Hrdinové důstojnosti

Tentokrát pod názvem „Hrdinové důstojnosti“ se právě dnes v úterý 31. 3. koná v Jednacím sále českého Senátu seminář, který již popáté organizujeme ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou. Náš společný seminář nebo chcete-li konference o lidských právech a lidské důstojnosti se tak postupně stává pro Senát tradiční akcí.

Osobně na tomto setkání oceňuji velkou otevřenost, se kterou diskutujeme problémy spojené s útoky na lidskou důstojnost, a to zpravidla v souvislosti s úplně běžným každodenním životem. Za velmi přínosnou a důležitou považuji pravidelnou hojnou účast mladých lidí, kteří mají možnost vyjádřit svůj názor nejen v diskusi, ale také i formou literární soutěže, která bude právě dnes na konferenci vyhodnocena, nejlepší díla budou stručně představena a jejich autoři oceněni.

Letošní motto literární soutěže s názvem „Neviditelní hrdinové mezi námi“ vybízelo mladé autorky a autory, aby literárně ztvárnili každodenní situace, v nichž lidé svou nenápadnou odvahou, laskavostí nebo vytrvalostí pomáhají posilovat důstojnost druhých.

Cílem bylo upozornit na to, že hrdinství nemusí mít podobu velkých zpravidla s publicitou spojených činů, ale že naopak, že hrdinství se často odehrává v tichosti, v práci lidí, kteří nejsou vidět. Děje se tak v podobě drobných gest, která nikdo nefotí. V rozhodnutích, která se neobjevují na titulních stranách, ale přesto mění svět kolem nás.

Literární díla mladých lidí tak odpovídají na otázku, kdo jsou podle jejich autorů neviditelní hrdinové či hrdinky? Koho by oni jako hrdinku či hrdinu vyzdvihli, přestože je lidé přehlíží, a ona sama nebo on sám by si pomyslný oblek superhrdiny určitě nikdy neoblékli? A jak tito lidé přispívají k tomu, aby „důstojnost“ nebyla jen prázdným pojmem, ale každodenní žitou zkušeností?

Hrdiny tak mohou být naši vrstevníci i sousedé, kteří projeví všímavost, když je třeba. Mohou to být zdravotníci, sociální pracovníci, učitelé či dobrovolníci. Nebo rodiče a samoživitelé, kteří každý den bojují o to, aby jejich děti měly bezpečný domov? Anebo se také může jednat o hrdiny úplně obyčejných situací. …když někdo podrží dveře, vyslechne cizího člověka, rozhodne se zastat druhých nebo řekne „promiň“, ačkoli by bylo pohodlnější mlčet…?

V době, kdy píši tyto řádky, ještě vítěze soutěže neznám. Nevím tedy zda zvítězil příběh o dívce, která přestože je nevidomá, tak pomáhá ostatním. Nebo, zda porota ocenila schopnost učitele nemlčet, postavit se proti většině, říci pravdu a zabránit šikaně jednoho ze svých žáků. Možná bude odměněn příběh dvou sourozenců – cizinců, kteří přicházejí do neznámého školního prostředí v jiné zemi a musí zpočátku snášet velmi nedůstojný přístup a zacházení. Možná, vyhraje příběh zdravotní sestry, která se daleko nad rámec svých povinností věnuje pomoci pacientce, která zažívá obrovské lidské zklamání a utrpení.

Osobně si nemyslím, že je až tak důležité, kdo z autorů bude a kdo nebude odměněn. Důležitější je si uvědomit a žít s poznáním, že důstojnost není abstraktní nedosažitelná věc, ale naopak něco, co se rodí v každodenních situacích a drobných rozhodnutích každého z nás. To jsem přesvědčen, že je hlavní zpráva nejen pro účastníky semináře, nýbrž pro každého z nás.

Zveřejněno 31. 3. 2026 v Jihlavských listech.