Informace předsedy vlády a ministryně financí o důvodech žádosti o projednání návrhu zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou ve zkráceném jednání

čas 17:34:59 – 17:40:41:

Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, začnu pozitivně. Včera ve 22:02 hodin jsem rozeslal e-mail, který kromě jiného byl také adresován paní ministryni a vicepremiérce Aleně Schillerové a panu premiérovi Babišovi. A ráno v 8:01 hodin mi zvoní telefon a paní ministryně mi volá a debatuje o tom se mnou, jak to tedy dnes uděláme a kdy by bylo možné, aby tady vystoupila. Musím tedy říci, že všechna čest. A domluvili jsme se a dnes tady je. Zároveň potom mám přes ni reakci, že pan premiér nemá čas. Tu reakci přes ni mám, ale reakci od pana premiéra žádnou jinou nemám. Jestli to takto je v pořádku nebo není, to nechávám na úvaze každého. To je první věc.

Druhá, to už je dotaz. Pokud jsem to správně vnímal, tak tato vláda přistupuje k řešení zvyšování cen pohonných hmot tak, že to má promyšlené a že ty kroky dlouhodobě promýšlí a nechce reagovat nějak moc rychle a neuváženě. A tak se ptám, jak se to tedy mohlo stát, že najednou je potřeba udělat ten rychlý, neříkám, že neuvážený, ale hodně rychlý krok, že najednou jsme žádáni, abychom projednávali vše ve zrychleném jednání nebo ve zrychleném projednání toho zákona, když se mi zdá, že to, že ty ceny bude potřeba tedy nějakým způsobem omezovat, bylo dlouhodobě zřejmé. A mně se nezdá, že by tam došlo k nějakému zásadnímu zlomu, který nikdo nemohl očekávat, když to dlouhodobě sleduji a upravuji atd., který by najednou znamenal teď legislativní nouzi rychle a zákon, návrh zákona jeden den, druhý den Sněmovna legislativní nouze projednání, třetí den v Senátu apod. Takže ten můj dotaz je, kde se to stalo? Nestala se tedy někde nějaká chyba, že přece jen i při tom uvážlivém a podrobném zkoumání těch věcí něco uteklo, když najednou musíme strašně rychle všichni reagovat? Nebo to opravdu bylo tak nečekané nebo ještě něco se v tom průběhu stalo, co opravdu nikdo nemohl tušit? To je ta moje druhá otázka. Jak se to tak stalo, že najednou je potřeba reagovat rychle, když to všechno děláme promyšleně, uvážlivě a dlouhodobě to plánujeme na rozdíl od těch předchozích? A třetí věc potom je, že nerozumím pořád, byť tady už dvakrát zazněla ta otázka, tak ji zopakuji i potřetí, k těm důvodům toho zrychleného projednávání ve smyslu toho, že byla i ta žádost vlády o projednání v legislativní nouzi, kde já tedy vylučuji, že by tím důvodem bylo nějaké ohrožení základních práv a svobod nebo jejich bezpečnosti státu. Předpokládám, že tím důvodem muselo být, že státu hrozí bezprostředně nějaké značné hospodářské škody, a pokud tedy státu hrozí bezprostředně nějaké hospodářské škody, tak se ptám, jaké jsou to škody, které nebylo možné omezovat opatřením obecné povahy? Jaké to jsou ty škody? Protože to opatření obecné povahy není úspěšně využívané. Víme, že je komplikovanější, že to není tak jednoduché, že možná pomocí toho zákona a následně vzniklého nařízení to bude jednodušší, ale všechny ty nálezy Ústavního soudu a všechny ty nálezy říkají, že to není důvod, proč má být vyhlášen stav legislativní nouze, že chci si jenom něco ulehčit a zjednodušit, že tím důvodem má být to, že dojde k bezprostřednímu ohrožení z hlediska vzniku značných hospodářských škod a nikoliv k tomu, že si ulehčuji situaci, jak se jim budu bránit. Jinými slovy, pokud ten nástroj mám a umím ho využívat, a to se zdá, že se vám daří, byť můžeme mít třeba připomínky k tomu, jestli by to nechtěl někdo dělat jinak nebo třeba bez toho zastropování apod., tak kde je ten důvod, že najednou je vyhlášen stav legislativní nouze. A ptám se jako člen Senátu Parlamentu ČR, který by se měl zajímat, zda náhodou některé nástroje nejsou zneužívány v nějakém okamžiku a nejsou využívány nadbytečně nebo nad rámec toho, k čemu jsou připraveny. To znamená, to je ta moje třetí poznámka, jak je to tedy s tou bezprostřední hrozbou státu z hlediska vzniku značných hospodářských škod, které by vznikly, kdyby ten zákon takto rychle nebyl projednán, protože se těmi nástroji, které máme k dispozici, jim nedá zabránit. To zdůrazňuji.

Protože, řekněte mi ty škody, které by vznikly, kdybychom to rychle teď neprojednali, protože jsme neměli žádné nástroje, jak bychom jim zabránili. Děkuji.