Projev Miloše Vystrčila na 30. kongresu ODS

Praha, O2 universum

Jak začít?

Vážené dámy, vážení pánové,

děkuji Petru Fialovi. Kdyby tady byl Jaroslav Kubera, tak by začal svým oblíbeným: Dobrý den. Bohužel tady není, byť bychom si to mnozí přáli, tak alespoň za nás, za senátory: Dobrý den, dobrý den, pane předsedo a premiére, dobrý den, bývalí páni předsedové a premiéři, dobrý den, páni místopředsedové, dobrý den, paní ministryně, páni ministři a zejména dobrý den, vážení občanští demokraté, dámy a pánové.

Jsem velmi rád, že dnes tady mohu být mezi vámi a s vámi a jsem hrdý na to, že jsem občanským demokratem, a mám radost. Mám pocit, že máme právo na to mít radost. Tvrdě jsme pracovali a byli jsme za to odměněni. A zaslouženě. Ještě jednou vám všem za to děkuji.

Já tady ale nechci dnes vypočítávat naše úspěchy. Věřte, že bych to uměl, ale to je věc, kterou máme za sebou, a věřím, že třeba částečně i před sebou. Já si myslím, že to, že dnes tady z této pozice, z tohoto místa, mohu pozdravit našeho pana předsedu zároveň i jako premiéra, už samo hovoří za vše, že není třeba k tomu cokoliv přidávat, i když kdybych za rok, když tady zase budu moci promluvit, mohl ještě pozdravit pana prezidenta nebo paní prezidentku, tak by to vůbec nebylo špatné. Vezměme to jako výzvu.

Ale to, co chci říci, je, že kromě těch pozic, těch úspěchů, je to, že za těch 8 let jsme získali ještě jedno velké bohatství, a to jsou zkušenosti a poučení a sílu. A to nesmíme prohospodařit. A musíme myslet na to, že nesmíme zapomínat, nesmíme zapomínat na chyby, které jsme udělali, a musíme se z nich umět poučit. Nesmíme zapomínat na to, že i dnes budeme dělat chyby a že je potřeba si je umět přiznat a poučit se z nich a případně se za ně i omluvit. Prostě není tomu tak, že je možné tu stranu vést způsobem „já na bráchu, brácha na mě“, není možné být arogantní nebo takový, že si těch, co mě zvolili, nevšímám nebo všímám méně poté, co jsem byl zvolen. To je špatná cesta, to je, doufám, pro ODS mrtvá cesta. Také nesmíme zapomenout na ty, kteří třeba nebyli v ODS, ale podporovali nás a pomáhali nám i v době, kdy jsme na tom nebyli dobře. Kdy by si od nás někdy i pes kůrku nevzal. Na ty, prosím, nezapomínejme a já jim také, byť třeba v tomto sále většina z nich není, děkuji, že s námi sympatizovali, že nás podporovali. A věřte, že bez nich, bez našich sympatizantů a podporovatelů, bychom ty úspěchy nesklidili a ty úspěchy neměli. Prosím, také nezapomínejme na ty, co nás opustili. Co nás opustili, protože šli jinam nebo si mysleli, že jdou za lepším. Někteří se vrátili, protože zjistili, že to lepší je u nás, anebo že my, co jsme zůstali, jsme měli pravdu. Já to nikomu nevyčítám, ale nezapomínám na to. A potom je to tak, že jsou tady ti, kteří odešli a už nepřišli. Já bych řekl: „Díky za to“ v mnoha případech. Pan předseda nejmenoval, také nebudu jmenovat.

Pak nezapomínejme ještě na jednu věc, která se hodně dotýká současnosti. Prosím, neztrácejme historickou paměť. Ztráta historické paměti je jednou z příčin současné války na Ukrajině. Ztráta historické paměti může vést k tomu, že podceníme význam morálky a etiky v politice. Může vést k tomu, že podceníme nutnost věci vysvětlovat a říkat důvody, proč tak konáme, protože si myslíme, že když nám je to jasné, tak to musí být všem jasné. Já jsem tedy mnohokrát v rodině zažil, že tomu tak nebylo. Tak se prosím toho držme a vysvětlujme. Je to velmi důležité.

A pak je tady ještě jedna věc. My jsme 8 let znovu získávali důvěru, sebevědomí, hrdost, odvahu – odvahu jít do rizika, odvahu vést. Teď ji máme a ta otázka, která je před námi, je, jak si ten leadership, jak říkají ti mladší, udržet. Jak si počínat v té budoucnosti. Já řeknu jen takové tři nebo čtyři obecné myšlenky, které si myslím, že platí – alespoň já mám takovou zkušenost.

Ta první je, že vládnout ve svobodné a demokratické zemi znamená sloužit. Vládnout znamená sloužit. Žádné, už jsem to říkal, „já na bráchu, brácha na mne,“ žádná arogance, ale slušnost, vysvětlování a pochopení. To je jediná cesta, která vede dlouhodobě k respektu a úspěchu.

Druhá věc, nejsme tady sami a nejsme pupkem světa. A těm, kteří mají podobné myšlenky jako my a jsou to země kolem nás, musíme pomáhat, protože svoboda a demokracie bude tak silná, jak bude silná v jednotlivých zemích. Já velmi děkuji naší vládě za to, že podporuje svobodu a demokracii, územní celistvost a statečný boj Ukrajinců proti ruskému agresorovi. Já velmi děkuji za to, že se staráme o to, aby ty země, které chtějí jít tou, dnes si dovolím říci, „naší cestou“, jsou námi podporovány. Musíme mít odvahu to dělat, a to i v případech, kdy to na první dobrou není výhodné. Ale na druhou, třetí a další to výhodné je. Věřte tomu, když máte historickou paměť, tak to přece musíte vědět.

A ta třetí věc, kterou chci říci, je, že prosím, nezapomeňme, kým jsme my a čím my jsme. My jsme ODS, vy jste občanskými demokraty a my nesmíme zapomenout, že je tady Občanská demokratická strana, i když neseme hlavní vládní odpovědnost, protože tam jsme se zrodili, tam jsme vyrůstali a tam vznikl ten hlavní zdroj energie, díky kterému dnes máme premiéra, předsedu Senátu, ministry, ministryně, hejtmany, starosty a spoustu dalších pozic, které umožňují, že tady žijeme ve svobodné a demokratické zemi. Prosím, nezapomeňme na Občanskou demokratickou stranu i v okamžiku, když máme spoustu jiných teoreticky důležitějších starostí. Není tomu tak. Tohle je velmi důležitá starost a velmi důležitá odpovědnost nás všech, vás všech, protože vy jste těmi leadery, proto jste delegáty kongresu.

A před závěrem to, co říkám vždycky, kdybych to neřekl, tak by se někteří divili, ale já to říkám rád – abychom mohli tady být, abychom mohli na oblastech, krajích, v centru dělat to, co děláme, tak musíme mít nějaké zázemí. To nám zabezpečují naše manželky, nebo v mém případě moje manželka, nebo manželé, partneři, partnerky, děti, vnoučata. Já si dovolím, nevím, jestli úplně za všechny tedy, ale věřím za většinu, za to moc poděkovat, protože já jsem to kdysi řekl. My jim krademe čas proto, abychom ho mohli věnovat těm věcem, které považujeme za důležité, což je dobré i pro ně, ale těžko se to vysvětluje, to znáte, ne? Takže za to moc děkuji a zejména své blízké zdravím. Takhle sobecky.

A teď už to poslední, co opakuji. Opakování je matka studia, se říká, nebo moudrosti. Víte, teď se hodně říká, a já to nemám moc rád, že je doba zlá, že ta doba je svízelná, a z toho, že plyne, že nemáme jinou možnost, než se mít zle, než se mít komplikovaně, než se mít složitě a svízelně. A když to před více než 1,5 tisíci lety slyšel svatý Augustin, to znamená, nikdo dnešní si to nevymyslel, tak řekl: „Jací jsme my, taková je doba. My jsme ta doba. Když budeme dobří, tak doba bude dobrá.“ A já dodávám, modrá je dobrá.

Mějte se pěkně.