Zákon o veřejném zdravotním pojištění

čas 10:41:38 – 10:44:49:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pan kolega Čunek mi moji roli velmi usnadnil, takže já jenom pár slov.

Zažil jsem také rok 2008 a oranžovou tsunami se zdravotnickými poplatky, které byly tématem krajských voleb, které někoho smetly a někoho vynesly do významných politických pozic, s tím, že já již tenkrát jsem pochyboval o tom, zda nastavení poplatků v té podobě, jak bylo připravováno ministrem zdravotnictví a ministerstvem zdravotnictví, je v pořádku.

Na druhé straně pořád si myslím to samé, co tady naznačoval pan kolega Čunek, zda možná zamyšlení nad tím, zda skutečně pobytové služby patří mezi ty služby, které by měly být hrazeny ze zdravotního pojištění, je věc, kterou by se mělo ještě ministerstvo zabývat. A trošku mě mrzí, že nenašlo odvahu, aby v rámci návrhu na rušení poplatků zároveň se hlouběji nad tímto nezamyslelo a snažilo se nějak řekl bych korektně vypořádat s nálezem Ústavního soudu.

To je věc, kterou jsem tady chtěl říci, a byl bych docela rád, kdybychom se dokázali ubránit takovýmto náznakům populismu, že všechno zaplatíme, na všechno budou peníze a není potřeba za nic ve zdravotnictví platit, protože všichni přece víme, že zdravotnická péče by teoreticky mohla být až tak drahá, že na ni stát na celou a v nejvyšší úrovni mít nebude, protože to tak zkrátka není možné. Proto to, prosím, lidem takto neříkejme, že to možné je a že jednou to bude tak, že všichni dostanou zdravotní péči té nejvyšší úrovně, protože to zkrátka není možné, neboť na to prostředky nikdy nebudou.

Druhá věc, kterou jsem tady chtěl říci. Moji kolegové to možná tak nemysleli, ale trošku se mi zdálo, jako kdyby říkali, že důkazem toho, že mají pravdu, nebo že je pravda, že mají být zrušeny zdravotnické poplatky, je to, že je tady návrh zákona, který je navrhuje zrušit a že my to tady zřejmě většinou schválíme. Prosím vás, kdyby život byl takhle jednoduchý, bylo by to bezvadné, kdyby stačilo, aby to, že něco je pravda, mohlo být potvrzeno tím, že bude zákon, který bude navrhovat, že to je pravda a následně to většinově Poslanecká sněmovna či Senát schválí, to by bylo úžasné.

Takhle to, prosím vás, v životě není. Giordano Bruno byl v 16. století upálen většinovým rozhodnutím poroty za to, že tvrdil, že Země neobíhá kolem Slunce a že Slunce není středem vesmíru. A byl upálen a přitom měl pravdu. Buďme tedy trošku pokorní v tvrzení, že něco je pravda, protože zřejmě pro to většina Senátu bude hlasovat. Tak to opravdu není.