Konvergenční program České republiky

čas 17:32:07 – 17:39:26:

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já k tomu, co tady bylo řečeno, jenom pár poznámek. Na začátku projednávání tohoto bodu tady pan předseda Senátu uváděl nějaká základní východiska, ze kterých potom je tento návrh na usnesení, o kterém asi za chvilku budeme hlasovat. To první východisko bylo v tom, že vlastně od roku 2006 vzrostl dluh České republiky z 28 % HDP na nějakých 45 % HDP. Bylo tady řečeno, že je to vinou zejména pravicových vlád a že je to vina zejména těch, co dělají politiku dnes.

Já si dovolím říci, že tomu tak není, resp. že na tom, jak dneska vypadá dluh České republiky, neseme vinu všichni. Protože v době, kdy jsme mohli šetřit a připravovat se na léta chudší, jsme tak nečinili a naopak jsme se naučili žít velmi rozmařile. V okamžiku, kdy potom peníze začaly docházet, kdy najednou pracovních příležitostí ubývalo, protože takto hospodářské cykly fungují, tak stát neměl žádné prostředky na to, aby ten výpadek investic ze soukromé sféry nějakým způsobem sanoval. Nic našetřeno nebylo. My jsme se dokázali zadlužovat i v okamžiku, kdy meziroční růst HDP byl 6 %. Tak se žádná řádná rodina nechová, tak se žádný odpovědný podnikatel nechová. Přesto jsme se tak chovali a bylo to zejména za vlád sociální demokracie a je potřeba, aby to tady zaznělo. Místo toho, abychom spořili, abychom se připravovali na horší časy, tak jsme rozhazovali a učili jsme se žít v iluzi, že pořád se budeme mít stejně dobře. Není tomu tak. A dnes to zažíváme.

A ta druhá věc, která tady byla řečena a slyšel jsem ji velmi rád, byla, že důležitější než Brusel je občan, český občan, že důvěra občana českého je důležitější než důvěra v Brusel. To jsem slyšel velmi rád a byl bych rád, kdybychom se tím řídili, protože to, co nás mělo dovést ke konvergenci, a co je hlavním nástrojem Evropské unie k tomu, aby konvergence nastala, je tzv. politika hospodářské a sociální soudržnosti, která má být realizovaná pomocí nástrojů tzv. – zjednodušeně řečeno – kohézní politiky. Rámec této kohézní politiky je dán evropskými směrnicemi, evropskými nařízeními a evropskými zájmy. My je potom už jenom plníme a pokud jsme psali různé operační programy a různé strategické referenční rámce, tak to vždycky bylo pod kontrolou EU, Evropské komise a evropských komisařů.

Tato kohézní politika vedla k tomu, že dneska na jihu Evropy se mají mnohem hůř než na severu Evropy, jinými slovy tato politika zkrachovala. Přesto v okamžiku, kdy nám tito politici v EU říkají, co dál máme dělat, tak se dozvídáme a zažili jsme to v několika předchozích bodech, které jsme dnes projednávali, že je potřeba je poslouchat, že je potřeba to dělat přesně, jak oni říkají, že je potřeba se řídit přesně těmi věcmi, které oni si myslí, že jsou nejlepší. Jsem rád, že jsem tady slyšel dneska jiný pohled, že je někdy potřeba se dívat spíše na naše občany a na to, co je pro nás prospěšné než na to, co nařizuje EU. Já věřím, že tam vytrváme i v jiných bodech, které budeme projednávat, než je konvergenční program, protože jak tady také bylo řečeno, Evropská komise se o nás v daném okamžiku nepostará, ale my se o sebe musíme postarat sami.

To jsou moje poznámky k tomu, co tady zaznělo. Na závěr si dovolím ještě jednu obecnou poznámku. Nebude tomu jinak, než tak, že v některých věcech, protože vycházíme z různých ideových základů, spolu budeme nesouhlasit. To je logické. A nelze se tomu divit. Co se mi nelíbí a považuji za hloupé, a politiky před lidmi degradující, je to, že pokud těm druhým u těch druhých předjímáme, že oni vlastně, když prosazují své názory, tak to dělají proto, aby se občané této země měli hůře. Tak to prostě není, na tom si trvám. Já si dokonce i u minimálně části sociálních demokratů nemyslím, že když něco navrhují, aby bylo jinak, než to říkám já, že to dělají proto, aby se lidé této země měli hůře. Já si myslím, že to dělají proto, že si myslí, že z hlediska jejich přesvědčení a z hlediska jejich ideových základů je to tak nejlepší. Tak si myslím, že by se politika měla dělat. Pokud se navzájem budeme nálepkovat, že jediné, o co nám jde, je náš osobní prospěch, náš osobní zisk a nikoliv to, aby tato země fungovala, tak se nedočkáme ničeho jiného než toho, že si nás lidé budou vážit ještě méně než je tomu dnes. Já prosím všechny mé kolegy, aby se svých projevů, které občany a voliče přesně k tomuto navádějí, pokud možno zdrželi a vždycky si uvědomili, že pokud takto mluví, tak škodí nejen těm svým politickým soupeřům, ale škodí i sami sobě.