Zákon o účetnictví
14. 12. 2016Volba kandidáta ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
14. 12. 2016
Praha, 3. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Tisk č. 1)
čas 14:05:54 – 14:16:06:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já se pokusím vysvětlit, věřím, že srozumitelně, proč jsem hlasoval pro zamítnutí toho zákona. A proč si myslím, že pro něj hlasoval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.
Můj osobní názor je, že ten zákon je špatný. A není to vina ani vinařů, ani vinotékařů, ani těch, co s vínem obchodují, ale je to vina ministerstva a případně úřadů, které mají za úkol kontrolovat kvalitu vína, protože si chtějí, jak tady řekl pan kolega Canov, ulehčit práci. Tak napsali zákon, který to břemeno kontroly a tu možnost zjistit, zda to víno je, nebo není kvalitní, svaluje na někoho jiného. A státním úřadům tu práci velmi ulehčuje.
Pan ministr tady řekl větu, kterou již řekl také na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde já už jsem se ozval. A přesto ji tady řekl znovu. Možná si myslel, že tady nebudu. A to je, že se víno falšuje, že to je hrůza, že to je čím dál horší a horší. Já tady mám statistiku, kterou nebylo jednoduché dostat, ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. A teď se nechci bavit o tom, jestli to je málo nebo moc, ale důležité vždycky ve všem jsou trendy. To znamená, jak se situace vyvíjí.
A ta situace se vyvíjí tak, že v případě sudového vína v roce 2013 bylo 14 % falšovaného vína, v roce 2014 bylo 8 % falšovaného vína. V roce 2015 bylo 6 % falšovaného vína. A doposud v roce 2016 bylo 2,6 % falšovaného vína, nebo ta 3 %, jak říkal pan kolega Valenta. Říkám schválně falšovaného vína. A falšované víno, to jsou vína, u kterých se zásadně mění podstata nebo charakter, např. přídavkem vody, syntetického glycerolu, etanolu z přidaného cukru, přídavek maltózy apod.
Pak jsou vína nevyhovující, kde třeba se zjistí, že mají 12,7 % alkoholu, a ona měla mít 12,5. Takže to víno je naprosto v pořádku. A těch nevyhovujících vín potom je těch 30 – 40 %. Ale to je velký rozdíl oproti těm falšovaným. Ty nevyhovují jenom proto, že tam někdo – teď to říkám s nadsázkou – špatně nalepil etiketu. Nebo to špatně postavil, nebo dal někam, kde to nemá být, apod. Ale to není žádné falšování.
Falšování – ještě jednou čtu ta čísla pro vás – 14 %, 8 %, 6 %, 3 %. Takhle to jde dolů. Ministerstvo na to kouká a říká: ?Teď to teda musím pořádně osolit a konečně tomu zabránit, když se mi to takhle vyvíjí.? To znamená, je toho falšovaného vína čím dál méně a méně. Takže to je první věc, která mi není jasná. Buď tady někdo lže, nebo tu něco není v pořádku.
Druhá věc, která je podle mě hrozná a ten zákon je proto velmi špatný, tak zákon vychází ze dvou předpokladů. První tady pan ministr už přiznal, a to je, že ten, kdo víno konzumuje, vlastně nemá zájem na tom, aby zjistil, jestli to víno, které konzumuje, je dobré, nebo není. On to prostě nepozná, je potřeba se o něj postarat, jeho to vůbec nezajímá. A počítat s tím, že by někdo, kdo konzumuje víno, se zajímal, jestli to víno, které konzumuje ze sudu, je dobré, nebo špatné, s tím není možné počítat.
Tam není možné počítat s tím, že by tam vznikl nějaký tlak na to, aby se případně ten, kdo mi to víno prodává, nějak zlepšil. Druhá premisa, ze které zákon vychází, je stejně hrozná. A to je, že každý prodejce sudového vína přece má zájem neprodávat dobré víno. Má zájem neprodávat dobré víno, jeho zájmem přece je prodávat špatné víno, nekvalitní víno. A každý to tak chce dělat. Přece to je úplný nesmysl. Úplně je to naopak. Já si myslím, že naprostá většina prodejců má zájem prodávat dobré víno. A pokud se mu stane, že mu někdo dodá někde nějaké falšované víno, tak si to sakra pamatuje a už si samozřejmě dělá všechna opatření pro to, aby se tak příště nestalo. Automaticky, sám, bez toho, aby do toho musel zasahovat stát. Zase s tím ten zákon vůbec nepočítá. Vůbec nepočítá s tím, že by se někdo tím mohl chtít živit poctivě a prodávat dobré víno.
To jsou věci, které nemůžu přijmout. A nemůžu souhlasit s tím, aby zákony tohoto typu byly tady schvalovány, neboť degradují společnost, demoralizují společnost a působí proti výchově. Protože lidi by se měli sami starat o to, jak tady bylo řečeno, aby kupovali kvalitní výrobky. A ti prodejci by se sami měli vychovávat k tomu, že oni by se měli starat o to, aby prodávali kvalitní výrobky. A my jim říkáme: ?Nestarejte se o to, my se o vás postaráme.? To už tady bylo.
Pak je tady třetí věc, která s tím souvisí, a to je, jak to dneska vypadá na trhu. Na trhu to dneska vypadá tak, že jedna třetina vína z toho, co zkonzumuje Česká republika, nebo lidé v České republice, se vyrobí v České republice a dvě třetiny se musí dovézt. A to, co ten zákon udělal, je, že řekl: ?My nechceme, aby se víno v České republice,? zjednoduším to, ?přeprodávalo?. Jinými slovy: Buď ať víno prodává ten, kdo jej vyrábí, a nebo ať jej prodává ten, kdo si ho vlastně doveze. Nebo je jeho prvopříjemce. Všichni ostatní máte smůlu. Všichni ostatní máte smůlu.
A tomu se tady říká ?narovnání tržního prostředí?, tomu se tady říká ?férové podnikání ve férovém podnikatelském prostředí?. Když nikdo jiný, kromě výrobce vína, a nikdo jiný kromě toho, kdo si ho jako první objedná, ho tady vlastně jako sudové víno nesmí prodávat, pokud nepřistoupí na potupné prodávání v těch Bag-in-Boxech, kde je to maximálně 20 l a kde to je potom pro něj složitější, dražší, náročnější. Takhle se tady narovnává podnikatelské prostředí, představeno tímto zákonem, jak to já vnímám.
Teď otázka poslední je, kdo na tom tedy vydělá? Kdo na tom vydělá? Tak na tom vydělají supermarkety. Protože tyhle povinnosti se netýkají těch, co mají lahvové víno. Ty na tom vydělají a přibude těch cedulek: ?2 litry moldavského vína za 39,90?, nekupte to. Těch tam bude, budou to kupovat, lidi budou sedět doma, popíjet laciné víno. Mimochodem taky poměrně s velkou pravděpodobností, z hlediska toho, jak to tady bylo řečeno, pančované, nebo falšované, a nikam nebudou chodit. A postupně tam, kde nejsou přímo vinné sklípky, což je většina České republiky, vinotéky nebudou mít důvod fungovat a tím pádem tady vinařská kultura mimo vinařské oblasti podle mě rozhodně bude upadat.
Jak tady zase bylo řečeno, ten, kdo prodává víno, má vinotéku, tak většinou k tomu má ještě nějaký jiný vztah, než aby to měl jako byznys. Aspoň já mám tu zkušenost. Potom na tom samozřejmě vydělají někteří vinaři. Ti, kteří mají výrobnu, ti, kteří mají prodejnu, ti, kteří toho vyrobí tolik, že to u sebe zároveň prodají. Ve svém sklípku, v okolí, na nějakém trhu – ty příklady jsem slyšel – atd.
Jiní vinaři, kteří neprodají svoji produkci a dávají to své kvalitní víno do vinoték, ti budou mít problém. Protože ty vinotéky nebudou, nebo jich bude méně, kde se prodává to české víno. Ten vinotékař si nedovolí, než tam dát české víno. Je jedno, jestli na něm je, nebo není ta vlaječka, ale tak to je. Ti budou mít problém, nebo můžou mít problém. Někteří si to uvědomují, někteří si to neuvědomují, protože vidí tu možnost – podívejte se, hlavně to ze zahraničí bude ztížené. Ten vinař, mimochodem, neříkám, že to dělají. Ten vinař, mimochodem, si může dovézt hrozny z Moldávie, vyrobit z nich víno a pak ho prodávat v sudech. To on může, ten zákon to umožňuje, tam není žádný problém, pokud má vinotéky. Pokud někdo dováží víno a má síť vinoték, svoji síť vinoték, tak tam to může distribuovat.
Problém mají jenom ti, co dělali to, co je běžné, že když někdo přivezl dvacet kubíků vína, třeba z Francie, tak ho roztočil do těch KEG sudů a potom si v nějakém velkoobchodě ti vinaři kupovali víno. Když koupili víno, které lidem chutnalo, koupili podruhé. Když nekoupili víno, které chutnalo, tak nekoupili podruhé, a samo se čistil ten trh nějak postupně, podle toho, jak to vypadalo. O tom, že by se třeba ta vína, nebo ty KEG sudy začaly kolkovat, nebo dělat něco jiného, což se dělalo s tvrdým alkoholem apod., o tom stát neuvažoval.
On řekl jednoduše: ?Já tady část těch lidí, co podnikají ve vinařském byznysu, vyřadím a tím to bude končit.? Takže jsem jí řekl potom, kdo na tom prodělá. Prodělá na tom ten, kdo není výrobcem, kdo není prvopříjemcem, to znamená většina těch malých vinotékařů na různých místech, kde to nejsou vyloženě vinařské oblasti. A potom na tom samozřejmě prodělají dle mého názoru občané. Jednou proto, že bude menší nabídka. A podruhé proto, že budou zase méně a méně zvyklí na to, že když se něco kupuje, tak se má dívat, co kupuje, nemá kupovat víno na benzínce, jako se na benzínce nekupuje acylpyrin, nebo něco jiného, a má to kupovat tam, kde to má odpovídající prostředí a odpovídající zázemí. Děkuji za pozornost.
čas 15:27:52 – 15:34:47:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Prostřednictvím paní předsedající se omlouvám paní senátorce Hubáčkové, že jsem ji předběhl, ale byl jsem k tomu vyzván, protože ty dotazy, některé, nebo ty poznámky byly mířeny k mému vystoupení.
První věc, kterou zopakuji, vy jste to tady ode mě slyšeli, že to bude, bohužel, vzhledem k tomu, co tady říkal pan ministr, trošku širší.
Pan ministr říkal ty údaje, které já mám taky k dispozici. Ale upozorňuji, že on uváděl procenta nevyhovujícího vína, což znamená, že tam je i to, jak jsem tady říkal, že například nějaké víno může mít o desetinu procenta alkoholu více, což vůbec neznamená, že je špatné nebo nekvalitní, ale zkrátka je hodnoceno jako nevyhovující. Nebo ta láhev při nějakém pohledu na ni, tak nemá tu správnou podobu, jak by měla mít, z hlediska té vizuální podoby. A opět je brána jako nevyhovující. Z těchto všech nevyhovujících se potom vybírají takzvaná vína falšovaná. Falšování, znova čtu, omlouvám se, ale je to potřeba, abychom si tady někteří říkali o jablkách, někteří o hruškách a tak dále. U falšování vína, to je takový proces, u kterého se zásadně mění podstata nebo charakter, například přídavek vody, přídavek syntetického glycerolu, etanolu, z přidaného cukru, přídavek maltózy, syntetická barviva a další věci. To je to podvádění v tom pravém slova smyslu. Platí přesně ta čísla, která jsem říkal. Není tam ani jedno číslo nesprávně, neboť pan ministr říkal úplně stejná čísla jako já, ale když například mluví o počtu vzorku sudových vín z roku 2013, tak řekne, že jich bylo odebráno 589. Jestli je to málo, nebo moc, potom za chvilku budu komentovat. Z toho, ano, 228 bylo nevyhovujících, což je 39 %.
Ale z 228 nevyhovujících bylo 82 falšovaných, ostatní jsou jinak nevyhovující, což je, když to přepočítám na celkový počet vzorků, jenom 14 %.
Rok 2016 odebráno u sudových vín 609 vzorků, z toho 283 nevyhovujících, ale z toho jenom 16 falšovaných, což je 2,6 %. Takto to funguje, že si to každý dopočítá, jak potřebuje. To je logické, to je politika. Ale myslím si, že to není správné, když se chceme dostat k nějakému rozumnému výsledku.
Nyní k věcem, o kterých tady mluvil pan kolega Veleba. Nevím, jestli je nebo není možné, zda by to pomohlo nebo ne zvyšovat počet pracovníků Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Mně se zdá, že vzhledem k trendu 14 %, 8 %, 6 %, 3 % se celkem i daří v poslední době postihovat producenty nebo ty, co dodávají falšované víno a že se jí práce z mého pohledu s hlediska tohoto trendu docela daří. Pokud by se dala inspekce ještě posílit nebo nějakým jiným způsobem zefektivnit její činnost, bylo by to jedině ku prospěchu. A neříkám, jestli je 2,6 % málo nebo hodně. Ideální samozřejmě je 0 %, ale jako je nedokonalý kterýkoliv obor lidské činnosti, je nedokonalý i prodej vína, to se nám asi nepodaří.
Co si dovolím tvrdit, i z hlediska toho, co tady říkal pan senátor Papoušek, že náklady na recyklaci nebo jinou likvidaci odpadů, které vzniknou v případě používání jednorázových obalů, budou určitě vyšší, když je sečteme, než to, co by stálo posílení České inspekce. Ale je tam samozřejmě problém, že náklady na odpady ponesou ti, co s vínem obchodují, nebude to platit stát, tak se to jakoby na první pohled zdá jednodušší navalit další povinnosti na prodejce, na výrobce, na ty, co s vínem obchodují, kteří si to pak také budou muset zaplatit. A stát si v tom případě pěkně umyje ruce a práce se mu zjednoduší, jak tady bylo již několikrát řečeno.
Nevím, jak s tímto souvisí zákon o významné tržní síle. Je to zkrátka fakt, že dneska, když jdete supermarketem, standardně tam vidím, že se prodávají dva litry vína za 40 korun, což je litr za 20 korun. Já jsem sice laik, ale že by někdo dokázal vyrobit víno za 20 korun, dnes nepřipadá jako reálné. To znamená, že je tam nějaký problém a tento problém je v jednorázových obalech, což jsou láhve nebo nějaké takové pětilitrové kanystříky, co se tam prodávají apod. A toho se tento zákon netýká. A tento problém, který existuje a je podle mne nekalou konkurencí pro naše vinaře, pro naše vinařské závody, existuje a nikdo se s ním v tomto zákoně nezabývá, neřeší ho. Naopak se stane, že konkurence jiných vín, která se rozlévají v sudech, se sníží a poptávka po laciných vínech se tudíž zvýší a prostě se v marketech objeví tohoto vína více. Nic jiného se nemůže stát, to je logické. A myslím si, že pokud se stane něco jiného, bude to pro mě velké překvapení.
Je-li vinoték mnoho nebo málo, to už jsme tady měli. Teoreticky bychom mohli spočítat, kolik jeden stát sní za rok rohlíků, potom spočítat, kolik je tady pekáren a zjistili bychom, že pekáren je dvakrát tolik, než je potřeba rohlíků. Přesto všechno se pekárny uživí.
Prosím vás, nechme to trhu a nestarejme se o to, jestli je tady moc nebo málo vinoték a že je dobré počet vinoték regulovat, atd. To je věc, o které si opravdu myslím, že bychom ji neměli řešit a státu do toho nic není. To bychom potom mohli také sečíst počet benzinových pump, jestli jich tady není moc. Někomu z vás to tak může připadat, když často jezdí atd. To bych opravdu nechal státu, moc bych se tím nezabýval. To je věc lidí, kteří s tím podnikají a jakým způsobem se o to dokáží postarat.
To jsou moje poznámky k tomu. Znovu opakuji, že nemohu udělat nic jiného, byť je mi to docela líto, než hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona ze základních dvou důvodů. První je, že břemeno kontroly a náklady na kontrolu se vlastně přenáší ze státu na podnikatele, většinou malého živnostníka, drobného podnikatele. To je první věc.
A druhá věc, že zákon je postaven tím způsobem, že dopředu předpokládá, že řekl bych spotřebitel nemá co myslet a nemá co přemýšlet, když si něco kupuje, a že ten, kdo prodává nebo se živí nějakým jiným podnikáním, je v každém případě člověk, který to nemyslí dobře a chce někoho okrást. Oba tyto předpoklady při tvorbě zákona, pokud se takový zákon objeví, jsou pro mě nepřijatelné, a pokud je to v mých silách, snažím se zabránit, abychom takové zákony přijímali. A v tomto okamžiku nám nezbude nic jiného, než podat návrh na zamítnutí.
čas 15:55:59 – 15:56:04:
Nevím, jestli je hlasovatelný, nebo ne. Ale když tak – 3, 4, 5 dohromady.
čas 15:56:15 – 15:56:18:
Zapomněl jsem – 3, 4, 5 B1. Jinak by to nemělo logiku…
čas 16:02:06 – 16:02:31:
Já to nechci komplikovat, ale to není pravda. Ten návrh pana senátora Valenty je hlasovatelný, protože se týká celého toho zákona. My jsme předtím posunuli termín, ale jen ten, který platil jen pro část toho zákona. Pokud bychom schválili to, co navrhuje pan senátor Valenta, tak by to platilo pro celý ten zákon, a ne jen pro nějakou jeho část. Proto prosím, abychom hlasovali i o tom bodu C, ať to dopadne jakkoli, abychom dostáli tomu, že máme tomu, co navrhuje, vyhovět.
