Zákon o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice
Praha, 14. schůze Senátu
Návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 112)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 15:44:04 - 15:48:38:
Já se, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, velmi omlouvám, jinak bych vás nechal odpovědět, protože sám si tu odpověď také rád poslechnu, ale já ještě potom musím odběhnout a budu řídit schůzi, takže se omlouvám, že nakonec jsem trval na té písemné přihlášce, kterou jsem podal, aby byla vypořádána tak, jak je v souladu s jednacím řádem.
Já jenom mám takové dvě krátké poznámky, které jsem chtěl hned na úvod říci k tomu úvodu, který projednáváme. Ta první je, že chci velmi poděkovat našim výborům, a to jak výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a podvýboru pro energetiku a potom našemu zahraničnímu výboru za to, jakým způsobem přistupuje k projednávání toho zákona a jakým způsobem dokázaly implementovat do zákona ty pozměňovací návrhy, které dle mého názoru významně zvyšují bezpečnost České republiky z hlediska toho rizika, které hrozilo, pokud by jaderný blok – a ten zákon se týká i dalších jaderných bloků, nejen toho, který se bude stavět v Dukovanech – ohrožoval naši bezpečnost a případně se stal bezpečnostním rizikem.
Tak já to tady chci zdůraznit. A v souladu s tím, co tady říkal pan zpravodaj, předseda zahraničního výboru Pavel Fischer, cítím, že jednoznačně dlouhodobý tlak Senátu na to, abychom dbali na bezpečnost i při výstavbě takto významné investice, jako je jaderný blok, nebo jsou jaderné bloky, přinesl ovoce právě v tom, že tady dneska máme tento zákon. A máme ho tady v té podobě, že všichni očekávají, že tam ty bezpečnostní pojistky schválíme a že budou následně schváleny Poslaneckou sněmovnou. To je první věc.
Jedním dechem ale zároveň – a musím to udělat – musím připomenout, že prvotně tomu vůbec tak nebylo, že by tato vláda nějak významně dbala na bezpečnost z hlediska výstavby jaderných zdrojů. A skutečně se počítalo prvotně s tím, že i uchazeči např. z Ruska budou součástí tendrů a že následně to potom nějak budeme řešit. Jsem velmi rád, že se to změnilo, ale upozorňuji, že tomu tak bylo. A že ten, kdo to změnil, je kromě jiných i svým vlivem a tím, že se ozval, Senát Parlamentu ČR.
Druhá věc, která s tím souvisí – a tady si o většině věcí, o kterých tady mluvil pan kolega senátor Bek, myslím něco jiného, tak s tím souhlasím, je, že již to váhání a již ta debata o tom, jakým způsobem zajistíme, aby nedošlo k bezpečnostním rizikům, způsobilo to, že už jsme ve zpoždění. Ve zpoždění s tou výstavbou už jsme s tím, je tady dneska bezpečnostní dotazník, který musí vyplňovat firmy ze zemí, kde je zřejmé – a pan ministr si už sám odpověděl ve svém úvodním slovu, že počítá, že se 3 firmy přihlásí. Přestože ještě, předpokládám, neví, jak dopadl bezpečnostní dotazník.
Jinými slovy, my tady dáváme firmám k vyplnění bezpečnostní dotazník proto, abychom už předem předvídali, že všechny vyhoví. Tak se ptám, proč jsme bezpečnostním dotazníkem zpomalili přípravu výstavby Jaderné elektrárny Dukovany. Dle mého názoru to je zbytečný mezikrok, který je výsledkem z počátků, doufám, že slovo z počátků bude platit, nesystémového a nepromyšleného přístupu k přípravě výstavby Jaderné elektrárny Dukovany. A každý rok – tady souhlasím s panem senátorem Bekem – bude potřeba. A čím dříve ten blok bude funkční a čím dříve bude fungovat, tím lépe pro nás všechny.
Takže já jsem na tyto dvě věci chtěl upozornit. Ta první je poděkování Senátu a řekněme vyjádření potěšení z toho, že nakonec se bezpečnostní pojistky podaří snad do zákona dostat. Zadruhé, upozornění na to, že záměr vlády původně byl jiný a že to, abychom dostali to naše bezpečí do nějaké úrovně, která je např. i pro Senát přijatelná, nás stálo dle mého názoru minimálně rok zpoždění z hlediska přípravy výstavby jaderné elektrárny. Děkuji.
čas 17:52:39 - 18:09:53:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Moje srdce fyzika úpí. Nemohu jinak, než tady říci jen kvůli tomu, že to někteří tady poslouchají nebo mohou poslouchat, několik věcí, abychom si řekli, jak to tedy opravdu je aspoň podle učebnic, ze kterých se učíme nebo podle státní energetické koncepce, kterou zase nedělal ani Havlíček ani Babiš ani Vystrčil, ale lidé, kteří se energetikou dlouhodobě zabývají, a věřte tomu, že skutečně když státní energetickou koncepci psali, tak tady mají děti, mají tady své manželky, budou tady mít vnuky, a přemýšleli o tom, co udělat, abychom tady měli energii, která nám bude stačit na to, abychom tady mohli normálně žít a nemuseli jsme být závislí, protože energetická bezpečnost není jen o tom, že nám někdo může heknout elektrárnu, ale také o tom, že jí máme dostatek. A ta státní energetická koncepce něco říká a na první, druhé, třetí stránce najdete, co říká. A já teď řeknu aspoň dvě věci. Nebudu dlouhý nebo možná budu dlouhý, ale neřeknu zdaleka všechno. První je, že kdybychom se postavili na hlavu, tak maximum toho, co dostaneme, když dáme soláry na všechny střechy, předpokládám, že to nechcete dávat na pole, na všechny střechy v ČR, když všude, kde to bude možné, dáme větrník, tak se dostaneme, a teď to přeháním a omlouvám se všem, co ví, že to přeháním, nad půlku naší spotřeby, nad půlku naší spotřeby jako ČR. Dál to nejde. Protože bychom museli zastavit pole nebo bychom museli dát větrníky tam, kde nemohou být. To znamená, potřebujeme ještě minimálně půlku, spíš více. A teď nemáme moc na výběr. Máme plyn, kde to není s tím rizikem zdaleka tak velké, jak tady bylo řečeno, protože plyn se kupuje na komoditní burze a přes nás naštěstí vedou plynovody do jiných zemí. A pokud by nám někdo chtěl nedávat plyn, tak si vezmeme ten, který jde do jiných zemí. A to je naše veliká výhoda. Pak je tady uhlí, které tedy fakt není dobré, jenom upozorňuji ale, že uhelné elektrárny, protože fungují, tak způsobily, že cena za megawatt hodinu dnes je asi 70 euro silové elektřiny na burze, a pokud vezmeme naši fotovoltaiku a podíváme se, jak ona je výkonná, tak je to minimálně dvojnásobek té ceny, abychom věděli. Dnes minimálně dvojnásobek, jak je fotovoltaika dnes na tom. Já to nekritizuji, jenom upozorňuji, že je to takhle trochu komplikovanější, s tím musíme počítat, a pokud někdo chce, aby to nebylo drahé, tak buď bude používat ty zdroje, které vyrábějí nejlacinější elektřinu nebo začne přerozdělovat. A jak to končí, když se začne přerozdělovat, jsme už zažili. To není taková legrace s tím přerozdělováním. Takže ještě jednou, to je první věc. Prosím vás, fakt to nejde. Maximálně půlku. Větrníky a soláry. A teď ta druhá věc, ty Dukovany. Problém, který máme, když máme alternativní zdroje energie, že ony někdy vyrábějí, někdy nevyrábí. Zatím ještě pořád v noci slunce fakt nesvítí. Fakt v noci slunce nesvítí. A víte také, fouká víc ve dne než v noci. To znamená, potřebujeme tu elektřinu nějak uložit, když ji vyrobíme, když ji budeme někam ukládat, do nějakých baterií nebo někam jinam, nebo ideální jsou přečerpávací elektrárny, já o tom promluvím, zejména z důvodu těch Dukovan. A když ji bude dávat do baterií, tak ty baterie musí někdo vyrobit, musí mít dostatečnou kapacitu. V těch bateriích je lithium a další kovy, které se někde těží v nějakých jiných zemích, třeba jihoamerických, a jsou tam nějací lidé, kteří tam kopou v dolech a nemají co jíst a já to nechci komplikovat, ale je to tak, a ty snímky existují, a ty doklady jsou úplně jasné, abychom měli ty baterie, kam budeme dávat elektřinu, abychom se chovali ekologicky, tak někde budou nějaké děti tam těžit tu rudu. A těží tam tu rudu, ze které kupujeme ty baterie do našich mobilů a chytrých technologií, tak to také je. A nyní, když my chceme ukládat tu energii, tak musíme ji uložit v těch bateriích, které musíme vyrobit, na to je potřeba energie, to jsou třeba ty drahé kovy, a pak je musíme zlikvidovat. A nikdo ještě pořádně tu celou ekologickou stopu té baterie neřekl, jak to s ní vypadá. A to nedej bože, kdyby nám nějaká baterie chytla. Viděli jste někdy hořet velkou baterii? To se prostě nedá uhasit, nedá se to uhasit. A to všechno, ti lidi, co dělají státní koncepci vědí, a dělali ji před Havlíčkem a budou ji dělat po Havlíčkovi. A prosím pěkně, tak to vezměme v úvahu, když budeme vykládat, že to, jak to oni vymysleli, je úplně špatně. Možná to není ideální, protože nic není ideální, ale proboha neříkejme, protože jsme tady v Senátu, že to víme nejlépe. Já fakt nevím, jakým způsobem léčit srdce nebo cévy, fakt to nevím. A nebudu nikomu říkat, jak to má dělat a co má dělat s vysokým tlakem. A prosím pěkně tak trochu té pokory, trochu té pokory, aspoň trošku. A teď dál, k těm Dukovanům. Dukovany jsou nízkouhlíkový zdroj a v okamžiku, kdy jedou a nedají se jednoduše zastavit, tak mají obrovskou výhodu. Vedle jsou Dalešice. Dalešice je přehrada s vodní elektrárnou a pod Dalešicemi je, paní senátorko Žáková, prostřednictvím pana předsedajícího, Mohelno, to je nádrž, a tam je Francisova turbína, a ta, když ty Dukovany jedou a nemají kam prodat energii, tak se pustí naopak a funguje jako čerpadlo. Znáte vy, co se zabýváte ekologickými zdroji, co je to přečerpávající elektrárna a kde je nejlepší uložit energii? Do přečerpávací elektrárny, to znamená, že z toho Mohelna to natáhnete do té přehrady, aby to zase někdy, když to bude potřeba, mohli pustit. To je lepší než baterie. Mnohem lepší než baterie a mnohem ekologičtější. A my to tam máme u nosu.
Vedle těch Dukovan. A to, co se tam bude stavět, pokud se to bude stavět, já věřím, že ano, tak je náhrada za bloky, které dosluhují, které musíme zlikvidovat. A to bude mít socioekonomické dopady. Socioekonomické dopady. Tam jsou desítky, stovky dodavatelů, kteří jsou zvyklí na to, že to tam nějak funguje. Ti lidé jsou tam na to naučení, chodí tam do školy. A teď normálně počítají s tím, že se ten blok nahradí, ne vybuduje další park, aby tam dál mohli fungovat zhruba v tom, jak to tam je tradiční. Mimochodem, tradice je ochrana před omyly. Jak oni jsou na to zvyklí a jak tam rozumně fungují.
Samozřejmě by tam měla být lepší technologie a samozřejmě jsou s tím spojená rizika. A to jsou ty dvě věci, které jsem chtěl říct. My to nezvládneme díky naší poloze, nebo kvůli naší poloze geopolitické, s tím, aniž bychom hledali jiný zdroj energie, než jsou ještě obnovitelné energie, pokud tam beru vítr a sluníčko, pokud nevymyslí.
Mimochodem, k tomu, jak někdo ví, že to bude jinak a že se něco vymyslí. V roce 1945 vymysleli atomovou bombu v Los Alamos, která funguje na štěpné reakci a zanedlouho byla první elektrárna, která funguje na štěpném principu, že se z těžšího prvku stávají dva lehčí. V roce 1952 Američani vyrobili první vodíkovou bombu – byl to nějaký Edward Teller, kde dochází k fúzi. To znamená, dva lehčí, z toho jeden těžší, uvolní se energie.
Řekli, 1952, to za chvíli bude bezvadný. My budeme dva lehčí prvky slučovat, nějaký vodíky, vznikne spousta energie a téct z toho bude voda. Dnes je rok 2021, žádná jaderná fúze a elektrárna, která by fungovala na jaderné fúzi, neexistuje. Není. Možná proto, že to někdo blokuje. To předpokládám, že to někdo napíše, že to někdo blokuje, protože vědci mají zakázáno o tom přemýšlet. Ale na fúzi a na jadernou elektrárnu, která by fungovala na základě jaderné fúze čekáme od roku 1952. Od roku 1952. Tak to je.
A já nevím, jestli někdo zázračně něco vymyslí. Mimochodem, upozorňuji, že nelze minimalizovat baterii do nekonečna. Tam jsou jasné parametry, které říkají, že v okamžiku, když ta baterie menší býti nemůže, protože molekuly mají nějakou velikost. To hodně zjednodušuji. To všechno je pravda a to všechno ti lidi, co píšou tu státní energetickou koncepci, vědí. Možná to neví Vystrčil nebo to neví, já nevím, nějaký další ministr nebo někdo takový, a tak to prostě je. A věřte tomu, že to není tak, že ty lidi by nechtěli, aby Česká republika normálně fungovala. Tak pojďme trošku k tomu rozumně.
A pokud dneska se budeme bavit o tom, že budeme někde budovat jaderný zdroj, o kterém tady pan Dušek mluvil. Já jsem neslyšel pana Duška celého, ale on vysvětloval, že to vlastně nahradí nějaké výpadky. A samozřejmě to nebude stačit, samozřejmě to nebude stačit, tak to je jeden krok směrem, kterým se podle mého názoru zodpovědná vláda a zodpovědná společnost se musí vydat. Protože ona nemůže nechat napospas budoucí generace.
A paradox je zase v tom, že tomu, že něco necháváme napospas těm budoucím, protože věříme tomu, že ty budoucí generace to vyřeší, tomu se říká ?antropický princip?. Jinými slovy, je to o výjimečnosti lidského ducha, který si v nějakým okamžiku s nějakým problémem, který nás postihne později, poradí. A tudíž ta generace, která ten problém vyvolala, ho neřeší, protože ti chytřejší po nás to potom vyřeší.
A tomu se říká ?antropický princip?, a my ho odmítáme v případě klimatické změny přijmout, abychom tady v případě jaderné elektrárny říkali, že to tak určitě je a že to určitě za nás někdo vyřeší, že nic stavět nemusíme. Cítíte ten rozpor? Já nekritizuji, já jen upozorňuji na to, jak se divně chováme podle toho, co se nám zrovna hodí. Jestli spoléháme na ?antropický princip? v případě A, tak mu věřme i v případě B. A neříkejme A, nebo B, podle toho, jak se nám to hodí. To není správné, tak bychom se jako zodpovědná komora neměli chovat.
A co se týká toho, kolik to bude stát. Pan ministr to nechce říct, ale my nevíme, kolik to bude stát přesně. Fakt ne. Fakt nevíme, jestli ta elektrárna bude stát 160 miliard, nebo 250 miliard, protože to se nedá přesně odhadnout. My musíme dělat všechno pro to, aby to bylo co nejlacinější a abychom udrželi elektřinu na co nejmenší ceně. Dneska je to s těmi úvěry naplánované tak – a tady děkuji panu kolegovi Wagenknechtovi, prostřednictvím pana předsedajícího, za to upřesnění, že by ta elektrárna, pokud se podaří postavit, jak je naplánováno, což má v sobě veliká rizika, aby vyráběla silovou elektřinu zhruba v dnešních dobách za 70 euro/MWh. Na to je nastavená, zhruba tak to je napočítané, ale jen díky pomoci státu. Jinak by to samozřejmě nešlo a šlo by to na nějakých 140 – 150 euro, komerční úvěr.
Komerční úvěr vychází 140 – 150 euro/MWh, státní úvěr, nebo pomoc státu, jsme najednou na sedmdesáti. Protože to, co prodražuje výrobu z těch elektráren je právě ten komerční úvěr, který poskytnou banky a teď si mastí kapsu. Logicky, samozřejmě. A pokud se stát a společnost chová zodpovědně, tak to dělá tímhle způsobem, že sice ztratí na svých dividendách, na svých úrocích někde jinde, ale stará se o tu energetickou bezpečnost z hlediska toho, že bude mít dost energie. Teď se nebavíme o hackerech a dalších věcech. Takže tak to je udělané a takhle to je z hlediska principu a toho, co děláme namyšlení. S tím, že já sám jsem nervózní, už jsem to říkal, z toho, že každý rok, každý měsíc zpoždění je špatně. A ty politické hrátky způsobují, že to potom může znamenat, že se zpozdíme o rok, o dva, a to je obrovské zdražení. Obrovské zdražení potom, když nastoupíme pozdě.
Zase kdybyste si otevřeli tu Státní energetickou koncepci, tak to uvidíte, co se stane, když tam budeme o rok nebo o dva později. Kvůli těm uhelným elektrárnám, které musíme vypnout a tak dále. Fakt budeme nakupovat. A nebudeme nakupovat lacino. Takže co bude dál? Poslední věc, nebo není poslední, ale ještě jedna, mám ji tady poznamenanou. Elektromobilita. Elektromobil, pokud má elektřinu, což nepoznáme, kterou vyráběla uhelná elektrárna, je normální kouřící auto, akorát má výfuk v té tepelné elektrárně. Nikde jinde. Aby to nebylo kouřící auto, tak musí být nabito elektřinou, která je z nízkouhlíkového zdroje. V tom případě potřebujeme té elektřiny ale víc.
Já vám zase můžu říct, když všechna auta budou jezdit na elektřinu, kolik to bude další elektrické energie, kterou musíme vyrobit. To znamená, jestli dneska potřebujeme 75 terawatthodin jako Česká republika, tak já nevím, kolik to bude, až budou všechna auta jezdit na elektřinu. Určitě víc, nějaké terawatthodiny přibudou. Teď to nevím z hlavy, tak nebudu střílet. Jenom upozorňuji, že my směřujeme k tomu, že té elektřiny budeme používat víc, protože ji považujeme za ekologickou. Protože když ji použijete, tak to nekouří, ale ono to kouří, když se vyrábí. Zatím docela dost, každá druhá kilowatthodina.
Takže to je k tomu. Já za sebe velmi prosím, abychom v tento okamžik řekli, abychom se někam dostali s touhle vládou, která nám dělá velké komplikace. Řekli jsme si, jaké jsou tam komplikace, řekli jsme si, že ale půjdeme touhle cestou. Máme to schválené ve Státní energetické koncepci, tak pojďme udělat všechno pro to, abychom ten blok v těch Dukovanech nahradili. Upozorňuji, že to je náhrada, tam ty bloky končí. Asi první půjde pryč první a potom hned čtvrtý. Jak se říká, první blok jde pryč proto, protože si to tam všichni zkoušeli a učili se to tam. A čtvrtý blok jde pryč proto, že se tam nejvíc kradlo. Takže to tam potom není kvalitní. Druhý a třetí jsou nejkvalitnější, jak se říká slangově mezi těmi, co se tím zabývají.
Takže ty půjdou pryč jako první, tzn. 2036, 2037, 2035 možná, a my musíme v té době mít náhradu. Takže bychom pro to měli všechno dělat, hlídat vládu, dát tam třeba lidi, kteří to nebudou zdržovat. Snažit se jít dopředu a snažit si uvědomit, že tady to není – a tím skončím – jenom o té bezpečnosti, která se týká toho, aby nám řekněme nepřátelské režimy neviděly do karet. Ale je to také o tom, abychom měli energii, až si budeme večer chtít rozsvítit a třeba pustit televizi.
A poslední věc. Jenom si uvědomte, když se bavíme o té bezpečnosti a o těch miliardách, jak proděláme dvě nebo tři miliardy, co všechno jsme byli schopní podstoupit a udělat a utratit. A my jsme taky zvedali ty ruce tady unisono, když tady byl jenom covid-19. A jenom covid-19 říkám z toho pohledu, představte si, kdybyste si nemohli pustit doma nic, co je na elektriku. Je to stejné jako covid-19, nebo horší, nebo lepší? A tak dále. Já neříkám, že se to stane, já jen upozorňuji, že i o tohle je potřeba se starat, byť to na první pohled není tak vidět. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
čas 18:27:39 - 18:31:13:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já mám takové 3 poznámky k tomu. Jednak tedy děkuji panu senátorovi Nytrovi, že se mě zastal. Doma na to nejsem zvyklý. Ale já opravdu trvám na tom, že zdaleka nepropaguji jeden směr. Opravdu do 50 % pokud dostaneme alternativní zdroje, budu šťastný. A myslím si, že bychom se o to měli snažit. To velmi zdůrazňuji. Ale bohužel tam je ten limit. Nad něj nemůžeme jít. Prostě nemůžeme. Neumíme to, nejde to. A je tam to obrovské riziko s tím, že likvidace solárních panelů, likvidace baterií, likvidace všech dalších věcí s tím spojených něco stojí. Mimochodem ke kolegovi Horníkovi, to vystoupení se mi velmi líbilo – prostřednictvím paní předsedající. To není zase pravda. Po tom větrníku tam zůstane kostka betonová. Já nevím, kolik má – 10x10x10 metrů? Jo, dobře, ale když tam přijede nějaký kombajn, tak ten to pozná. Nebo ?kombajn?, spíš tedy nějaký oráč. Nemyslím Přemysla. A to je k tomu. Není to o jednom směru. Je to o hledání. A skutečně, když se podíváte, a proboha udělejte to, na tu státní energetickou koncepci, to není o jenom směru. To není. To je, a když se bavíme o Dukovanech, tak se bavíme, znovu opakuji, o náhradním zdroji za to, co už máme, co funguje, co je součástí zdrojů naší energie. Takže to je první věc. A teď ta druhá. Zase s omlouvám, ale musím to tady říct, protože to spousta lidí tak nevnímá. A ono to je důležité vědět. Tady pan kolega Hilšer a někteří další mluvili o tom, jak si někde udělají nějaké sítě a teď jsou soběstační. Prosím vás... Nebo mají levnější energii atd., omlouvám se. Ale abychom si to uvědomili – každá cihla, ze které máte barák, každý auto, které vlastníte, každou skříň, kterou doma máte, cokoliv doma máte, tak na výrobu, pokud to někdo vyrobil, byla potřeba energie. A ta energie je tam s vámi, v tom místě, kde vy žijete. Akorát vy jste ji nemuseli vyrobit a vy si myslíte, že ji nespotřebováváte, protože ji někdo spotřeboval, když pro vás vyráběl ten výrobek. A pokud byste se chtěli chovat v tomto smyslu fér a chtěli říkat, aby nedošlo k tomu znečišťování těmito ostatními výrobci, tak byste tuhle tu energii tam měli vy dodat, jestli si rozumíme? To znamená, ve všech těchhle těch věcech okolo nás je energie, kterou my máme, vlastně my jsme jejími nositeli, my jsme jestli spotřebiteli, protože nosíme ty věci, které se spotřebovaly na to, aby se mohly vyrobit, aby mohly být vyrobeny. Nosíme ty věci, na které byla spotřebována ta energie, na jejich výrobu.
Takhle to je. Jako to nikdo nepočítá, to tak funguje v tom tržním prostředí, ale takhle to je. Takže říkat, že já mám dost pro sebe té energie, není pravda, protože tam nemám tu energii na to auto, které jsem si koupil, nemám tam tu energii na ty cihly, ze kterých jsem si postavil ten barák. A tak dále a tak dále. Není to tak. Je to komplikovanější. Tak neříkejme, že to takhle jednoduše můžeme udělat. A k tomu Rakousku – Rakousko jednak vypadá úplně jinak, protože tam má spoustu vodních zdrojů, které my nemáme, a druhá věc, samozřejmě Rakousko má svoji politiku založenou na tom, že není tak průmyslová země jako my a energii kupuje. Kupuje ji od nás. Ale jako není možné, aby všichni kupovali energii. Někdo ji musí vyrábět. A průmyslová země je daleko více závislá na své soběstačnosti z hlediska energetického. A my jsme nejprůmyslovější zemí nebo jednou z nejprůmyslovějších zemí na světě. My vyrábíme druhý největší počet aut na obyvatele. A tak dále a tak dále. A my nemůžeme najednou změnit své plány a změnit svůj charakter a změnit to, jakým způsobem fungujeme a existujeme.
