Návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu

čas 10:47:21 – 10:55:54:

Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, možná že je dobré začít tím, čím skončila paní předřečnice, že skutečně v některých věcech, které se týkají celostátního nebo nadregionálního významu, je potom veto obce velmi komplikované. A bylo to tu několikrát popsáno, že to byl ten největší kámen úrazu, když se jednalo o podobě toho zákona a jakým způsobem mají být obce zajištěny, aby se mohly odpovídajícím způsobem ozvat v okamžiku, kdy má dojít ke stavbě, která se života obce zásadním způsobem dotkne minimálně v okamžiku, kdy vzniká.

Já se přiznám, že dnešní rozhodování a hlasování o tomto zákoně je pro mě jedno z nejtěžších, které absolvuji. A zkusím to vysvětlit, protože můj názor se posunul a vychází to jednak z historie a jednak z toho všeho, co tady zaznělo. A jednak z toho, co tu říkal i pan ministr.

První věc je podle mě naprosto zřejmá a já nerozumím tomu, proč se to nestalo, a to je, že obecně jsem přesvědčen, že by o takovýchto věcech měla rozhodovat vláda. A vláda by měla mít dostatek sebevědomí na to, aby si k tomu už nikoho dalšího sama nezvala tím, do zákona dá, že sice rozhodne, ale ještě chce, aby souhlas byl někým dalším odsouhlasen, ať je to sněmovna nebo Senát. Když to vláda udělá, tak to potom má nějaké své důvody. A pokud se my v nějakém okamžiku proti tomu postavíme, tak bychom měli mít k tomu také docela důležité důvody.

Je pravdou, že v okamžiku, kdy se mluvilo s obcemi o tom, zda na jejich území může, nebo nemůže být úložiště, tak jedna z variant byla taková, že se řeklo: ?Dobře, pokud o tom nebudete moci rozhodnout přímo vy, obce, nebo nebudete mít právo se proti tomu postavit, tak by to mělo být ještě nějakým jiným způsobem zajištěno než tím, že se vláda bude chovat odpovědně a následně potom udělá odpovídající usnesení.? A jedno z řešení, které se nabízelo, byl právě souhlas obou komor.

Souhlas obou komor má své minusy a má své plusy. Minusy si možná někteří z vás dokážete představit více a někteří méně. A to je, že pokud vláda nějak rozhodne a teď tady bude běžet 180 dní, tak to těm možná budoucím senátorům, nevím, jestli tady ještě budu, asi spíše ne, a poslancům úplně nepřeji, protože to, co se bude dít, bude možná velmi nepříjemné. A to zejména v okamžiku, kdy vláda usnesení předtím dostatečně neprojedná a bude evidentně obcemi, kterých se to týká, odmítáno.

A druhá věc, která s tím souvisí, a teď se omlouvám, těžko lze předpokládat, že 81 senátorek a senátorů nebo 200 poslanců budou schopni z různých důvodů si podrobně nastudovat, co se vlastně děje, když se někde staví úložiště. To je prostě vysoce odborný problém, který by měla být schopna akceptovat ministerstva a následně to příslušně posoudit z hlediska životního prostředí, sociálních dopadů, infrastruktury a tak dále. Ale nejsem si jist, že to je tak, že by parlament, ať je to sněmovna nebo Senát, disponoval schopností, myslím tím jeho členy, aby si tyto věci dostatečně posoudili a vyhodnotili. Zrovna tak si myslím, že pokud jsou částí liniového zákona nějaké strategické stavby a my je schvalujeme, tak to prostě není správně, protože kdo z nás je schopen dohlédnout kromě těch, co tam bydlí nebo se tím dlouhodobě zabývají, jestli tato silnice je zrovna strategická. Takže to jsou ty zápory. To, co se může dít mezi usnesením vlády a rozhodováním parlamentu. A potom ta erudice a schopnost věci posoudit z odborného hlediska.

Klady potom je motivace vlády, protože vláda bude vědět, že pokud udělá nějaké usnesení, že to ještě bude posuzovat parlament a může jí to shodit. A tudíž by bylo velmi dobré, pokud by to bylo tak, že se s komorami dopředu bude komunikovat. A ideální by bylo, kdyby i obce, které potom budou dotčeny, s tím souhlasily. To znamená motivace vlády, že její rozhodnutí není konečné, potom povede k tomu, aby udělala vše pro to, aby podmínky vyjednala co možná nejlépe. Zvýší to pečlivost přístupu.

A pak je tady ještě druhá věc, a to je pro mě překvapení a dnes při rozhodování nejvyšší problém, že vláda si o to sama řekla. Řekla si o to ve svém vládním návrhu, že je pro to, aby ještě bylo možné, aby Senát nebo Poslanecká sněmovna případně řekly, že je to tak správně, jak ona rozhodla, nebo ne. A když si někdo sám, byť si myslím, že by odpovědnost měl nésti on, o něco řekne, tak je docela problematické potom říkat: ?Ale my to nechceme dělat, my tímto způsobem postupovat nebudeme.? A to je pro mě absolutně ten největší problém, který tam cítím. A tady souhlasím ještě s Václavem Láskou v tom, že skutečně za logičtější by v tomto případě považoval to, kdyby komorou, která to potom bude moc odsouhlasit, nebo nebude muset odsouhlasit, by byl pouze Senát. Protože vláda je odpovědná sněmovně a sněmovna má spoustu jiných možností, jak případně vládu potrestat, když něco není. Ale jsou tam obě komory. Asi nemá cenu se teď o tom bavit.

Takže to je nějaký můj náhled na situaci. A když to z tohoto pohledu posuzuji, to znamená z pohledu toho, co bylo dříve a co v nějakých jednáních, u kterých jsem minimálně částečně mohl být přítomen, bylo obcím slibováno a z toho pohledu, jak se vlastně vláda se svým vládním návrhem k tomu postavila, tak za sebe nevidím jinou možnost, byť obecně si nemyslím, že vláda k tomu zaujala správnou pozici tím, že si řekla o souhlas komor. Tak obecně pro sebe nevidím jinou možnost, než vládě vyhovět, protože tak to je a jestli případ je tak vážný a ona opravdu potřebuje k tomu, aby správně rozhodla, ještě tu motivaci, že jí to komora může shodit, tak asi je nutné na to přistoupit, byť obecně si vůbec nemyslím a zásadně budu vždy proti tomu, abychom si obecně jako parlament usurpovali nějakou výkonnou moc a chtěli jsme o něčem rozhodovat. Ale to je jiná pozice, než když si o to ten, kdo rozhoduje, řekne, ?a my ještě chceme vaše razítko?. A to je ta pozice, ve které se dnes nacházíme. Není to ta pozice, kdy si chceme nějakou kompetenci sami vzít. Je to pozice, kdy vládní návrh vypadal tak ?my bychom byli rádi, abyste se k tomu ještě vyjádřili. A to je pro mě zásadní důvod pro to, proč nakonec pozměňovací návrh podpořím.