Dialog a důvěra

Začátek roku často využíváme k novým začátkům nebo novým pokusům něco dokázat, něčeho dosáhnout nebo naopak se něčeho zbavit nebo vyřešit. Zahajujeme pokusy přestat kouřit, začít pravidelně cvičit nebo se pravidelně učit cizí jazyk apod.

Různá předsevzetí alespoň u některých k začátku roku patří, jak dopadnou záleží nejvíce na těch, kteří je sami a přijali. Novoroční předsevzetí a závazky se totiž zpravidla týkají právě jejich života nebo životů jejich nejbližších.

Poměrně zřídka je součástí našich předsevzetí širší pohled na život obce, města, kraje nebo celé země. Považuji to za logické. Přesto se někdy stává, že osobní předsevzetí má nebývalý a důležitý přesah, který je prospěšný pro celé společenství ve kterém žijeme a fungujeme.

Předsevzetí nebo chcete-li novoroční závazek, že v nadcházejícím roce budeme více své názory a cíle vysvětlovat a také zároveň více naslouchat i těm, se kterými se vždy na všem neshodneme, může přinést mnoho dobrého všem, kteří se takového dialogu zúčastní. Právě ochota vést dialog, to znamená věci opakovaně vysvětlovat, argumentovat a také vysvětlením a argumentům druhých naslouchat, je totiž základním zdrojem hodnoty, která se z naší společnosti postupně vytrácí. Mám na mysli důvěru. Skutečný slušný a trpělivý dialog je totiž jedním ze základních zdrojů důvěry. Být přesvědčen o své pravdě o správnosti svých názorů zpravidla nestačí. Dokonce to nemusí z hlediska schopnosti je prosadit, pokud není ochota vést dialog, znamenat vůbec nic. Vysvětlovat postoj a správnost cíle, odpovídat na dotazy a poslouchat argumenty a vysvětlení obhajující postoje a cíle odlišné je pro posílení vzájemné důvěry zásadní.

Vím, že velmi často zabírají všechna ta setkání, diskuse a naslouchání velmi mnoho času a také se stává, že ne všichni jsou připraveni nebo mají skutečný zájem téma či problém řešit nebo se alespoň někam dál posunout. Jsem však přesvědčen, že to stojí za to.

Pokud bych měl uvést příklady z našeho krajského města Jihlavy, potom mám pocit, že se velmi dobře podařilo vysvětlit a vyargumentovat důvody výstavby a umístění Horácké multifunkční arény a všichni, kteří se na tom podíleli si zaslouží uznání a poděkování. Na druhé straně tento pocit nemám v případě zavedení nového systému parkování v Jihlavě. Zejména pro občany nebydlící v Jihlavě, nýbrž do ní z jakéhokoliv důvodu přijíždějící, mi nepřijde systém parkování pořád dostatečně uživatelsky přívětivý a pohostinný. A možná to může být právě jenom otázka dialogu a komunikace.

Protože máme před sebou téměř celý rok 2026 dovolím si na závěr jednu prosbu, která s důvěrou a dialogem souvisí. Prosím nenechme si, nedejme si namluvit, že lidé kolem nás jsou tady především od toho, aby nám úmyslně dělali naschvály. Nenechme si namluvit, že učitelé schválně špatně učí, že úředníci schválně nepříjemně úředničí, že prodavači schválně neochotně prodávají, že kuchaři schválně nedobře vaří a tak bych mohl pokračovat. Dle mých zkušeností, v naprosté většině případů opak je pravdou. Tak tomu zkusme v roce 2026 více věřit a jsem si jistý, že všichni budeme mít hned lepší náladu.

Zveřejněno 6. 1. 2026 v Jihlavských listech.