Návrh zákona o důchodovém spoření

čas 17:10:20 – 17:18:12:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já si také dovolím přidat pár poznámek k návrhu zákona pana ministra financí a této vlády.

První poznámka se týká současného stavu, to znamená, abychom si uvědomili, v jaké situaci se dneska nacházíme. Dneska máme dominantní průběžně financovaný důchodový systém, to znamená většina peněz, kterou dostávají důchodci, jsou ty peníze, které my odvedeme v rámci tzv. inkasa důchodového pojištění, které je celkově 28 %, z toho asi 22 % jde na starobní důchody, je to asi 350 mld. Kč. Nějakou maličkou část potom tvoří penzijní spoření, které není ani jedním procentem z těch 250 mld. Kč, které ročně musíme vyplatit na to, abychom mohli dát důchody důchodcům.

Zároveň stav je takový, že na jednoho výdělečně činného připadá jeden výdělečně nečinný. V roce 2050 budou na jednoho výdělečně činného připadat dva výdělečně nečinní, v rámci demografického vývoje, který všichni známe. To znamená, pokud bude zachován pouze průběžný systém, tak těch peněz, které se budou nacházet v důchodové dani nebo v inkasu důchodového pojištění, bude méně, a těch, kteří je budou chtít, bude více. Bylo by proto potřeba s tím něco udělat.

To, co navrhuje vláda, je dle mého názoru jenom první krok. Tady bude potřeba ještě dělat další kroky. A pokud nenajdeme nějakou společnou shodu, tak nám hrozí, že problémy, které nastanou někdy později, budou těžko pro tuto zemi překonatelné.

To, co vláda nabízí, je vlastně jenom nabídka, jenom možnost, aby ti, kteří budou chtít, využili i té možnosti, že budou spořit v rámci systému 3 + 2, to znamená, že k třem procentům, které dneska oni odvádějí v rámci důchodového pojištění, budou ještě přidávat dvě procenta. Mimochodem upozorňuji, že pokud celkový výběr na důchodové dani je 320 mld., to je to 28 %, tak jedno procento je asi 11,5 mld. Kč, čili 2 % je asi 23 mld., 3 % 33 mld. Kč. Pokud by se polovina lidí rozhodla spořit v těch fondech, tak to bude potom 15 mld. Kč. Já si nemyslím, že více než polovina lidí spořit bude, protože věřím, že ty fondy budou dělat nějaké výpočty a ono se ukáže, že zdaleka ne pro všechny je toto spoření výhodné a věřím, že lidé se budou řídit jako obvykle svým rozumem a svými poznatky.

Problém, který je před námi, řeší tedy tento druhý pilíř jenom částečně, a zdůrazňuji znovu, že je jenom možností. Kdo nechce, tak ji nemusí využít, to znamená, nikdo k tomu není přinucen, nikdo není nucen k tomu, aby riskoval své peníze, pokud se mu zdá, že penzijní fondy nejsou tou správnou investicí. A já k tomu dodávám, že si myslím, že napříč politickým spektrem je spousta lidí, kteří si toto myslí, že penzijní fondy nejsou tou nejlepší dlouhodobou investicí, když se podíváme na historii třeba jenom České republiky.

Problém řešení, který je před námi, paradoxně dle mého názoru hodně prohloubil Ústavní soud, který přijal něco jako princip zásluhovosti a pojal ho úplně mylně. Já vysvětlím, proč si to myslím.

Ústavní soud řekl, že když dneska někdo v průběžném systému více přispívá na průběžné vyplácení důchodu, že to potom znamená, že by měl mít i větší důchod. Kdybychom toto přenesli do zdravotního pojištění, nebo tomu také můžeme říkat zdravotní daň, tak by to znamenalo, že by Ústavní soud měl chtít po těch, co odvádějí větší zdravotní daň, to znamená větší zdravotní pojištění, je to asi 4,5 % ze superhrubé mzdy, aby byli více nemocní, aby více čerpali, protože tak by to potom bylo spravedlivé. To by byl ten princip zásluhovosti převedený ze zdravotní daně, což všichni vidíme, že je naprostý nesmysl. Přesto Ústavní soud řekl, že důchodová daň v průběžném systému, která není ničím jiným než projevem solidarity, projevem solidarity těch, co jsou výdělečně činní a též odvádějí důchodovou daň, s těmi, co už nejsou výdělečně činní a co berou důchody, je také zatížena principem solidarity v tom smyslu, že tam platí princip zásluhovosti, a kdo více odvádí, má potom více sám brát.

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pokud máme hovořit o principu zásluhovosti z hlediska důchodového pojištění a důchodové daně, tak je to úplně o něčem jiném. Je to o tom, zda dokážeme vychovat dostatečně, až my budeme v důchodu, pracující děti. O tom to je, protože naše děti budou platit naše důchody, pokud zůstane průběžný systém. To znamená, pokud bychom na něco měli navázat důchodovou reformu v hlavním slova smyslu, který je před námi, tak na to, kdo je schopen a ochoten vychovat v době, kdy je v důchodu, pracující děti, zdůrazňuji pracující děti. A tento úkol je před námi. To nějakých 20 mld. v rámci druhého pilíře, o kterých se dneska hádáme, neřeší, těch 20 mld. je prostě nějakou možností, a my tady budeme o ní ještě dvě hodiny diskutovat a pak si ji někdo z nás vybere a někdo z nás nevybere, a zůstává to jeho svobodným rozhodnutím.

To jsou mé tři poznámky k tomu. A já vás všechny vyzývám, abychom si nemysleli, že tím to všechno končí. Tím to teprve začíná. To největší řešení, jak to bude s důchody v roce 2040, 2050 je pořád ještě před námi, a já velmi prosím, aby začali všichni představitelé politických stran přítomných v Parlamentu vážně přemýšlet o tom, zda skutečně by nebylo vhodné navázat další řešení vyplácených důchodů na to, jakým způsobem jsme schopni vychovávat pracující a odpovědné děti a jakým způsobem jsme v tomto směru schopni naše děti motivovat.

Tolik ode mne. A jinak si myslím, že pokud dnes schválíme navrhovaný zákon, tak neuděláme nic jiného, než že zvýšíme a rozšíříme nabídku, jak si dneska na důchody buď už sami promyšleně spoříme nebo nespoříme, také o možnost dát část svých peněz do jakýchsi dalších penzijních fondů. Děkuji za pozornost.