Zpráva o životním prostředí ČR 2017
20. 3. 2019Žádost prezidenta – ústavní soudce
20. 3. 2019
Praha, 7. schůze Senátu
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Čistá planeta pro všechny Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (Tisk EU č. K 002/12)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 17:00:16 – 17:05:57:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem nepřišel, abych zase provokoval. Já tady řeknu jenom některé věci, které mě také napadly, když jsem tady poslouchal lidi, kteří se těmi věcmi zabývají asi mnohem podrobněji než já. Ale myslím si, že jsou podstatné a nevím, jestli jsme schopni se s nimi vypořádat.
První. Asi jste si všimli, že nikdo nezpochybňuje, že hlavním kritérium toho, zda se nám daří, je, zda se zvyšuje HDP na obyvatele. Což znamená jinými slovy, že tím, že zvyšujeme svoji spotřebu a neustále toho spotřebováváme více a více, tak tím se pozná, že se nám daří lépe a lépe. Já si vůbec nejsem jistý, že to je to správné hlavní kritérium, které bychom měli používat. Na druhé straně když se kdekoliv zeptám, jaká kritéria bychom měli používat, respektive, ke kterým bychom měli směřovat, tak se v podstatě nic nového nedozvím.
Takže první věc je, zda bychom opravdu neměli v první řadě pracovat na tom, abychom přehodnotili své základní životní cíle a zkusili z toho prvního místa sundat spotřebu a konzum. Nejsem si jistý, že jsme toho schopní. A pokud toho nejsme schopni a ani se o to nijak významně nepokoušíme, a to i v případě třeba, když někde demonstrujeme, tak stejně tam je vidět, že konzum tam je velmi silně zakořeněn a rozšířen. Tak si nemyslím, že máme velké šance v nějakém boji za lepší životní prostředí významně uspět.
Druhá věc, kterou tady registruji, je taková obrovská sebestřednost. A to tedy musím říct, že i nalevo, i napravo. To znamená, že my si myslíme, že my jsme ti, co přesně všechno vědí, co by nějak měli udělat, že všechno nejvíce ovlivňují a za všechno můžou a když napnou někam síly, že se tak stane.
Já chci upozornit, že existují na světě a ve vesmíru mnohem mohutnější a mocnější síly, než je člověk. Že možná je potřeba se s tím smířit a možná, že je potřeba také k těm věcem být trochu pokornější a třeba něčemu i dát čas. Když si představíme, co jsme věděli v roce 1969 o způsobu komunikace, např. pomocí mobilních telefonů nebo některých jiných věcí, tak asi nikdo z nás nic. A dneska najednou chceme dělat plány, jak to bude vypadat se spotřebou energie a se všemi ostatními věcmi v roce 2050 nebo 2060. A víme, že jedinou cestou je tahle a všechny ostatní cesty jsou slepé cesty. A přitom dlouhodobě se ukazuje, že je potřeba mít svobodu a mít možnost bádání a zkoušet všechny cesty. Pak se ukáže, že některá je slepá, některá není slepá.
Nevím, možná, že někteří z vás vědí, že ve čtyřicátých letech jsme si mysleli není daleko doba, kdy zvládneme řízenou termonukleární reakci, protože se v té době vyrobila první vodíková bomba. A dodneška tu řízenou termonukleární reakci nemáme. A bylo to v té době daleko nadějnější než třeba to, že budeme mít nějaké solární panely a další a další věci.
Takže v tomhle bych byl trochu pokornější a možná opravdu dát prostor, a tady souhlasím, vědě, inovacím a všem těm věcem, které souvisí s tím, že se nějakým způsobem v těchto oblastech můžeme rozvíjet, je správně. Ale dopředu lajnovat, která cesta je ta správná, která cesta je ta špatná, před tím bych si dovolil varovat. Protože pak se může stát, že nějakou cestu, která byla ta správná, nezaslepíme sami od sebe. V rámci toho, že někteří, a třeba jen díky nějakému politickému názoru, potom si usmyslíme, že tudy ne, protože za žádnou cenu tudy cesta nevede.
Upozorňuji, že kdyby takoví někteří lidé byli v době, já nevím, to bylo tuším 18., 17. století, kdy vznikl parní stroj, který měl 5% účinnost, protože 95 % kouřilo do vzduchu, tak by byl zakázán. Parní stroj by nemohl nikde jet, protože kolem by se všichni udusili. A pak to nakonec dopadlo tak, že máme dneska elektrické lokomotivy. Tak opravdu bych v tomhle směru vyzýval k nějaké větší pokoře.
Čemu rozumím, a to si myslím, že je cesta správná, tady si myslím, že některé kritiky nebyly oprávněné, že bychom se měli snažit ukázat, že ta ekologická cesta, ta cesta té šetrnosti a nevyužívání těch primárních zdrojů energie je správnou cestou, že je kolikrát možné to realizovat i na základě nějaké rozvoje moderních technologií a zvyšování životní úrovně, nebo kvality života, chcete-li. A to si myslím, že EU v podstatě chce. Protože ona říká, že ta strategie má vést nejen k nějaké neutrální uhlíkové ekonomice, ale také má vést k prosperitě, k nějaké konkurenceschopnosti atd. Čili to si myslím, že je v pořádku. Ale velmi bych varoval před těmi, jak z jedné strany, tak z druhé strany, nějakými zásadními prohlášeními, že jedině tato cesta je ta správná cesta. Ať je to ignorance nových možných směrů, tak absolutní preference toho, co se dneska zdá, že je nejlepší.
Takže tolik ode mě, děkuji za pozornost.
čas 17:22:20 – 17:22:43:
Faktická. Dvě věci, velmi se omlouvám, prostřednictvím pana předsedajícího, panu zpravodaji, ale jenom si dovolím upozornit, že i zpravodaj může normálně v rozpravě vystoupit. A nemusí to potom kumulovat do svého závěrečného příspěvku. Druhá věc, já jsem to pochopil tak, že pan senátor Nytra navrhl, aby se bod 1 hlasoval zvlášť, oproti těm ostatním. Děkuji.
čas 17:23:24 – 17:23:47:
Já se velmi omlouvám, já jsem myslel bod I. 1., aby se hlasoval zvlášť. Omlouvám se.
čas 17:26:17 – 17:26:19:
Já bych hlasoval o všem ostatním a potom o celku ještě dohromady.
