vy jste taky říkal, že jste rád, že nikdo neuvažoval o tom, že by se postavila socha Václavu Havlovi… Těch soch je po světě víc, takže nechme hovořit svět.
Ale dobře, bereme vás na vědomí. My to vidíme úplně jinak, protože ta revoluce dozrávala, to je pravda, ale nebylo to žádné dojednání. Já bych mohla Václavu Havlovi vyčíst jedinou věc, a to že byl příliš hodný, a ještě možná trochu opatrný, protože on nevěděl, kolik lidí za ním stojí. To nikdo netušil…, a ti lidé byli teprve časem vidět na Letenské pláni, na Václavském náměstí a všude jinde. Já patřím k lidem, kteří tam stáli poprvé, když v Jihlavě na kašnu vystoupili tři odvážlivci. A bylo nás tam jenom hlouček a kolem chodili strašně udivení lidé. Ale těch hloučků přibývalo… A tu revoluci nemůžete upřít především studentům, hercům a všem odvážnými lidem, kteří se přidávali.
Mladý účastník: Já bych si dovolil souhlasit s pánem v první řadě. Mně ten pomník přijde taky docela nevhodný vzhledem k celé situaci, jaká je v tomhle státě, jak na tom lidi jsou. Mně se k tomu líbí ten vtip, jak stojí bezdomovci u toho pomníku. Před rokem 89 měli v kapse ty klíče od auta a od baráku a teď už se můžou dívat jenom na ten pomník. Co si budeme povídat. Nevím, mně to přijde prostě nevhodné… Vadí mi, že se na to nikdo neptá normálních lidí.
Účastnice v horních řadách: …podívejte se dneska na ty lidi po těch lavičkách, co tomu asi říkají, že se tady mají stavět nějaké takovéhle sochy…?
Palovčík: To je ale polemika, která sem podle mě v této chvíli nepatří. Můžete sympatizovat, souhlasit, nesouhlasit. My jsme zastánci toho, že před tím Listopadem byste tohle nahlas říct nemohli, a kdybyste to řekli, tak byste asi velice rychle skončili… Teď to můžeme říkat nahlas, můžeme se o tom bavit, polemizovat. Můžete kritizovat kohokoli z čelných představitelů, a věřte, že to dělám také. A nejdu za to sedět a nikdo mě nemlátí.
Mladý účastník: Jenže se nestane vůbec nic.
Palovčík: To je otázka toho, jak početná skupina lidí to nahlas bude říkat.
Účastník z první řady: Chtěl bych tady paní říct (na V. Remsovou), že ve světě taky stojí plno soch Stalina – a budete si ho vážit…? V třiapadesátém roce lidi plakali a odsuzovali Miladu Horákovou, to nepamatujete? A mého otce v šedesátém odsoudili na tři roky do vězení…
Remsová: Když se chodilo po pracovištích s lejstry, aby lidé podepsali, že navrhují trest smrti (Miladě Horákové), byla jsem jediná z celého podniku, která to nepodepsala a samozřejmě jsem měnila pracoviště. Kéž by nás bylo tenkrát víc.
Bohuňovská: Chtěla bych vám připomenout, že právě proběhlo tady v Jihlavě 65. výročí poprav, které samozřejmě zavinili komunisti. Byli tu popraveni tři čeští, jihlavští nevinní lidé, byly to justiční vraždy. Můžete za to vy tam nahoře (v horních řadách) těm komunistům zatleskat.
Mladý účastník: A kolik je dneska sebevražd…?
Účastník: Na jednom obrázku jste prezentovali slova, co všechno mají ty klíče znamenat. Určitě s tím všichni souhlasí, že není v této společnosti zcela všechno v pořádku. Ty klíče podle mě nemají připomínat jenom ten Listopad, ale to všechno ostatní, abychom si uvědomovali, co máme, kam bychom měli jít a kudy směřovat.

Miloš Vystrčil (senátor, ODS, Spolek): Přesně tak, správně jste to pochopil (přikyvuje).

Volební kampaň?

Miroslav Tomanec (podnikatel, Forum Jihlava): Já jsem na rozdíl od předřečníků neskutečně vděčný za tu dobu, která přišla. Otevřelo mi to neskutečné obzory a já se pohybuji mezi lidmi, kteří jsou zvyklí se starat sami o sebe. Těm to přineslo to, co potřebovali… To je jeden pohled.
Druhý pohled je, že se mi zdá neskutečně paradoxní, že památník demokracie se podle mého názoru připravuje naprosto nedemokraticky. Protože já nevím, o čem je tato diskuze. Je rozhodnuté, jak ta socha bude vypadat, kdo ji bude dělat, jak bude velká. Tak vlastně ta diskuze je jenom o tom, kde ta socha bude stát. A to si myslím, že je na tom celé špatně, protože vy jste se chopili nějakého nápadu, mně to příliš připomíná volební kampaň pana senátora, práci pro přítele sochaře, ale rozhodně ne demokratický postup vzniku nějakého památníku…
Vystrčil: …spousta z nás vnímá, že ta svoboda nepřináší jenom samá pozitiva, ale i nějaké problémy, které podle toho, jak jsme se s tím dokázali vyrovnat, na nás různě padají… Ty klíče odemykají, zamykají, jsou příležitostí, ale jsou i dveřmi, přes které se, přes některé, nemůžeme dostat a pak jsme rozzlobení… Protože se to týká České republiky, tak k těm klíčům přibyl lipový list. Protože ti lidé v té době drželi pohromadě a úžasně se semkli, což se nám potom podařilo už jenom při Naganu, tak jsou tam ty kruhy… Je tam i Havlovo srdíčko, které jsme všichni přijali a dívali jsme se na něj rádi, anebo neradi. Když k tomu památníku dneska někdo přijde, tak je na něm, jak svým dětem nebo vnukům bude ty věci interpretovat… Nebo k tomu památníku vůbec nemusíme chodit a říct, že nás to prostě nezajímá a že nic takto výjimečného si ta Jihlava nezaslouží…
Tomu povídání, že to vzniká nedemokraticky, vůbec nerozumím. Pan Tomanec je hoteliér, podle mě docela úspěšný, člověk, který nabízí víno… Lidi si ho koupí nebo nekupí, a zrovna tak je to s jídlem. Tady vzniká jakýsi nápad lidí, kteří to chtějí financovat jen z peněz od lidí, kteří jsou ochotni je dát… Těch děl, která vznikla tímto způsobem, jsou stovky a tisíce a není na tom nic nedemokratického… Fakt se to snažíme nabídnout s maximální pokorou… Skoro mám pocit, že tomu škodím, a kdyby z toho šlo to moje jméno vygumovat, tak bych ho vygumoval…

Miroslav Paulus (Spolek, k Tomancovi): Možná právě proto, že vám ten listopad přinesl takovou změnu v tom životě, tak byste možná mohl přispět na tu sochu…
Palovčík: Spolek je v tuto chvíli, dejme tomu, určitým mecenášem. A pokud byste chtěl, ať jste sebeširší veřejnost, diktovat Spolku co a jak má dělat, tak to si myslím, že právě není zrovna to demokratické… To byste mohl druhý den jít říkat Hotch-Potchi – neměli byste tančit rokenrol a hip hop, měli byste tančit lidovky…

Za chvilku umřem!

Milan Kolář (promotér, radní města, náměstek primátora, Forum Jihlava): Původně jsem tu nechtěl mluvit… Sám za sebe chci říci – čtyřiadvacátého listopadu jsem stál na té kašně a třásla se mi kolena asi stejně jako teď. Od 19. do 23. listopadu jsem stál na Václaváku, a myslím, že jednou v Telči, a samozřejmě na Letné. Panu Havlovi do smrti smrťoucí nepřestanu být vděčný za sebe, za maminku, za své děti, vnoučata, za to všechno, co máme. Klíče – samozřejmě, lepší symbol k tomu není…
Jako zástupce města Jihlavy se stydím, že jsme velmi rychle uměli zlikvidovat tank a Gottwalda, pak dlouho dlouho nic. Zaplať pánbu za sochařské sympozium ve Smetanových sadech, kde zůstalo pár soch. A velký dík Spolku za připomínku, že tu byl pan Šlezinger… Jiná města tvoří nové sochy, připomínky něčeho… U nás když bývalá paní náměstkyně nechala vyhlásit soutěž a přišla řada zajímavých moderních námětů, tak byly všechny okamžitě shozeny se stolu a nic v Jihlavě nesmělo vzniknout nikde… Já jsem trošku odpůrcem Parku Gustava Mahlera, ale asi zaplať pánbu, že tam ta socha od pana Koblasy je, že něco vzniklo, a divím se, že to vůbec bylo možné…
S nápadem na sochu Klíče jsem se potkal někdy brzy na jaře, přišlo mi to úžasné… Diskuze byly různé a někdy složité. Zdálo se mi, že už jsme konečně na všech odborech a se všemi politiky a s autory… došli k nějakému konsenzu, pak přijdou lidi, že tam to tedy absolutně být nemůže. A nejvíc mě děsí, že ti, kteří v té době, když já jsem stál na té kašně nebo na té Letné, tak seděli v tom tanku, kterých my jsme se báli, tak ti do toho nejvíc hodí vidle. A to se dalo čekat. A nejhorší je, že jsou to ti nejbližší.
Jsem tím samozřejmě raněn, soše velmi fandím… Demokracie je holt složitá, a ještě nám to bude chvilku trvat – to mi řekl před pětadvaceti lety strýček, kterého jsme vyhnali před sedmdesáti lety z Jihlavy, protože byl Němec… Já jsem pozitivně naladěný člověk a pořád chci dojít k tomu konsenzu. Protože to není jen o tom, že většina má pravdu. Vždyť my se na tom přece musíme dohodnout. A když už k tomu konsenzu dojdeme, tak někdo zase řekne ne. Tomu nerozumím.
Včera jsem byl na krásném koncertě, kde pan Alfréd Strejček zpaměti citoval Jana Husa – prosím vás, buďte jednotni a milujte své nepřátele. To jsou věci, po 600 letech. Buďme jednotni, vždyť to není možné, vždyť za chvilku umřem!

Lenka Tomášová (architektka, Forum Jihlava): …jednak mě napadlo, že nejde třímetrovou sochu, která by ideálně byla na veřejném prostranství…, pokud má připomínat, to co má připomínat, přirovnávat k lahvi vína nebo k rokenrolu. Ten Hotch-Potch taky netancuje na tom náměstí 24 hodin. To není ekvivalentní, ta socha tam bude léta. Jde o tu velikost. Proto je třeba i složité pro ni hledat místo.
Bavíte se o nějakém konsenzu… Ale to je spolek… není to veřejná diskuze… Myslím si, že k soše takové důležitosti a velikosti se veřejná diskuze určitě hodí a je adekvátní… A je nesprávné vymyslet sochu a teprve pak pro ni hledat místo…

Je nás pět a půl!

Vítězslav Schrek (radní města, ODS): …kdybych chtěl být sarkastický, řeknu tady dámám a pánům ze spolku – proč se vůbec s někým bavíte? Vždyť je nás tady za padesátitisícové krajské město na diskuzi k soše, která má připomínat svobodu, demokracii a odkaz Václava Havla, pět a půl. Vždyť to nikoho nezajímá…, je nás tu pár zoufalců, kterým to není úplně jedno. A pan Tomanec, který se tady naváží do pana senátora, to je neuvěřitelná rána na solar od politicky angažovaného člověka, Mirku, to se na mě nezlob. Já bych mohl obvinit tebe, že si děláš politickou kampaň, anebo děláš jen chytrý marketing, aby lidi kupovali tvoje pivo, to je stejné. Na co si to tady hrajeme?
K paní kolegyni Tomášové: kde berete tu jistotu, že socha je jiný ekvivalent než rokenrol v Hotch-Potchi…? To je váš názor, to není fakt. Moje děti tam tancují dvacet let a já budu vždycky říkat, že je to důležitější…
Svoboda a demokracie, ty její stinné stránky, umožnily strašné hrůznosti. Podívejte se, co vyrostlo v tomhle a jiných městech a v celé Evropě… Tady jsou věci, které jsou tisíckrát větší a stojí na veřejných místech, protože je postavili developeři, stavitelé, architekti jako jste vy, a nikoho se neptali, s nikým se nemazali. Splnili nějaké podmínky nějakého úřadu a postavili tam absolutní zrůdnosti, které tady budou stát, sto, možná dvě stě let… Jaký je ekvivalent s tou sochou, která je maličkatá…?

Martina Kozáková (Spolek, architektka): Můj tatínek byl taky vězněn za to, že chodil do kostela a organizoval katolickou mládež…. Absurdně dneska, když jsme požádali ministerstvo obrany, aby uznalo, že byl vězněm cti a svědomí, tak napsali, že byl odsouzen za něco, na co se dnes nepohlíží jako na trestný čin. To je absurdita.
K panu inženýru Tomancovi – město prošvihlo šanci. Pětadvacet let od Listopadu a město nenapadlo přijít s nápadem vytvořit sochu. Teď jsme přišli my jako Spolek… Že ten nápad vznesl pan senátor, to je pravda. Ale my jsme byli před tímto nápadem. My jsme sem vrátili Šlezingerovu sochu… (pozn. red.: socha T. G. Masaryka). Od počátku uvažujeme o soukromých pozemcích…, pak přišlo město, že by mělo zájem… Pokud ale nepřijme náš dar, tak ji umístíme někde na soukromých pozemcích.
Není pravda, paní kolegyně, že se sochy vytvářejí jen do konkrétního prostoru. Michelangelův David nebyl vytvořen pro místo, kde dneska stojí… V historii donátorské rody dokonce tvořily celou kulturu… Město šanci prošvihlo, my jsme tu šanci přijali a prosíme vás, abyste nám pomohli.
Palovčík: Vy jste, pane Tomanče, napadl pana Vystrčila, že to je jeho kampaň… I kdyby byla! Za mě…, já jsem byl jurodivý, když předchozí vedení města oslavy 28. října, jakožto státní svátek, udělalo čtyři dny dopředu, aby mělo delší víkend… Není to často, ale občas můžeme být hrdí na to, že jsme Češi. A když to budeme dělat čtyři dny dopředu, jak těm lidem můžeme někdy vysvětlit, že tady byli lidé takového ducha, jako byla paní Horáková, jako byl pan Palach, jako byl pan Hus a další…
Když už je někdo politik, a přijde s takovýmhle nápadem, tak já za sebe říkám zaplať bánbu… Štve mě, že se nám to nepodařilo loni, a vůbec mi nedošlo, že když to odložíme, tak příští rok by to byla pro pana senátora mnohem lepší kampaň, než letos. Ale protože už se ty prachy objevily, tak jsme si řekli – jupí…!

Děti neznají dějiny

Remsová: Je to smutné, že spousta lidí vůbec nezná nové dějiny naší země. Je to vidět kolikrát v televizi, když se ptají i studentů nebo školáků…, nikdo neví vůbec nic. Neznají, co bylo 17. listopadu – je to studentka a ona to neví! Vždyť to musí vědět každý… Děti znají dějiny Řeků, Římanů, já nevím koho, jsou nalévány dějepisem, ale naznají naše dějiny. Zaplať pánbu za film o Husovi, který vzbudil zájem a lidé si toho všímali. Ale ta socha, ty Klíče, jsou tady proto, protože jsou lepší než flinty milicí. Za ty jsme to vyměnili.
Takže je třeba, aby hlavně naše děti a vnuci poznali, co se tady dělo…. Tu sochu je třeba mít na očích, aby se děti ptaly proč to tam je a co to znamená. Je třeba s nimi mluvit, protože jestli je nebudeme učit, co se tady dělo celá léta, tak nevím, kde skončíme…
Účastnice: Já jsem se do Jihlavy přistěhovala před dvaceti lety a chtěla jsem, aby to byl můj nový domov. Revoluci jsem prožila střídavě v Praze a na Vysočině. Osobně vás (Spolek) budu z celého srdce podporovat. Už toto malinké shromáždění je strašně demokratické. A možná si ani neuvědomujeme, že člověk tady může říct svůj názor, aniž by za to byl perzekuován…
Tomanec: No, takže řešíme takové nerudovské kam s ní… Já si velice vážím spolků, které něco dělají… A podporuji je v mnoha oblastech. A musím panu Paulusovi říct, že i toto bych podpořil, velice rád. Znovu říkám, že pro mě to byl neskutečný dějinný zlom v životě. Pro moje okolí, pro rodinu a pro naši společnost… Ale já bych to udělal právě v tom případě, kdyby se dodržel ten postup. Já bych měl pořád představu takovou, že když spolek chtěl něco takového udělat pro spoluobčany, tak měl přijít na město a říct – iniciujeme vznik tohoto památníku… Zasedám v komisi rozvoje města. Probírali jsme to tam dvakrát… vždycky ten názor byl naprosto jednomyslný, jak na sochu, tak na ta umístění, to znamená negativní. Co se týká vůbec takových umístění soch, tak… já Vysočinu miluji a jsem úplně otřesen, když přijedu na Žďársko a vidím ty sochy pana Olšiaka. Já nemám žádnou výhradu k umělecké hodnotě té sochy, jenom mě zaráželo, jak pan Vystrčil si prostě zosnoval… to právo, že toto je to umělecké řešení… Jihlava má už dost takových morových ran…, jako jsou pařeniště na náměstí. A toto, pokud to půjde takovýmto způsobem, tak si myslím, že to má všechny aspekty… Podporuji spolky a vznik památníků, ale rozhodně ne takovouto cestou.
Pan Krajíček: Souhlasím s panem doktorem Vystrčilem, že si každý může takto navržený památník vysvětlovat po svém… Ty klíče, tak jak jsou navrženy, budou přípomínat nějaké datum, že se něco stalo. Jestli si to vysvětlí někdo kladně nebo záporně, to už je věc jiná. Ale že to byla věc, která zahýbala celým státem a celým národem, to určitě, takže proti tomu, aby takový památník vznikl, takto navržený, nemám nic a souhlasím s tím…

Nejsme zoufalci!

Schrek: Předtím ze mě mluvila trošku frustrace z toho, kolik nás tady je. Musím se omluvit, dámy a pánové, vám všem, které jsem, včetně sebe, nazval zoufalci, protože pak jsem se ohlédl a viděl jsem tady samé inteligentní a krásné lidi, od paní Tomášové, pana Tomance, schopného podnikatele, kterého si za jeho byznys vážím, pana Rathsama, manžele Zuzaňákovy… Nejsme zoufalci, zaplaťpánbu, že je nás tady aspoň patnáct. Ale kdybychom… rozhodovali o tom, jestli Hotch-Potch bude tancovat příští rok rokenrol, anebo hip-hop, tak je nás tady padesát…
Remsová: Mě nezastavíte – já bych chtěla říct, že to, že se to dneska koná, kdo čte Jihlavské listy, tak o tom ví… Fronta, Jihlavské listy, mnohokrát už o tom psaly, jsou tam fotografie. Kdo měl zájem, tak se mohl něco dovědět, mohl se zúčastnit…
Bohuňovská: …mně když zemřela maminka, tak jsem vzala její popel, protože si to tak přála, a nechala ho rozprášit. Pak byly dušičky, měla svátek, měla narozeniny, a já jsem vždycky cítila, že není kam za ní jít, není kde si s ní povídat. A hrozně mi takové místo chybělo. Zrovna tak mi chybělo takové místo, když byl 17. listopad, když se 18. prosince zapalovaly svíčky za Václava Havla. Nebylo kam… A také vím, že je potřeba říkat všechno, jak má být, třeba dětem. Proto spolupracuji s Pamětí národa a s Post Bellum.
A zrovna nedávno jsem byla u Zavátých šlépějí (pozn. red.: Šlezingerova socha na jihlavském hřbitově), kde je napsáno, že to nejdůležitější na světě je svoboda. A já si myslím, že si tohleto máme neustále připomínat…!

Data kolem sochy „Klíče“

– Jihlavský památník demokracie má mít podobu žulového svazku klíčů s přívěškem v podobě lipového listu.
– Sochu navrhl havlíčkobrodský sochař Radomír Dvořák.
– Za iniciátory se besedy 25. června zúčastnili Petr Palovčík, architektka Martina Kozáková, Marie Bohuňovská, Miroslav Paulus a Miloš Vystrčil.
– Na sochu Klíče je nyní k dispozici 100 tisíc Kč, které věnovala společnost ACO. Ta přislíbila i pomoc při vytváření nerezových spojovacích kruhů.
– Náklady mají celkově dosáhnout asi tří set tisíc Kč.
– Socha má být financována z neveřejných mecenášských zdrojů.
– K besedě se sešlo 25 účastníků.