Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (Tisk č. 161)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 17:30:17 – 17:39:38:
Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, my máme zákon udělaný tak, že bych měl říct, prostřednictvím paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já se vrátím na začátek debaty, kterou začal pan ministr financí svým vystoupením, kde hovořil obecně o situaci, ve které se dnes ČR nachází. A možná že někteří z vás mají k dispozici, protože je to veřejně dostupný materiál, tuto knížečku, která se nazývá Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2024, kde jsou nějaké základní údaje o tom, jak ekonomika vlastně vypadá, jak vypadá financování služeb, které má stát vykonávat a jestli nám peníze přibývají nebo chybí. A já jsem přesvědčen, že pokud máme fungovat, tak si nemůžeme lhát a musíme být schopni si některé věci říci, jak jsou. A já tady v tomto smyslu vystoupím a upozorním na dvě data. Obě tady byla zmíněna s tím, že já jen zdůrazním jejich význam.
Na stránce 50 toho dokumentu je tabulka, která se nazývá vývoj státního dluhu a jeho podílu na HDP v letech 2012-2024. Když se na tabulku podíváte, tak zjistíte, že zatímco v roce 2019 byl podíl státního dluhu na HDP 28,3 %, tak v roce 2020 to bylo 35,9 %, v roce 2021 to bylo 40,3 %. A to je ten okamžik, kdy začala vládnout tato vláda. A já to říkám hlavně proto, že skoky z roku 2019 a 2020 je 7 % a skok z roku 2020 na 2021 je asi 5 %. Potom je tam rok 2022, což je 42,7 %, 2023 43,2 %. A plán na rok 2024 je 44,5 %. Pořád to roste. Já na to neupozorňuji proto, abych někoho teď kritizoval. Já to jen říkám, že pokud se rozjedete s nějakým utrácením, a to ještě v oblasti mandatorních nebo kvazimandatorních výdajů, tak toto zabrzdit prostě není jednoduché. A když to začnete brzdit, tak saháte na peníze, na které si už někdo zvykl nebo je málem považuje za nárokové. A v této situaci je tato vláda, že prostě musí řešit situaci tak, že nemá žádné volné peníze, které by bylo možné najednou přestat utrácet, ale že žádné volné peníze nejsou. A to, kde se peníze musí vzít, jsou tzv. kvazimandatorní nebo mandatorní výdaje. A k tomu se za chvilku ještě dostanu.
Ještě k tomu jedna věc, která je také zajímavá, abychom se bavili i absolutně, byť vím, že to pan ministr úplně nemá rád, ale když se podíváme na rok 2019, tak tam průměrný dluh na jednoho obyvatele byl 165 000 Kč. Je nás 10 milionů. A v roce 2023 je to průměrný dluh na obyvatele 320 000 Kč. Čili 2019 165 000 Kč, rok 2023 na konci 320 000 Kč. Čili absolutně je to dvojnásobek, abychom viděli, jak jsme se rozjeli. A co to je za strmý pád, který někdo musí zastavit. A tam se musí brzdit, jak se říká lidově, i patami.
A teď k tomu druhá tabulka, ta je na stránce 21. A ta tabulka na stránce 21 ukazuje to, co se děje s našimi mandatorními a kvazimandatorními výdaji. Jinými slovy s tím, na co jsme zvyklí, že se vždycky dá. Že to vždycky všichni dostanou. A když to nemají, tak logicky křičí. A zjistíme, že v roce 2023 je mandatorních výdajů 91 % a v roce 2024 to bude 95 %. To znamená, že k dispozici máme nemandatorních výdajů zhruba kolem 100 mld. Kč. A my musíme investovat, musíme zemi rozvíjet, jsou tu špatné silnice, je tu potřeba investovat do vědy, výzkumu, průmyslu a tak dále.
Proč to říkám? Říkám to proto, že to, že skoro nikdo není spokojený a každý něco proti tomu balíčku má, je logické, protože vláda, pokud chtěla zachovat rozvoj země, ať je to v oblasti infrastruktury nebo vědy, výzkumu a inovací, tak musela sáhnout na výdaje, na které jsou všichni zvyklí, že je dostávají. To znamená mandatorní nebo kvazimandatorní. To znamená, že se to nelíbí, protože jednou se to dotkne, já nevím, jak je to v těch usneseních, nějakých benefitů, což bylo vždycky zvykem, jednou se to dotkne nějakého typu pojištění, což zase bylo vždycky zvykem. Jednou se to dotkne nějakého dalšího výdaje, na který jsme byli všichni zvyklí. Takhle to je a v této situaci dnes jsme. A jediné, o čem má smysl se bavit, jestli ubírání mandatorních nebo kvazimandatorních výdajů je správně vybráno. Jestli byly vybrány ty správné položky, na kterých se dá ubrat. A na to máme logicky jiný názor. Jiný názor má vědec, jiný názor má ten, kdo staví mosty. Jiný názor má ten, kdo pracuje v nějakém úřadu. A jiný názor má ten, kdo je někde zaměstnán a je zvyklý na benefity apod. Tak to v té společnosti je. A vláda potom zase měla nějakou šanci toho typu, že řekla: ?Tak my osolíme jednu skupinu. Těm to všechno vezmeme, na těch zajistíme prostředky a zbytek necháme, aby nás volili.? Nebo se chovala korektně a vzala si všude proporcionálně, čímž způsobila, že na to nikdo nedoplatí tak, aby nemohl dál existovat, aby nezkolaboval, aby byl dál udržen sociální smír. Ale na druhé straně to znamená tu nepříjemnou věc, že jsou všichni nespokojení. Obce, vědeckovýzkumné instituce, školy, ti, co chtějí investovat, ti, co chtějí platit menší zdravotní pojištění a tak dále. A v této situaci dneska jsme. A buď v tomto přístupu, který je nějaký rovnoměrný a který je sociálně spravedlivý, vládu podpoříme a balíček podpoříme, nebo ne a řekneme: ?Takhle se nám to nelíbí, my chceme dál pokračovat v zadlužování,? protože nic jiného potom nezbývá. Jinými slovy ?chceme jet močálem černým kolem bílých skal nadále?.
To je druhá věc, kterou chci říct. Jsme v situaci, kdy nemáme kde brát z peněz, které by byly volné.
Třetí věc, která se týká dnešní debaty. Já za ni chci velmi poděkovat, protože debata byla velmi plodná. Ukázala na to, že třeba v některých případech, a je to logické, se vláda podle většinového názoru netrefila s tím, kde si chce vzít peníze. Nebo se při tom zachovala nespravedlivě. Nebo se v té věci chovala třeba způsobem, který není zrovna příliš slušný a tak dále. A v tom okamžiku my jsme se s panem ministrem domlouvali, že ať budou usnesení přijata, nebo nebudou, ať budou pozměňovací návrhy přijaty, nebo ne, že mu je všechny předáme, on se na ně všechny podívá, vyhodnotí je a my je písemně nazpátek s nějakým vyhodnocením dostaneme, abychom věděli, jestli si z toho vzala vláda případně ministerstvo financí nějaké poučení, protože my bychom kromě to, že něco odhlasujeme nebo neodhlasujeme, taky měli být nějakým zdrojem informací, názorovým zdrojem pro to, aby pokud možno rozhodnutí, která vláda navrhuje, byla rozhodnutí správná.
A to je vlastně všechno, co jsem chtěl říci. Z mé řeči vyplynulo, že budu hlasovat pro balíček. Prosím, abychom s usneseními a dalšími věcmi byli umírnění. A slibuji po dohodě s panem ministrem financí, že všechny návrhy, které dnes byly předloženy, ať jsou to pozměňovací návrhy nebo návrhy usnesení, dostane. A věřím, že pan ministr nám slíbí, že nám nějakou neoficiální zprávu k návrhům potom dá. Zdůrazňuji ?neoficiální?, prosím vás. Není to součást nějakého usnesení ani nic, na co bychom měli v tom smyslu, jak já to tady interpretuji, nárok.
Děkuji za pozornost.
čas 17:40:55 – 17:42:02:
Já tohle nedělám rád, ale prosím pěkně, tohle nesmí zaniknout. Já jsem mluvil o rocích 2019, 2020, 2021, 2022 a 2023. A schválně jsem o tom mluvil proto, aby si každý uvědomil, v jaké jsme byli sociálně-ekonomické situaci a jak fungovalo hospodářství. A buď v rámci toho, že nám funguje hospodářství, zvyšuji zadlužení, nebo to tak nedělám. A to je celé a už to nebudu více opakovat, protože nechci tu debatu protahovat. Ale já jsem proto řekl tyto čtyři roky. Mně by bylo milejší, kdybych tam ani nemusel říkat ta jména, ale jen že to takhle bylo. A hlavně jsem o tom mluvil proto, že jsme to rozjeli z hlediska utrácení strašně rychle a ČR, to je prostě tanker. A zastavit to nebo vychýlit jinak, to dá hodně práce, to prostě nejde udělat ze dne na den, z roku na rok. A pokud někdo říká, že se šetří málo, tak jen říkám, že to tak úplně jednoduché není, najednou rychle šetřit úplně hodně. A pokud někdo říká, že se zase nemělo šetřit vůbec, tak to byla chyba, protože další takto rychlý růst si nemůžeme dovolit. To je všechno. Nemyslel jsem to tentokrát vůbec osobně.