Návrh zákona o správě voleb

čas 17:56:52 – 18:01:36:

Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. K těm tiskům, které projednáváme, si dovolím dvě poznámky. Ta první je, že je pravdou, že český Senát, ať to byla Jitka Seitlová nebo Tomáš Grulich nebo teď Marek Hilšer nebo Tomáš Czernin, je tahounem toho, abychom prosadili možnost korespondenční volby pro naše obyvatele ČR, kteří mají bydliště v zahraničí. A vypadá to, že by se to mohlo podařit. Věřím, že se to podaří, i když předkladatelem toho návrhu nebude zřejmě Senát nebo senátorka či senátor, ale bude to skupina poslanců, a to takových, že jsou tam podepsáni předsedové současných koaličních stran a předsedové všech klubů současných koaličních stran. A úplně rozumím tomu, co tady Marek Hilšer říkal a rozumím tomu, že by se z pohledu té historie jevilo a jeví jako spravedlivější, kdyby nositelem té novely, nositelem autorství korespondenční volby byl vzhledem k historii český Senát. A teď tedy k tomu, v jaké jsme situaci a proč si myslím, že bychom dnes pro pozměňovací návrhy pana senátora Hilšera neměli hlasovat, a proč bychom měli schválit ty zákony v podobě, jak přišly. Je to tak, jak tady už trošku naznačil Tomáš Goláň. Já to ještě blíže vysvětlím. My jsme teď v minulém bodu schválili ústavní zákon. Aby byl schválen ústavní zákon, tak je potřeba tři pětiny hlasů, tzn. přítomných v Senátu a všech ve sněmovně, to je ve sněmovně 120. Koalice současná nemá 120 hlasů, má jenom 108. A pokud bychom chtěli dosáhnout toho, abychom měli pevný termín voleb, což bude první celý říjnový týden poté, co ty zákony schválíme, jak do Senátu, tak do komunálních voleb, aby docházelo po 12 letech k nějakému narovnání, k rovnosti hlasů mezi jednotlivými senátními obvody, což zase bude povinností vlády to navrhovat, pokud ty zákony projdou, tak to nebylo možné udělat jinak než tak, že tento ústavní zákon bude schválen minimálně třemi pětinami poslanců a třemi pětinami přítomných senátorů. A to nejde v Poslanecké sněmovně bez opozice. A pokud se to všechno mělo podařit, tak potom se museli v PS dohodnout na tom, že to nebude tak, že by koalice potom nějakým způsobem vsunula do volebních zákonů, ne do toho ústavního zákona, korespondenční volbu.

A ten slib v té sněmovně byl takto vysloven, že do těchto zákonů nebude vsunuta korespondenční volba, a pokud se to stane, že by to v Poslanecké sněmovně bylo vnímáno jako porušení pravidel, pak by po koaličních poslancích a poslankyních ve sněmovně požadovala opozice, aby drželi své dohody. Vymlouvat se na to, že když někdo jiný nedrží dohody, že je také nemusíme držet, by prostě nemělo být pravidlem, kterým se budeme řídit. To je ta situace, ve které se nacházíme. Samozřejmě nám to může být jedno. Může nám to být jedno. My jsme nikomu nic neslíbili, ale jenom upozorňuji, že ta situace je taková, je na každém, jak se k tomu dnes postaví, protože samozřejmě ten postup, který tady naznačil Marek Hilšer, je také možný. Je možný, můžeme ho udělat. Pak dostaneme své kolegy z Poslanecké sněmovny do nějaké situace, kterou oni budou muset nějak řešit samozřejmě. Nějak to určitě vyřeší, ale rozhodně to vzájemným vztahům neprospěje, ani to neprospěje, jak tady říkal už Tomáš Goláň, politické kultuře. Prosím pěkně, předtím, než se budete dnes rozhodovat, tohle si nějak uvědomme. Zkusme k tomu třeba také při tom hlasování přihlédnout, s tím, že zdůrazňuji znovu, že obecně jsem přesvědčen, vzhledem k tomu, že jsem to mohl sledovat, že to byl Senát, který byl dlouhodobě tahounem a hlavním prosazovatelem korespondenční volby. Děkuji.

čas 18:17:58 – 18:19:41:

Vážené kolegyně, kolegové, já jenom stručnou reakci, protože ji musím říci. Je to samozřejmě na přístupu každého z nás… Ale chceme korespondenční volbu? Jsem přesvědčen, že většinově ano. Chceme, aby se volilo ve stejném termínu, neposouvali jsme se pořád někam dopředu v případě komunálních a senátních voleb? Věřím, že většinově ano. Chceme, aby se senátní obvody a počty jejich obyvatel upravovaly jednou za 12 let, tak, aby to moderní právo bylo rovné? Věřím, že ano. Pak jsou k tomu různé cesty. Jedna cesta vede, že v něčem ustoupíte, protože víte, že to potom dobře dopadne. Nedovedu si představit, že by Poslanecká sněmovna neschválila korespondenční volbu. Nedovedu. Protože to, co do toho nainvestovali předsedové koaličních stran, předsedové poslaneckých klubů, by pro ně byl konec, kdyby to neprošlo. My to sem dostaneme, nebudeme autory, nebudeme první, budeme druzí. Víc tam není. To je celé. Zároveň dojde k dalším věcem, dojde k modernizaci našeho volebního systému. To je celé. Jediné, co za to zaplatíme, že jsme v nějakém okamžiku ustoupili. To je celé. Takhle to vypadá. Buď nechceme ustoupit, buď si myslíme, že nás to oslabí, že tím pádem nebudeme vnímáni jako sebevědomí, nebo je to jinak v tom životě. Je to tak, že když ustoupíte, ti druzí jsou slušní a máte s nimi dobré zkušenosti, oni zase někdy jindy ustoupí. Normálně komunikujete a bavíte se. Takhle ten život funguje. Ten život nefunguje tak, že když máte šanci a možnost, že za každou cenu prosazujete svou. Moje zkušenost je taková, že potom většinou to nedopadne dobře. Děkuji.