Karanténa

09.12.2020

V pondělí 23. 11. jsem měl poslední rizikový kontakt s člověkem, který byl v úterý 24. 11. pozitivně testován. Ihned poté, co jsem se tuto informaci dozvěděl díky rychlé zprávě od pozitivně testovaného, což bylo ještě v úterý večer, jsem nastoupil v pražském pronájmu do dobrovolné karantény.


Další den, tedy ve středu 25. 11. mě kontaktovala pracovnice hygieny, aby mi telefonicky oficiálně sdělila, že jsem měl rizikový kontakt s pozitivně testovaným a nařídila mi domácí karanténu, ve které jsem již na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí od útemiho večera byl.

Hygiena mi také sdělila, že po cca 5 dnech budu otestován, a pokud budu negativní, že mohu po 10 dnech od posledního kontaktu s pozitivně testovaným, tedy v pátek 4. 12. karanténu opustit a jít normálně do práce. Na základě činnosti hygieny jsem byl potom skutečně v pondělí 30.11. otestován s negativním výsledkem. Tento test byl rozhodující pro to, abych v pátek 4. 12. mohl opustit domácí karanténu a zařadit se do běžného života.

Ze své vlastní iniciativy jsem si však na základě doporučení již na středu 25. 11. ráno samostatně ještě navíc zajistil provedení antigenního testu, který hygiena nevyžaduje a nezajišťuje. Díky absolvování tohoto středečního testu s negativním výsledkem jsem potom všem lidem, se kterými jsem byl v úterý 24. 11. a dříve (neděle, sobota, pátek) v těsnějším kontaktu, mohl oznámit, že se nemusí covidové nákazy ode mne obávat. Pokud bych si ale z vlastní iniciativy tento test nenechal ve středu 25.11. udělat, potom by všichni lidé, kteří se mnou přišli v úterý, pondělí, neděli atd. do kontaktu, mohli žít v nejistotě, zda jsem náhodou již při kontaktu s nimi nebyl pozitivní a také infekční. Rizikový kontakt s od úterý pozitivně testovaným člověkem jsem měl sice naposledy v pondělí, ale poprvé jsem s ním byl v kontaktu již v pátek!

Omlouvám se za ten delší a pro někoho možná trochu nezáživný popis průběhu mé karantény, ale myslím si, že by se to třeba někomu, i když to nikomu nepřeji, mohlo hodit. Z toho, co jsem napsal, plynou totiž minimálně dva důležité poznatky.

Tím prvním a nejdůležitějším je, že pečlivě používat roušky či respirátory má smysl. Přestože jsem s člověkem s nemocí COVID-19 strávil opakovaně několik hodin v autě a byl tedy v docela těsném kontaktu, jeví se jako velmi pravděpodobné, že právě proto, že jsme oba celou dobu měli roušky, tak jsem se nenakazil.

Tím druhým poznatkem potom je, že stát není a nikdy nebude ve svých opatřeních a nařízených procesech dokonalý. Proto bychom sami měli být aktivně zodpovědní, a když víme nebo nevíme, zda jsme či nejsme infekční, je dobré se snažit ostatní informovat, upozornit, vyvést z nejistoty nebo naopak upozornit na riziko.

V našem vlastním zájmu bychom se měli snažit chránit nejen sebe, nýbrž i ty okolo sebe.

 

Zveřejněno 8. 12. 2020 v Jihlavských listech.

Přílohy