Zákon o přestupcích

čas 18:50:38 – 18:58:29:

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se na úvod připojuji k návrhu paní senátorky Wagnerové na zamítnutí tohoto zákona, s tím, že si dovolím také k tomu připojit krátké zdůvodnění, kde se budu opírat z velké části o věci, které tady byly už řečeny, zároveň potom ještě na závěr vyslovím takovou prosbu, ke které bych rád, kdyby došlo, kdyby náhodou ten zákon zamítnut nebyl, což věřím, že je málo pravděpodobné.

Ten zákon je, já jsem o tom už mluvil, jakýmsi dalším projevem neúcty předkladatele toho zákona, což je jedno z ministerstev k obcím a samosprávám. Mluvil tady o tom pan senátor Eybert, zatímco ten zákon poměrně přesně v důvodové zprávě vyčísluje, kolik to všechno bude stát, zavedení toho registru přestupků – státní správu, státní instituce a ministerstva, kolik bude stát hardware, kolik bude stát software, kolik budou stát státní úředníci, tak se vůbec nezabývá tím, kolik to bude stát obce s rozšířenou působností, zda jim to způsobí, nebo nezpůsobí žádné problémy. Já si myslím, že bychom na tento typ chování ministerstev, ať se to týká kteréhokoli ministerstva, přistupovat neměli. To je první důvod k zamítnutí toho zákona.

Druhý důvod, který tady zmiňoval částečně pan senátor Eybert, je, že dle mého názoru z velké části ten zákon nenaplňuje svůj původní účel, já jsem někde říkal, že je vykostěný. Ten zákon, jak tady bylo řečeno, původně počítal s tím, byť vím, že k tomu někteří, například i bývalí ústavní právníci, resp. právničky plus další znalci práva, mají určité výhrady, počítal s tím, že dojde v případě opakovaných přestupků, tzv. recidivy, případně i neplacení uložených pokut k tomu, že ten člověk bude postižen jiným způsobem. Ať jsou to veřejně prospěšné práce. Kdysi za první republiky existovaly a fungovaly i obecní šatlavy. Je to věc, na kterou můžeme mít rozdílný názor. Ale pravdou je, že neplatiči, chroničtí neplatiči jsou velkým problémem obcí, často tady o tom hovoří pan kolega Kubera. Jakési zvýšení sankcí v případě velkého počtu těchto neplatičů vůbec nic nezajistí, ničemu nepomůže, protože oni žádnými prostředky nedisponují, tudíž žádnou pokutu nikdy nezaplatí. Jiným způsobem my je potrestat zkrátka nemůžeme. Oni potom místo od místa kradou, do 5 tisíc korun, tím pádem se dopouští dalších a dalších přestupků. To znamená, to nenaplnění toho účelu toho zákona je další důvod, proč si myslím, že by ten zákon měl být zamítnut, že bychom se měli znovu zabývat tím, co je obsaženo v usnesení, které tady četl pan kolega Eybert, které v podstatě vyzývá zákonodárce a odborníky, aby se zamysleli nad tím, jakým způsobem působit na ty chronické neplatiče, na ty chronické přestupkáře, neboli recidivisty, abychom tu situaci nějak změnili ve prospěch měst a obcí, které to potom musí v první řadě řešit.

Poslední věc je nekvalita toho zákona. Ta nekvalita toho zákona spočívá v několika věcech. O jedné tady mluvil pan kolega Vosecký, že bude velmi obtížné rozeznat, co je, nebo není nemajetkovou újmou, jak to tedy bude ta přestupková komise dělat. Druhá věc je jakési pozapomnění nebo nevyřešení práv postiženého. Já neříkám, že mám v oblibě ty, co páchají přestupky, na druhé straně, v tom zákoně je napsáno, že pokud se tomu, kdo je označen za člověka, který spáchal přestupek, že může podat námitku. Ale nikde v tom zákoně není obsaženo, že by se mohl podívat na to, jakým způsobem ten jeho přestupek byl do toho registru přestupků zapsán. On se na to zkrátka vůbec nemůže podívat, protože ten zápis do registru přestupků dělá po vynesení toho rozsudku nějaký určený úředník, opis z registru přestupků si nemůže ten, kdo ten přestupek, vůbec vyžádat, nemůže se na to ani podívat. To znamená, to je problém, který zase ukazuje na nekvalitu zákona, je to další problém, kvůli kterému bychom ten zákon měli odmítnout. Měli bychom předkladatele přinutit k tomu, aby to udělal pořádně.

A potom je tady ta neproporcionalita, o které mluvila paní kolegyně Wagnerová, že některé přestupky se budou zapisovat, jiné se nebudou zapisovat. Potom málem ty horší přestupky zapsány nebudou, a tím pádem vlastně dojde k tomu, že některý bude mít prázdný přestupkový rejstřík, když to zjednoduším, prázdný registr přestupků, jiný ho bude mít plný, přestože ten, kdo ho má prázdný, tak zaplatil za přestupky více, ale byly to ty přestupky, které se tam nezapisují, což je také prostě špatně. Takovéto zákony bychom schvalovat neměli.

To jsou ty důvody, proč to zamítnout.

Pokud se tak náhodou nestane, věřím, že to je velmi málo pravděpodobně, jak už jsem říkal, tak jsem si dovolil předložit pozměňovací návrh, společně s panem kolegou, senátorem Valentou, který alespoň myslí na ta práva postiženého, na ta práva toho, kdo spáchal přestupek, byť si uvědomuje, zároveň ho vystavuje určitému riziku, že potom po něm ten opis z registru přestupků bude požadován. Ale můj postoj v této věci je takový, že pokud někdo spáchal přestupek, tak součástí toho trestu je i to, že po něm někdo potom ten opis může chtít, je to jeho věc. My musíme věřit tomu, že jednak ta praktická činnost těch přestupkových komisí je trošku něco jiného než ta činnost akademická, o které tady trošku mluvila paní senátorka Wagnerová, jednak to může i ten, kdo bude mít k dispozici opis těch přestupků, tak pokud tam bude např. rušení nočního klidu, tak to nebude důvod, aby to nějak významně hodnotil např. z hlediska posuzování toho, zda umožní tomu člověku např. se ucházet o nějaký typ zaměstnání, nebo nějaký typ pronájmu. S tím, že samozřejmě bude na tom člověku, zda ten opis z registru přestupků poskytne, nebo ne. Nikdo k tomu toho člověka nemůže nikdy nutit.

To je ta věc, která je obsažena v tom pozměňovacím návrhu, který máte před sebou, máte ho i zdůvodněný.

Další věc, o které tady už mluvil pan kolega Eybert, já to jenom opakuji, je, že je tam také navrženo to doprovodné usnesení, které rovněž samozřejmě v mém případě je aktuální pouze tehdy, pokud neprojde možnost, kterou preferuji, a to je zamítnutí tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.