Jednání Evropské rady (18.-19. 12. 2025)

čas 12:01:56 – 12:10:14:

Vážený pane předsedající, vážené pane ministře, pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové, jednak tedy spíše pro vás nebo záznam, zřejmě, když pan senátor Čunek říkal Katar, tak myslel Kuvajt. A druhá věc – ještě když tady citoval ten návrh toho usnesení, které tady předložil pan senátor Nytra, tak ho necitoval přesně, neboť tam existuje verze 1 a verze 2. A verze dvě říká, že Senát vyzývá vládu, aby se zasadila o finanční podporu. Já to spíš říkám proto, aby potom nedošlo ke zpochybnění toho, o čem hlasujeme, a jak to celé vypadá.

A nyní k tomu, proč jsem se přihlásil. Já tedy nejdříve chci poděkovat panu premiérovi za to, jakým způsobem přistoupil k té zprávě, a že nás celkem strukturovaně provedl a s tou pozicí vlády nás seznámil. Musím říct, že jsem to velmi uvítal. A bylo to srozumitelné, i když ne úplné. Ale zároveň si tím pádem dovolím říct takové tři nebo dvě poznámky, které si myslím, že by bylo dobré, kdyby přenesl do vlády, a zejména k některým členům vlády. Včetně třeba pana předsedy.

Jedna z věcí, které bychom si měli vážit, ať se jedná o politického odpůrce, nebo o politického příznivce, nebo partnera je, že má odbornost a že ví, co říká, kdy to říká, že se nevyjadřuje unáhleně, a tím pádem nevyvolává prostě zbytečné emoce. Pokud jsem já tomu dobře rozuměl, tak ta nová vláda má ambici takhle se chovat. Být odborně na úrovni a říkat věci, o kterých ví, co říká, a mít je promyšlené. A přesto se tedy v poslední době hned vlastně v první den zasedání té vlády nebo druhý den zasedání té vlády staly věci, které tuhle tu odbornost významně poškozují nebo velmi tohle to předsevzetí zpochybňují. Prostě titulky po vyjádření pana premiéra v novinách byly: „Vláda odmítla migrační pakt.“ „Obludná dohoda o migraci,“ je výrok Andreje Babiše. A další. Abychom se pak dozvěděli, že se to vlastně týká jenom části toho migračního paktu, že se nejedná o celý migrační pakt, protože on vlastně zpřísňuje ty pravidla o migraci. A dozvěděli jsme se vlastně, že to jako je trošku jinak, než že by něco bylo odmítnuto, ale že jsou tam některé věci, které je potřeba ještě dopracovat, což mimochodem říkala i ta vláda minulá. Takže to je jako moje první poznámka. Prosím pěkně, dávejme si na to pozor, abychom zbytečně tady neříkali věci, které pak musíme odvolávat, nebo je tady potom navrhovatel říká jinak. A my jsme rádi, nebo já jsem aspoň rád, že říká jinak.

Druhá věc, ta se týká Ukrajiny. Tady už o tom bylo hodně řečeno. Pan vicepremiér říkal, že vláda přivítala tu dohodu těch lídrů nebo těch zástupců evropských zemí, která vznikala v součinnosti se Spojenými státy americkými a s Donaldem Trumpem. Já tedy jenom, pane vicepremiére, tam mám dotaz. Protože na závěr té dohody je tam napsáno, že se všichni zavázali pracovat v nadcházejících dnech a týdnech na rychlém dalším pokroku, aby společně uzavřeli a schválili dohodu o trvalém míru. Znovu potvrdili – a to je důležité, ti signatáři té dohody – znovu potvrdili svou silnou podporu prezidentu Zelenskému a lidu Ukrajiny v jejich boji proti nezákonné ruské invazi a při dosažení spravedlivého a trvalého míru. To je napsáno v té dohodě, to je závěr té dohody. Vy jste říkal, že to ta vláda nová přivítala. Tady na konci je potom napsáno: „Toto prohlášení zůstává otevřené pro připojení dalších zemí.“ Čili můj dotaz je, jestli tím přivítáním jsme se tedy k tomu připojili? To by mě zajímalo, jestli jsme se připojili k té dohodě těch zemí? Kdybychom se připojili, tak já bych to tedy velmi uvítal, protože těch věcí – a doporučuji všem si to přečíst, co tam všechno v té dohodě je – je poměrně hodně pozitivních právě z hlediska současné i budoucí podpory Ukrajiny. A pro mě by to byla tedy velmi dobrá zpráva, pokud by to skutečně bylo tak, že se tato vláda, nová vláda rozhodla k této dohodě připojit. Tudíž ta moje otázka je – připojili jste se? Otázka. Otazník je na konci.

Tak a teď ještě druhou věc, která opět souvisí s tou odborností. A ta se týká prostě jednak těch výroků a potom nějakých unáhlených činů. A tady se vrátím k tomu, co tady už zaznělo například od pana senátora Nytry, jestli jako nepovažujeme za unáhlený čin, když náš ministr, který je pověřený prostě ministrováním, respektive řízením Ministerstva životního prostředí, nejede na Evropskou radu, kde se setkají ministři životního prostředí, kde se s nimi může seznámit a může začít diskutovat o těchto změnách, které je potřeba dělat, abychom třeba příliš bigotně nechtěli naplňovat některé klimatické cíle apod.? Proč poté, co říkáme, že chceme v těchhle těch věcech zásadní změny, tu první možnost, kdy se o těch změnách dá diskutovat, tak člověk, který je pověřený řízením toho ministerstva, nevyužije a místo toho prostě dává různé pochybné výroky? Nehledě na to, že dokonce to udělá tak, že řekne, že za něj má hlasovat zástupce cizí země, což je prostě úplně jako něco neuvěřitelného. Protože na těch evropských radách, tam je každý ten ministr za tu zemi, za tu svoji zemi, za tu svoji vlast. A prostě říci, že má za tu naši vlast, za tu svoji zemi – to je Evropská rada, to není žádná Evropská komise – hlasovat někdo z nějaké jiné země, to je naprosto unikátní. A velmi prostě diletantský a velmi nevlastenecký vlastně přístup. A já mu vůbec nerozumím. A nevím prostě, jak to takovýmhle způsobem vláda, která říká, že bude se chovat odborně a bude prostě ty věci si promýšlet, může připustit. Tak jsem se na to chtěl zeptat, jestli to máme považovat pouze jenom za jakýsi úlet a že se to do budoucna už nestane, nebo si na to máme postupně začít zvykat?

A potom poslední věc, která tady také byla zmíněna, a to je ta zaznamená strategie Spojených států amerických, také velmi doporučuji si ji přečíst. A jenom k tomu dodávám, že Spojené státy americké jako nejsilnější a nejmocnější země světa je v úplně jiné pozici, jsou v úplně jiné pozici než Česká republika. A pokud mně z toho něco vyplývá, tak mi z toho jasně vyplývá, že pokud my chceme obstát v té konkurenci a v tom typu politiky, který dneska Spojené státy americké prosazují, tak se musíme spojovat. Musíme držet při sobě. A musíme dělat všechno pro to, abychom byli rovnocenným, ale sebevědomým partnerem. A jinak ty další věci, které Spojené státy americké, například ve vztahu k Číně a k dalším zemím prosazují, podepisuji. Ano, to je potřeba, kterou bychom měli začít dělat. Myslím si, že ne úplně tento typ politiky programové prohlášení té současné, nové vlády kopíruje. Zdá se mi, že někde dokonce jde proti němu.

Tolik moje poznámka k té strategii USA a k jejímu průmětu do Evropy a do ČR. Děkuji.

čas 12:55:29 – 12:56:39:

Děkuji. Jenom prosím, pane předsedající, abyste tohle hlasování prohlásil za zmatečné. A potom jsem pochopil – to se nedá jinak udělat. Že tady je prostě návrh paní senátorky Kovářové, byť podaný poněkud originálním způsobem, aby se hlasovalo nejprve o tom usnesení vzít na vědomí. A my to nemůžeme udělat jinak, než že to rozhodneme hlasováním. To znamená, nyní budeme hlasovat nejdříve o tom, zda jsme pro to, aby se první hlasovalo o vzetí na vědomí. A kdo nechce, aby se hlasovalo první o vzetí na vědomí, tak musí hlasovat proti. Kdo chce, aby se hlasovalo nejdřív o vzetí na vědomí, hlasuje pro. Pokud by prošlo vzetí na vědomí, tak upozorňuji, že už by se nehlasovalo usnesení senátora Nytry. A pokud by neprošlo vzetí na vědomí, tak se hlasuje o usnesení senátora Nytry, nebo návrhu. A potom by se hlasovalo o návrhu na usnesení ještě paní senátorky Jany Mračkové Vildumetzové. Bez ohledu na to, jak dopadnou ty první dvě věci, protože to jsou protinávrhy. Tam platí jedno nebo druhé. Protinávrhem není to, co navrhuje paní senátorka Jana Mračková Vildumetzová.

čas 13:05:58 – 13:06:17:

Ne, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom prosím před tím, než se pan zpravodaj ujme toho návrhu, jak hlasovat, tak prosím, aby to hlasování – nebo já prohlašuji, že pro mě to hlasování bylo zmatečné. A prosím, aby bylo prohlášeno to hlasování za zmatečné. Nebo abychom hlasovali o tom, že bylo zmatečné. To prosím, abychom udělali jako první. A pak se bavme o proceduře. Děkuji.

čas 13:12:21 – 13:14:00:

Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vzhledem k tomu, do jaké jsme se dostali situace, navrhuji, abychom postupovali následovně, abychom nyní ještě projednali bod pana místopředsedy vlády Karla Havlíčka, a to je senátní tisk č. J102/15. Následně poté, abychom zahájili volbu místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. A v rámci toho by byla vyhlášena přestávka. Po přestávce bychom pokračovali tak, jak je naplánováno, bodem pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. To je senátní tisk č. 178. A následně dalšími body s tím, že první bod po 14:45 by byl pan ministr vnitra Metnar. První bod po 14:45, to znamená, pokud by se stalo, a já jsem mu to slíbil, neboť on tady čekal a odešel, to znamená, prosím pěkně, jestli by to takto nebylo možné udělat. To znamená, ono to možná vyjde přímo po panu ministrovi Vojtěchovi. Nyní ještě jednou pan ministr Karel Havlíček, potom zahájení volby a zároveň přestávka. Po přestávce ministr Vojtěch a potom zřejmě pan ministr Metnar, pokud nebude Vojtěch nějak extra rychlý. Kdyby byl extra rychlý, tak by se tam ještě vešla paní ministryně Schillerová, ale to uvidíme. To znamená první bod po 14:45. Tolik pan ministr Metnar je vlastně můj oficiální návrh, abychom tomu rozuměli.

Takže tolik ode mě procedurální návrhy. Děkuji.