Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi

čas 17:12:09 – 17:20:30:

Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já na úvod zopakuji už jednu věc, kterou tady v jiné souvislosti zmínil pan senátor kolega Jiří Čunek. Také jsem pozorně poslouchal a skutečně jsem se vlastně od všech řečníků dozvěděl, že souhlasí s tím, že očekávání církví, že dojde k majetkovému vyrovnání, je legitimní a že bychom to měli řešit.

Zároveň, pokud se podíváte do důvodové zprávy k tomuto zákonu, tak se dozvíte, že o toto řešení se skoro všechny vlády pokoušely. Své řešení připravil pan ministr Dostál, pan ministr Jandák, pan ministr Jehlička a další, a žádný z nich neuspěl. Někdy se říká, že když je něco obtížné, že k tomu nevede královská cesta. Což znamená, že není možné, abychom církevní restituce vyřešili, a přitom to nebylo bolestné, abychom každý trochu neslevili. A to je věc, o které chci mluvit v první části svého vystoupení.

My se tady po 20 letech bavíme nad nějakou nabídkou, nad nějakým návrhem zákona. A pokud to mám charakterizovat nějakým úslovím, tak bych řekl, že platí, kdo chce, hledá možnost, a kdo nechce, tak hledá příčinu. Takže je tady skupina dneska menšího počtu senátorů, kteří hledají možnosti a říkají, pojďme do toho, nebo se řešení nikdy nedočkáme. A pak je tady ta větší skupina, která hledá ty příčiny, že to nejde, protože k tomu mají své důvody. A já mám pocit, a ještě o tom budu mluvit, že ty důvody jsou položeny níže, než jsou zájmy tohoto státu a zájmy občanů této země. Jsou to důvody stranické, jsou to důvody, které by měly umožnit těm, kteří to zastávají, být úspěšnými v nadcházejících volbách. Což samo o sobě ještě neznamená, že to pro občany potom bude lepší.

Všichni rádi bojujeme za lepší svět. Vždycky říkáme, jak bychom si přáli, aby se nelhalo, nekradlo, plnily se sliby apod. A v tomto směru já si myslím, že tato nabídka, kterou nám tady paní ministryně předkládá, je vlastně praktickou zkouškou toho našeho charakteru, praktickou prověrkou, zda ta svá slova myslíme vážně? Jestli si opravdu myslíme, že co bylo ukradeno, tak by mělo být navráceno. Jestli si opravdu myslíme, že by se sliby měly plnit. Jestli si opravdu myslíme, že zákon, respektive nálezy Ústavního soudu je třeba respektovat.

Já takový pocit, minimálně z některých vystoupení, nemám. A prověrka, skutečná prověrka nastane tehdy, když máme plnit sliby, máme navracet ukradené, a přitom to není populární. Přitom je veřejné mínění proti a přitom to pro nás v dané chvíli, možná krátkodobě, může znamenat ztrátu.

Je jasné, že nikdo rád neplatí dluhy, nikdo rád neskládá účty, nikdo z nás rád nepřiznává chyby. A nikdo z nás rád není populární. To znamená, že pokud dneska někdo říká, že nechce, aby tento zákon byl schválen, je otázkou, zda není veden těmito pohnutkami. Zda ve skutečnosti to není tak, že si uvědomuje, že ten zákon je potřeba, akorát on by ztratil. Znamenalo by to pro něj určitou ztrátu, kterou si nechce dovolit, a kterou v tuhle chvíli vnímá pro sebe jako osobu nebo jako stranu za škodlivou.

Druhá věc, kterou k tomu ještě chci říci, že také si myslím, že tato nabídka, tento zákon je také pro nás prověrkou naší ochoty a odvahy si udělat delší hospodářskou projekci toho, zda skutečně ta věc, která je navrhována, je nebo není výhodná. Oprostěme se nyní od těch mravních zásad, od těch zásad, které bychom měli všichni plnit, na kterých je postavena naše společnost, a podívejme se na to ryze z ekonomického hlediska – co přijetí tohoto zákona pro nás vlastně znamená?

První věc, ke které dojde, pokud tento zákon bude přijat, je, že dojde k odblokování zablokovaného rozvoje mnohých obcí. To je velké plus. I když se třeba přímo na pokladně státu okamžitě neprojeví. Druhá věc, která nastane, je, že dojde postupně k odluce církví od státu. Zase věc logická, která dneska velmi odpovídá tomu, jak dneska chceme, aby ten náš stát fungoval a byl řízen. Třetí věc také není zanedbatelná, a zatím tady nezazněla, díky předání části majetku v naturální podobě dojde i k omezení monopolu českých lesů. Opět věc jedině a jedině prospěšná.

To znamená dlouhodobě z ekonomického hlediska vůbec neplatí, že musí být přijetí tohoto zákona ekonomicky nevýhodné.

Co říci na závěr? Já jsem si tady před chvílí na jednom ze zpravodajských serverů přečetl, že „levice cupuje církevní restituce“. Nezlobte se na mě, ale já mám spíše pocit, že levice, respektive ti, co tady vystupují proti tomuto zákonu, necupují církevní restituce, ale cupují základní principy, na kterých je tento stát postaven. Popírají to, že to, co bylo ukradeno, by mělo být navráceno. Popírají to, že by se sliby měly plnit, popírají to, že je potřeba přiznat své chyby a že je potřeba je napravit. Podřizují své jednání okamžitému úspěchu, okamžitému prospěchu a okamžitým náladám.

Někdy se říká, že revoluce požírá své děti. Já nám všem přeji, aby se nám to v tomto případě nestalo, abychom se náhodou nedostali do situace, že jenom kvůli tomu, že jsme svůj vlastní stranický nebo individuální prospěch postavili výše, než je zájem a charakter a zásady tohoto státu, na to jednou nedoplatili. Aby část naší demokratické společnosti, levou část našeho spektra nakonec nesežraly děti.