Svoboda někdy bolí

Časopis Senát | Rubrika: Rozhovor | Autor: Denisa Čermáková

Miloš Vystrčil, předseda Senátu

V listopadu loňského roku obhájil post předsedy Senátu. Dva měsíce předtím překročil šedesátku a odjel se senátní delegací provázenou podnikateli na Taiwan, aby ukázal, že Česká republika je suverénní, svobodná a demokratická země. Miloš Vystrčil občas říká věci, které nechcete, ale potřebujete slyšet.

* Navážeme na náš rozhovor z loňského roku, kdy jste se stal poprvé předsedou Senátu po náhlém úmrtí Jaroslava Kubery. Tehdy jste se rozhodoval, zda uskutečníte cestu na Taiwan, a zmiňoval, že tam odjedete, pokud budete mít opravdu dobré důvody. Jaké to byly?

Důvody byly tři a řeknu je bez určení pořadí. První důvod byl zjevný, pokud bych na Taiwan neodjel, potvrdili bychom, že jsme zemí závislou na názorech cizích, dokonce nedemokratických mocností, jako je Čínská lidová republika. Byl by to výraz našeho lokajství, že nejsme suverénní, nezávislou a svébytnou zemí. Druhým důvodem byla dlouhodobá koncepce naší zahraniční politiky, v níž se zavazujeme hájit důstojnost člověka kdekoliv na světě, hájit základní lidská práva a svobody a hájit demokracii. A pokud jsou na světě nějaké země, které si v tomto ohledu zaslouží naši podporu, patří mezi ně určitě Taiwan. My si dobře pamatujeme, jaké to je žít s Velkým bratrem za zády. A to je případ demokratického Taiwanu, kterého se také snaží čínský Velký bratr kontrolovat.

* A třetí?

Velký zájem vzdělávací, vědecko-výzkumné i podnikatelské sféry. Taiwan patří k elektronickým velmocem, má top technologie. Naši podnikatelé si uvědomují obrovské příležitosti pro Českou republiku, pokud by navázala obchodní kontakty v oblasti elektronického průmyslu. Mohli bychom se stát zemí založenou více na inteligentních technologiích. Přesně to, co potřebujeme: vytvářet vlastní produkty, které budou mít větší přidanou hodnotu. To by se České republice vyplatilo.

* Podařilo se Vám z nevýhody – z nutnosti rozhodnout, zda jet na Taiwan – udělat výhodu?

Spíš než mně, tak nám. Pomáhala mi s tím spousta lidí, ať už kolegové senátoři nebo Česko-taiwanská obchodní komora. Myslím si, že je potřeba, aby člověk dělal to, co je pro zemi správné a prospěšné. Věřím, že cesta posílí hospodářskou a vědecko-výzkumnou spolupráci. Věřím, že jsme touto cestou narovnali záda českého národa. Občas potřebujeme impulz, aby bylo zřejmé, že nám na svobodě a demokracii záleží. Jsem rád, že nositelem tohoto impulzu byl český Senát. Jaroslav Kubera mi tu nechal příležitost, šanci a my jsme ji využili.

* Jaká ta cesta pro Vás osobně byla?

Cesta byla nesmírně zajímavá, i když jsme z Taiwanu moc neviděli kvůli přísným protiepidemickým opatřením. Nejprve jsme je moc nechápali, abychom je následně díky dnešní době pochopili. Viděli jsme jinou kulturu, jiný přístup k řešení problémů, viděli jsme daleko větší kázeň a disciplínu, ale na druhé straně zase menší schopnost improvizace, než čeho jsme schopni u nás. Co bylo až dojemné, bylo upřímné přijetí delegace Senátu s podnikateli. Bylo vidět, jak jsou rádi, že jsme přijeli.

* Pokud zůstaneme u zahraniční politiky, co říkáte na situaci v USA? Není útok příznivců Donalda Trumpa na Kapitol příznak dlouhotrvající destrukce demokracie?

Myslím si, že nedošlo k žádné destrukci demokracie v USA. Demokracie po celou dobu vlády Donalda Trumpa fungovala. Prezident se nechoval protizákonně či proti demokratickým principům. Stížnost na volební výsledky není krize demokracie, to je právo každého si stěžovat a dovolat se spravedlnosti u soudu, pokud máte pocit, že se stala chyba. To je přece v pořádku. Ke klopýtnutí demokracie došlo dle mého názoru z důvodu selhání Donalda Trumpa v okamžiku, kdy nepřijal rozhodnutí soudů a nebyl ochoten přiznat porážku a v podstatě vyzval své příznivce, aby se také s porážkou nesmířili. A nepřímo je vyzval, aby svůj protest vyjádřili. Tady bych tedy viděl selhání. Selhání Donalda Trumpa jako demokraticky zvoleného prezidenta, ne americké demokracie, ta se s tím nakonec vypořádala.

* Po podzimních senátních volbách, kdy jste byl opětovně zvolen předsedou Senátu, jste ve svém kandidátském projevu mj. zmiňoval, že Senát je s ohledem na své zkušenosti nadán talentem vybírat správné cesty. Co je podle Vás správná cesta nejenom pro nadcházející dva roky?

Správná cesta pro Senát, případně pro Českou republiku, je nezapomínat, že jsme suverénní země a svobodná společnost navzdory jednotlivým zdravotním, ekonomickým nebo environmentálním problémům. Senát má být a je ochráncem svobody a demokracie. A měl by zároveň připomínat, že svoboda se nedá oddělit od odpovědnosti a jisté disciplíny. Jednoduše řečeno, svoboda neznamená právo dělat si, co chci. Znamená také respekt k tomu, co dělají ostatní, a umožnit jim to. Umožnit, aby svobodní byli i ti druzí. Pokud já se chovám tak, že druhým omezuji svobodné rozhodování, není to potom v tom celku svoboda, ale je to jiný systém, ve kterém díky sobeckému prosazování „své“ svobody způsobuji to, že svobody ubývá.

* O čem by měla probíhat celospolečenská debata?

Úplně na začátku by stačilo prostě říkat pravdu a mluvit s lidmi na rovinu. Není možné mít se pořád jenom dobře. V životě všichni projdeme obdobím, kdy čelíme těžkostem a problémům. Vždycky, když chcete něčeho v životě dosáhnout, v politice, ve vědě, sportu či řemeslu, tak procházíte obdobím, kdy nabíráte zkušenosti a překonáváte překážky. Truhlář se prostě musí naučit zacházet s dlátem. Někdy se zraníte, máte spoustu mozolů a bolí vás to. Musíte projít obdobím, kdy to není úplně příjemné. A mně se zdá, že někteří politici začínají voličům slibovat, že to není potřeba, že se dá zařídit, aby žili „v pohodě“ a bez starostí, aniž by se o to přičinili, aniž by museli překonávat úskalí života. Já jsem ale přesvědčen, že to není možné, že to tak nejde. A pokud to někomu říkáme, tak mu lžeme a až se ten člověk jednou dostane do těžké situace, tak ji nezvládne, protože ji nečeká.

* Těžkou situací je třeba koronavirus…

My jsme nic neudělali špatně z hlediska toho, že je tady koronavirus. Přišlo to z cizí země, a protože jsme svobodná země, kde existuje volný pohyb osob, služeb a kapitálu, tak se k nám virus dostal rychleji, než kdybychom byli nesvobodná zavřená země. Svoboda přináší těžkosti. Svoboda někdy bolí. Říkat, že svoboda a demokracie nebolí, je velká lež a velká mystifikace. Je to velké oslabování schopnosti národa se vypořádat s těžkostmi.

* Jsme ale v období, kdy žijeme v nouzovém stavu v podstatě rok, a lidé přicházejí o práci, jsou unaveni, ne vždy chtějí dodržovat opatření…

Problém je v tom, že tady někdo byl a říkal, že je možné život si užívat i v okamžiku, kdy procházíme těžkým obdobím. Jenže to je možné překonat pouze tak, že si nebudeme po určitou dobu život užívat. A jestli někdo rozvolnil před létem v roce 2020 pravidla, abychom si užili prázdniny, tak je měl zase v polovině září přitvrdit. A pokud to neudělal, tak jsme se dostali do situace, která vede ke krachu firem, které prochází velmi dlouhým obdobím krize. Je to přesně aplikace receptu, který já kritizuji: nejsme schopni na úrovni politické reprezentace říkat nepříjemné věci, protože je zrovna například před krajskými volbami a nechceme přijít o hlasy.

* V souvislosti s koronavirem se mluví především o ohrožení starších a chronicky nemocných lidí. Jak se jako bývalý učitel díváte na situaci mladých lidí, pro které to může být první velká krize v životě, nezapomínáme na ně?

Ohrožená skupina to určitě je. Otázku, jestli na ně zapomínáme, nebo ne, si musí položit především lidé, kteří se o vzdělávání a výchovu mladých starají. Mladá generace má možnosti. Vždy, když je nějaký problém, přináší to příležitosti. Pokud nemohou chodit např. do kina, věnovat se kolektivnímu sportu, mohou se zaměřit na věci, na které neměli čas, jako více číst, učit se jazyky, zjistit si více o historii vlastní rodiny. Nebo taky můžou ležet na kavalci a stěžovat si, že se nedá nic dělat. Ale to je to, o čem se bavíme od začátku: buď hledáte možnost, nebo příležitost, kterou přináší každá těžkost, nebo budete rezignovaně čekat na to, až to za vás někdo vyřeší, abyste mohli nastoupit do toho standardního a bezproblémového života.

* V Senátu jste deset let, zažil jste situaci, jaká byla s tzv. daňovým balíčkem, aby premiér a ministryně financí „běželi“ do Senátu prakticky okamžitě, co návrh projde Poslaneckou sněmovnou, s prosbou o jeho opravu?

Zažil, neformálně se to děje, jen ne takto v přímém přenosu.

* Bylo rozumné v současné době v rámci daňového balíčku zrušit superhrubou mzdu, která zatíží rozpočet o desítky miliard?

Byl to většinový názor Sněmovny, která měla 101 hlasů na to, aby ho prosadila, i kdybychom s tím nesouhlasili. S tím jsme v Senátu pracovali a všechny moje kroky směřovaly k tomu, aby v prostoru, který byl vydefinován, měl tento zákon alespoň nějakou logiku.

* V minulém rozhovoru jste říkal, že Vaše manželka měla rozhodující slovo v tom, jestli se máte ucházet o post předsedy. Bylo to tak i po druhé?

U nás v rodině se v tomhle nic nezměnilo (úsměv).

————

Miloš Vystrčil

• senátor za volební obvod č. 52 – Jihlava
• do Senátu zvolen poprvé v roce 2010
• od roku 2020 předseda Senátu
• člen Senátorského klubu ODS a TOP 09

Odkaz na Časopis Senát 1/2021.

Jednotlivé ročníky Časopisu Senát.