Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti daní
30. 1. 2019Návrh zákona o zpracování osobních údajů
30. 1. 2019
Praha, 5. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů (Tisk č. 26)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:47:42 – 11:48:45:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jako zpravodaj VUZP sděluji, že náš výbor projednal návrh zákona na 3. schůzi konané 23. ledna 2019. Po úvodním slově Jiřího Nováčka, 1. náměstka ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila, pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.
Opět krátce k obsahu pozměňovacího návrhu. Ten pozměňovací návrh směřuje k tomu, abychom v rámci projednávání adaptace obecného nařízení nepřijímali další normy, které s tou adaptací nesouvisí.
čas 11:51:23 – 12:09:18:
Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Omlouvám se, že budu, vážené kolegyně, kolegové, pane místopředsedo vlády, trošku delší, ale já si myslím, že ty dvě materie si to zaslouží.
Na úvod si dovolím připomenout to, co už tady zaznělo od paní garanční zpravodajky, že vlastně od 25. května roku 2018 jsou členské země povinny aplikovat a používat obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Aby to nařízení mohlo být plně využito těmi členskými zeměmi, tak bylo potřeba přijmout prováděcí zákon, který upřesní některé věci, které ty členské země si i v rámci toho nařízení mohou upravit. Většinou jsou ty věci, které v tom nařízení začínají slovy, členské státy mohou, nebo každý členský stát může. Abyste věděli, k čemu jsme se nyní po 7 měsících v rámci přijímání toho doprovodného zákona dopracovali.
Spojení členské státy mohou v tom nařízení je celkem čtyřikrát, pouze čtyřikrát. Spojení každý členský stát může je tam pouze dvakrát, ve smyslu toho, že může. Čili jedná se o 6 věcí, které bylo potřeba v rámci doprovodného zákona vyřešit. Výsledkem je, že před sebou máme zákon, který má 29 stránek a 68 paragrafů. To je ten vlastní zákon, to je ten senátní tisk 25, pak máme změnový zákon, který má ještě více paragrafů a ještě více stránek, ten důvod je jednoduchý, protože předkladatel a následně i Poslanecká sněmovna začala řešit spoustu dalších jiných věcí, protože se jim to hodilo. To, že občané již 7 měsíců čekají na to, kdy bude konečně doprovodný zákon a my budeme vědět, v kolika letech si dítě může založit Facebook, nebo budeme vědět, jak velké sankce nám hrozí za porušení GDPR, resp. toho nařízení, v podstatě zřejmě nikoho nezajímalo, nebo to bylo mnohem méně důležitější než prostě některé jiné věci. Dělo se tak přesto, že již 31. ledna 2018 náš VUZP si pozval odpovědné osoby, odpovědné zástupce ministerstva vnitra atd., říkal jim, že je nejvyšší čas, aby doprovodný zákon vznikl, že je pozdě, že by bylo potřeba na tom makat. A protože se pořád nemakalo, tak dokonce jsme to předložili na plénum Senátu a projednávali, na 12. schůzi konané 15. února, to je zase ještě 3 měsíce před nabytím účinnosti v uvozovkách toho nařízení. Vyzvali jsme znovu všechny, co to mají na zodpovědnost, aby dělali všechno pro to, aby ten doprovodný zákon byl včas, aby všichni, co se dnes tím nařízením budou muset řídit, aby věděli, co mají dělat. Zase se, neříkám, že nestalo téměř nic, ale stalo se toho velmi málo. Z hlediska přípravy toho zákona se stalo to, že dneska tady sedíme a máme konečně ten doprovodný zákon přijmout. V nějaké podobě, o které teď právě ještě budu mluvit.
A teď tady máme dvě materie. To je ten doprovodný zákon. Ten se nazývá: Návrh zákona o zpracování osobních údajů. A pak k tomu máme, já tomu budu říkat zkráceně, změnový zákon, který, když se udělá nějaký doprovodný zákon, tak se potom dotkne některých dalších zákonů. Teď to bude taky důležité. Ten zákon, kterému říkám změnový, se plně nazývá: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony, a teď je důležité slovo, v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. V souvislosti s přijetím tohoto zákona o zpracování osobních údajů, který se měl zabývat tím, abychom adaptovali obecné nařízení EU do našeho právního řádu i naším zákonem. Teď co se stalo dál, když se tím zákonem začnete pročítat, tak skutečně ten zákon dělá to, že adaptuje to nařízení. Říkal jsem, že těch výskytů, kde jsme to měli provádět v rámci toho nařízení, bylo asi 8, do deseti. Dále, protože se to mezitím ukázalo jako také potřeba, nebyl to schopen udělat nikdo zvlášť, tak ještě transponuje jednu směrnici. Poté se někomu zdálo, že by bylo dobré, aby se ještě změnila struktura Úřadu pro ochranu osobních údajů. To znamená, aby tam nebylo 7 nezávislých inspektorů a předseda, ale aby tam byl předseda, dva místopředsedové, čímž mimochodem dochází k omezení pravomocí Senátu z hlediska nominace těch lidí. A aby to celé začalo fungovat jinak, je to různě vysvětlováno, pan místopředseda vlády to také dnes vysvětloval, budiž, já za sebe říkám, může se mi to nelíbit, ale prošlo to řádným legislativním procesem, bylo to v návrhu toho zákona, předložila to vláda, tu změnu té struktury, projednala to Poslanecká sněmovna v prvním čtení, v druhém čtení, ve třetím čtení a máme to tady. Budiž, je to v pořádku.
A pak se v tom zákoně staly ještě některé další věci, a to je to, že do toho změnového zákona, tj. do tohoto, vláda sama dala i některé změny zákona o svobodném přístupu k informacím, s tím, že říká, že to nutně potřebuje, aby například lépe mohla odpovídat, resp. neodpovídat na některé dotazy občanů, které se týkají bezpečnosti státu. Ten problém mají vlády dlouhodobě, že ten zákon o svobodném přístupu k informacím není v tomto směru dokonalý. Ale vůbec nesouvisí ty změny 1 až 8, o kterých mluvil pan místopředseda vlády, s adaptací toho nařízení. Vůbec s tím nesouvisí! To oni řekli: My to tam také v tom změnovém zákoně dořešíme, protože s tím máme dlouhodobě problém, protože ten zákon o svobodném přístupu k informacím v tomto není dokonalý. My vlastně nevíme nebo nejsme si jisti, jestli když někdo například chce vidět, kolik na úřadu máme lidí s možností nebo s bezpečnostní prověrkou na tajné, jestli můžeme nebo nemůžeme odpovědět, apod. Ale to je věc, která je dlouhodobě problémem. Není to problém, který vznikl přijetím toho nařízení. To znamená, nesouvisí s tou adaptací. A tudíž v tom zákoně to normálně někdo dal navíc, protože to potřeboval.
Každý si na to udělejte názor, může to vláda udělat, samozřejmě může, zase polehčující okolnost, bylo to tam od začátku. A teď nastaly ale věci, které se v Poslanecké sněmovně normálně dějí. Já je za normální nepovažuji. A prosím, teď se nebudu bavit o obsahu toho, co se tam dostalo. Fakt o ten obsah nejde. Protože to riziko je obecné, je latentní, a pokud my to budeme dlouhodobě ignorovat, tak se za chvilku dočkáme toho, že jednou částí toho změnového zákona bude třeba i vyhlášení významného dne sokolů. Jednou z částí tohoto zákona, který je změnový zákon, který vzniká v souvislosti s přijetím zákona, bude například zdanění církevních restitucí. Jednou částí toho zákona bude atd. Rozumíme si. Tam se klidně můžeme dostat, pokud budeme ty věci, které se nyní děly v Poslanecké sněmovně, ignorovat. A v Poslanecké sněmovně se stalo to, že přišel jakýsi poslanec, resp. poslanecký klub, a řekl: My si myslíme, že ty změny v tom zákoně o svobodném přístupu k informacím by měly být ještě daleko hlubší. A zavedl to, že Úřad pro ochranu osobních údajů, který to do té doby vůbec netušil, neměl o tom ani ponětí, by se také měl stát nejvyšším správním úřadem pro práva na informace. Jinými slovy, ten úřad by měl mít v okamžiku, kdy ten zákon vstoupí v účinnost, což je od 1. 1. 2019, například poskytovat informace z hlediska klientů, kteří se ptají na nějaké informace. Měl by vyřizovat všechny věci, když si někdo stěžuje, až to k němu dojde. Měl by zadávat informační příkazy atd. To znamená, měl by obrovský nárůst agendy, protože dneska těch nezodpovězených, a já vůbec neříkám, že to není problém, vůbec neříkám, že to není problém, těch nezodpovězených dotazů je velká spousta, to, co se děje, je, že si někdo řekl, já to vyřeším tím, že tomu Úřadu pro ochranu osobních údajů, aniž by to on věděl, aniž by to projednala vláda, já řeknu, že to ještě bude dělat, kolik tu bude dalších úředníků, jestli se do toho baráku vejdou, nebo ne, mě to nezajímá, jestli na to má kompetentní lidi, nebo ne, mě taky nezajímá, ale já si prostě myslím, že je to správně, že ten informační příkaz má být zaveden, že má ten úřad fungovat, že má mít víc lidí a má být ústředně správním úřadem pro práva na informace. Ale to my tady teď máme. Když se proti tomu někdo ozve, z vlastní zkušenosti, tak je ten, kdo brání přijetí informačního příkazu. To ale vůbec není pravda. Mně informační příkaz nevadí. Mně to je jedno, jestli… Není jedno, já nevím, jestli to je… Ale to není o tom. To je o tom, že tady někdo ve věci, která se toho netýká, ve věci, kdy my máme úplně jiné starosti, máme se zabývat úplně jinými věcmi z hlediska přijetí toho zákona, někdo dělá zásadní změnu, která mění celý úřad, která souvisí se zákonem o svobodném přístupu k informacím, který není v této věci souvislý s adaptací obecného nařízení o ochraně osobních údajů. To je ten problém, který tady máme, který je obtížně vysvětlitelný. Když se bavíte s občany, tak to vždycky prohráváte, protože oni říkají: Vy nechcete informační příkaz. Já říkám: To není pravda. My ho chceme. Ale my nechceme, aby to bylo uděláno tímto způsobem.
Nejkrásnější důkaz, že to celé není dobře, podal dneska, velmi se omlouvám, pan kolega Rabas, protože poté, co si přečetl, že je zaveden do změny zákona o svobodném přístupu k informací informační příkaz, tak si řekl: A ještě tam chybí ta ochrana těch poskytovatelů! Takže já bych tam taky ještě něco přidal, co bude chránit ty poskytovatele, aby se vyhodnocovalo, jestli ten, kdo se ptá, se ptá správně a oprávněn. To znamená, máme tady další pozměňovací návrh, tentokrát z naší dílny, který říká: A když už jsme se do toho pustili, děláme ty zákony v té sněmovně, tak pojďme se jako Senát připojit a ještě doplňme do toho zákona o svobodném přístupu k informacím tu ochranu těch poskytovatelů. Zase bez projednání s vládou, bez projednání s kýmkoliv. Dejme to tam, bude to určitě dobře, on si s tím potom někdo poradí. A hlavně nás to bude všechny stát nějaké peníze. Tak to je principiální problém, který se v tom zákoně jako takovém, to je ten zákon č. 25, resp. ten návrh zákona o zpracování osobních údajů, a potom ten návrh zákona v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, se vyskytuje. Vyskytuje se tam celkem dvakrát. Možná víckrát, ale ty dvě věci považuji za zásadní. Jednak v případě zásadních změn zákona o svobodném přístupu k informacím, já opravdu nechci hodnotit ten obsah, protože na to má probíhat zvláštní řízení, má to projít prvním, druhým, třetím čtením, má to projít meziresortním připomínkovým řízením, mají připomínková místa říci jak to vypadá, jak to vidí, jaké tam vidí problémy, jestli tam nejsou ještě jiné problémy. Mimochodem, mám pocit, že dokonce to je tak, že zákon o svobodném přístupu k informacím je dneska v legislativním procesu už, že to tam stačilo dát, že se nemuselo… Tak proč to tam dává někdo tak narychlo? Protože tak mu leží na srdci osud ČR? Nebo to je proto, že když to tam teď dá, tak bude jediný, kdo to tam dal, všichni o něm budou psát, že je nejlepší, všichni ostatní, co budou proti tomu, tak budou ti, co budou hanobeni, říkat, vy to nechcete, vy jste ti, co to brzdí, vy nechcete, aby dostávali občané informace. Je to opravdu skutečně, řekněme, i charakterově čisté, to, co se tady děje, z hlediska podání toho pozměňovacího návrhu k zákonu o svobodném přístupu k informacím?
A pak je tam ten druhý problém, abych se vrátil, už se větvičkuji jako Jaroslav Kubera, a to je to, že tam je ještě změna zákona o zdravotních službách. Zákon o zdravotních službách se ve smyslu toho, co tam je napsáno, vůbec adaptace obecného nařízení o ochraně osobních údajů netýká. A přesto se tam objevil pozměňovací návrh poslance A, nelíbilo se to poslanci B, tak poslanec B změnil pozměňovací návrh poslance A a vznikl z toho pozměňovací návrh ve tvaru C. Teď my to tady máme. Ministerstvo zdravotnictví, nevím, jak jiné výbory, nepřišlo na projednávání toho zákona, v případě, že jsme to projednali na výboru. Nevidím tady nikoho ze zástupců ministerstva zdravotnictví, že by dneska poslouchal, jak to dopadne s tou změnou zákona o zdravotních službách. Zřejmě je to nezajímá. Ale je to docela zásadní změna, protože buď se budou posílat souhrny dat pacientů, nebo nebudou, mezihraničně atd. Ale jak vidíme, tak proč by to tam nemohlo být? Tak jak říkám, ještě zbývá tam dát ten zákon o zdanění církevních restitucí. Ten by se tam do toho taky vešel, vlastně by to bylo klidné, žádným meziresortem by to neprošlo, načetlo by se to v 2. čtení, my bychom to tady potom sfoukli a všichni by byli spokojeni, akorát tedy nevím, jestli se takhle má pracovat.
To je celý ten problém, který my jsme tady měli řešit v rámci jednání našich výborů. To řešení, které nabízíme, je takové, že říkáme, prosím vás, slezte z hrušky dolů, dělejte ty věci, jak se dělat mají. Jestli chcete měnit zákon o svobodném přístupu k informacím, máte ho v legislativním procesu, ty změny, které navrhujete, tam doplňte, projednáme je, meziresortně opřipomínkujeme, řekneme si, co je dobře a co není dobře, může tam být informační příkaz, může tam být ochrana poskytovatele, může tam být povinnost, aby ten, kdo se ptá, to zdůvodnil, proč se ptá, může tam být spousta dalších věcí, o kterých všichni víme, ale na kterých prostě dlouhodobě pracujeme. Ale nedělejme to tak, že vybereme jednu věc, která se všem bude líbit, pak ji tam dáme, všem ostatním, kteří říkají, že jsou proti tomu, budeme říkat, to jsou ti lumpi, co jsou proti tomu, co jsou proti transparentnosti, jasnosti, zodpovědnosti a přístupnosti občanům. Přesně je to naopak. Tohle způsobuje, že ty zákony jsou nejasné, netransparentní a nepřehledné. Tohle počínání. A ne to, že to někdo projedná řádně, tak, jak se to projednávat má. Takže to je jedna věc. Říkali jsme, pojďme zákon o svobodném přístupu k informacím, změnový, vyhodit celý. Vyhodit tu část č. 15, je to ten pozměňovací návrh, tuším, dokonce VHZD, VUZP. Pak je tam ten zákon o zdravotních službách, to je část č. 39. Tak ji vyhoďme taky. Pokud někdo chce změnit a nějak nakládat se zdravotními daty, tak ať to klidně dělá, ať se to někam posílá, ale proboha, ať to projedná ministerstvo zdravotnictví, ať to projedná ministerstvo vnitra, ať zjistí, zda je to v pořádku, jestli se s těmi daty takhle nakládat dá nebo ne, jsou to zdravotní data, je to důležité, pak to schvalme nebo neschvalme, já neříkám, co je dobře, co je špatně, ale takhle bychom měli přece postupovat. Proto jsou tam tyto dva pozměňovací návrhy.
Pak jsou tam některé další pozměňovací návrhy, ke kterým se vyjádřím jenom krátce, které souvisí s tím, co dělat s tím, jaké nám dalo to obecné nařízení možnosti. První věc, která tam je, je, že se říká, abychom šli směrem, to je pozměňovací návrh, tuším, VHZD, který předkládal pan kolega Větrovský, abychom udělali to, že ty veřejné instituce zbavíme těch sankcí, protože nemá moc smysl, aby stát platil státu, i když obec není stát, samozřejmě, v některých případech to i já říkám. Zároveň je to tedy tak, že když udělá někdo chybu, to neznamená, že ten, kdo udělal chybu, když není sankce, že on nebude sankcionován jako úředník. Stejně je sankcionován do výše 3 platů nebo kolik. Atd. Čili to jsou věci, které se tam ještě dějí. Já předpokládám, že se k těm pozměňovacím návrhům ti autoři vyjádří. Já případně se k tomu případně také vyjádřím. Ale to hlavní sdělení, které dnes jsem chtěl, proto jsem se přihlásil jako první, je to, že dnes to hlasování bude o roli Senátu, bude o tom, jestli jsme schopni v některých případech držet a dělat to, kvůli čemu nás ti lidi volí, a to je, že budeme dohlížet na čistotu toho legislativního procesu, že i v případech, kdy to není populární, kdy za to můžeme být kritizováni, budeme držet nějaké standardy, které dlouhodobě chrání ten náš právní řád před tím, aby byl zaplevelen, znejasněn a znetransparentněn. To je o tom, o čem dneska budeme hlasovat, abychom ukázali, je to i výchovná věc, že není možné, aby někdo přišel v Poslanecké sněmovně a řekl: Já bych ještě zřídil tento úřad. Načetl nějaký paragraf, nějaký odstavec, a poslal nám to sem a říkal: Je to fakt bezvadná věc. Strašně nám to všem pomůže. Budeme se mít mnohem lépe, než se máme. Tak to laskavě schvalte. Přece takhle bychom se normálně chovat neměli. Tak vás prosím, abychom se dneska chovali normálně, ty pozměňovací návrhy, aspoň ty zásadní, o kterých jsem mluvil, jsme schválili.
Děkuji za pozornost.
čas 13:18:04 – 13:19:21:
Omlouvám se, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, budu stručný. Aby to nezapadlo a abych byl také nějakým způsobem konstruktivní. Pozorně jsem si vyslechl vystoupení pana kolegy Wagenknechta, a prostřednictvím vás, pane předsedající, žádám pana senátora, jestli by nemohl označit ty věci, které souvisejí s adaptací, nikoliv implementací. Předpokládám, že myslel v zákoně, který je senátním tiskem č. 26, že by řekl článek z toho nařízení a pak řekl odstavec v zákoně. Já jsem nic takového nedohledal a dělal jsem to velmi podrobně. A jsem pořád přesvědčen, že věci, které navrhlo ministerstvo jako předkladatel tohoto zákona a které se týkají změny zákona o svobodném přístupu k informacím jsou věci sice nepříjemné, sice problematické, ale nikoliv, že by to byly věci, které bychom měli udělat proto, že adaptujeme to nařízení. To bych velmi rád, jaká je souvislost mezi články a odstavci. Můžeme to udělat i mimo jednání. Souvislost mezi články a odstavci byla jasně daná, já jsem tam nic takového nedohledal a jsem přesvědčen, že tam nic takového není z hlediska části 15.
čas 14:05:55 – 14:10:30:
Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, já na úvod musím vyslovit uznání, a to bez ironie, panu ministrovi zdravotnictví za to, že sem takhle rychle přispěchal, aby nám na poslední chvíli řekl, že část 39 je pro Ministerstvo zdravotnictví velmi důležitá. Na druhé straně přesto musím říci, že mě trošku zaráží, že – jak jsem aspoň já pochopil – se zástupci Ministerstva zdravotnictví projednávání tohoto zákona v našich výborech ani v jednom případě nezúčastnili. Takže to je trošku v rozporu s tou důležitostí, kterou tomu dneska dal pan ministr tím, že přispěchal.
A teď to bude i trošku ironické. Zároveň bych se pana ministra zdravotnictví rád zeptal, jestli má na mysli, že máme schválit tu verzi pozměňovacího návrhu, kterou podal pan poslanec Běhounek… Anebo tu verzi, která vznikla, když k pozměňovacímu návrhu pana poslance Běhounka podal ještě pozměňovací návrh pan poslanec Benda…, což je opoziční poslanec. To znamená, to ještě by bylo dobré vyjasnit, co tedy upřednostňuje, když už si myslí, že Senát bude dělat to, co on řekne, poté, co nepřišel na ty výbory.
Jestli preferuje ministr zdravotnictví pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, anebo ten pozměňovací návrh, který vznikl tím, že pozměňovací návrh pana poslance Běhounka byl pozměněn pozměňovacím návrhem pana poslance Bendy?
Abychom si tedy řekli, jak to je. Jak to tedy strašně máte vymyšlené a jak jste to dobře rozmysleli, aby to všechno fungovalo a všichni jsme žili lépe a lépe…
Byla to ironie. A já myslím, že jí všichni rozumíme, protože si myslím, že takhle seriózní fórum jednat nemá a nemůže! Buď to tak je, nebo to tak není. A když to tak není, tak nedělejme, že to tak je.
A teď k těm věcem, které tady zazněly. Zase jsem se znovu podíval ještě podrobněji na ty věci, o kterých tady mluvil pan kolega Wagenknecht. A ty body v části 15, body 1 – 8, o kterých pan Wagenknecht tvrdí, že jsou implementací, nebo adaptací, jak tomu budeme říkat, vznikly pozměňovacím návrhem poslance v Poslanecké sněmovně. Takže teď moje otázka zní, pane ministře vnitra, to znamená, tu adaptaci doplnili poslanci Pirátů ve sněmovně o ty body 1 – 8? Když to tam nebylo z vlády? A vy jste se s nimi na tom nějak domluvili, že kdyby ta adaptace, respektive implementace, byla v pořádku, tak pan poslanec Profant přišel, dal pozměňovací návrhy, tím pádem se body 1 – 8 dostaly do toho tisku č. 26, a následně vy tady svorně tvrdíte, že to je ta adaptace, kterou bylo potřeba provést… Opravdu, nedělejte si z nás legraci. To přece není možné!
Tak buď to je adaptace, pak to měla předložit vláda, byla nedokonalá… Tak ať mi to někdo vysvětlí! To jsou ty věty, které jsou napsané v bodech 1 – 8, jsou výsledkem přijatého pozměňovacího návrhu ve sněmovně. A vy říkáte, že to je adaptace. To znamená, že předtím to bylo opomenuto adaptovat? Já už prostě nevím.
Takže nebylo by skutečně lepší ty části 15 a 39 vyřadit, aby to někdo udělal pořádně?
A teď vstřícně. Já za senátorský klub ODS, se všemi jsem se neporadil, slibuji, že pokud by náhodou vláda měla nějakou prodlevu, nebo nemakala, jak makat má, tak my, pokud to podáte jako senátorské návrhy – dívám se na pana senátora Wagenknechta, tak my to jako klub podpoříme. Aby konečně mohla jít změna zákona o svobodném přístupu informací do normálního standardního vyjednávacího procesu.
My nebudeme nic brzdit, my se vám tam podepíšeme a budeme pro to, aby se to dostalo do procesu hlasovat. Já to tady slibuji, protože opravdu to není o tom, že někdo chce, jak pan profesor říkal, trošičku něčemu bránit. Ale opravdu ty věci se takhle nedají dělat. A kdo jiný to má zastavit než lidi, kteří už mají v životě něco za sebou. A tím neříkám, že to někdo nemyslel dobře, ale ta cesta do pekel je skutečně někdy dlážděna drobnými úmysly.
čas 14:22:49 – 14:22:53:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře…
čas 14:23:02 – 14:27:43:
Já jsem to právě chtěl říci, že vystupuji v podrobné rozpravě k tisku č. 25, abych se vyjádřil k těm již podaným pozměňovacím návrhům, s tím, že já sám za sebe nebudu žádné další navrhovat. Jenom si myslím, že ctěné kolegyně a kolegové by možná si mohli rádi vyslechnout nebo si vyslechli, co je před námi v tuto chvíli. My máme pozměňovací návrhy z dvou, resp. tří výborů. VHZD, ÚPV a VUZP. Ty se překrývají. S tím, že nejobjemnější a vše v sobě zahrnující, téměř vše, pardon, je návrh přijatý VHZD, který všichni máme k dispozici pod tím senátním tiskem č. 25/2. Já jsem se přihlásil proto, abych trošku řekl, jaký je můj pohled na ty návrhy a body, které jsou v tom obsažené. Ty body 1 až 4 v tom komplexním pozměňovacím návrhu, v tom pozměňovacím návrhu, který je přijatý VHZD, se týkají úprav toho tisku, kde zřejmě, dovolím si to říci, pan kolega Větrovský chtěl nějakým způsobem ještě zjednodušit situaci sportovců a školských orgánů, s tím ale, že se ukazuje po nějaké konzultaci, že vlastně to není úplně v souladu zřejmě s adaptací toho nařízení, takže můj názor na 1 až 4, který tady říkám, proto, abych třeba i ostatní ovlivnil, je, že bychom pro tyto návrhy, body 1, 2, 3, 4, hlasovat neměli. Pak jsou tam body 5, 6, 7, 8, 9 a 15. To jsou body, které se týkají toho, že pokud by byly přijaty, tady se k tomu hlásím, protože jsem původně ten návrh připravoval, by byly přijaty, tak by rušily Úřad pro ochranu osobních údajů jako ústřední správní úřad pro práva na informace. Takže pokud přijmeme body 5, 6, 7, 8, 9 a 15, tak Úřad pro ochranu osobních údajů nebude ústředním správním úřadem pro práva na informace, což není doposud, není na to připraven, nemá k tomu ani přijaté pracovníky. Otázkou je, jestli k tomu má prostory. Potom se podívám na kolegu Štohla. Pochopil jsem, že on tady vystoupil s nějakým pozměňovacím návrhem, ale úplně totožný pozměňovací návrh je obsažen, pardon… V bodě 9 a v bodě 10 toho pozměňovacího návrhu toho výboru. Takže zase jenom pro pořádek svůj i váš uvádím, že bod 9 a 10 je totožný s tím pozměňovacím návrhem pana senátora Štohla, který máme na lavici. Takže pokud budeme hlasovat o bodu 9 a 10, tak asi buď to dopadne, nebo nedopadne. Ale ať to dopadne, nebo nedopadne, tak už je to tak, že vlastně nemá smysl hlasovat znovu o tom návrhu, který máme na lavici, s tím, že můj osobní názor je, že pokud jsme nějaké výjimky dali advokátům a případně exekutorům, tak není důvod, abychom vynechávali daňové poradce. A potom v poslední části je návrh pana kolegy Větrovského, který také VHZD akceptoval. Následně, pokud jsem pochopil, v tomto smyslu vystupovali zejména pan senátor Canov a někteří další, což jsou body 11 až 14, které zbavují ty instituce veřejné moci, resp. ty instituce, které jsou prostě jmenovány v tom čl. 83 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu, aby ty sankce pro ně, protože to nařízení to umožňuje, byly nulové. Takže pokud bychom schválili 11 až 14, tak potom to znamená, že by ty sankce pro ty veřejné instituce, to znamená, veškeré obce a některé další instituce byly nulové, to zdůvodnění tady několikrát zaznělo. Můj názor je, že bychom to rovněž měli učinit, protože pokud bychom to nechali v tom původním smyslu, tak rozdělujeme obce do dvou kategorií, což si myslím, že není vůči těm obcím spravedlivé. Otázkou je, jestli je to vůbec v souladu s ústavou. Ale do toho se pouštět nechci.
Čili já jsem tady řekl nějaký svůj názor, omlouvám se paní zpravodajce, že jsem možná předskočil to, co chtěla říkat ona, snad mi to promine. Děkuji.
čas 14:55:09 – 14:56:20:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jako zpravodaj našeho výboru chci upozornit na to, že v rámci pozměňovacích návrhů, které výbor přijal, což je část 15 vypustit a část 38 vypustit, je to nyní tak, že pokud bychom tu část 15 nevypustili, tak by některé části zákona obsažené v části 15 nebyly aplikovatelné, protože jsme mezitím už vyřadili Úřad pro ochranu osobních údajů jako ústřední orgán státní správy pro práva na informace. Tzn. například v té části 15 se nachází § 16b, odst. 1, který říká, že rozhodnutí nadřízeného orgánu lze přezkoumat v přezkumném řízení, pro jehož vedení podle zvláštního právního předpisu je příslušný úřad pro ochranu osobních údajů. A těchto věcí je tam asi pět nebo šest nebo tři nebo čtyři, tzn. pokud bychom nyní část 15 nevyřadili, tak část zákona nebude aplikovatelná, protože úřad nemá ty pravomoci, které mu jsou v části 15 přisuzovány, protože jsme v předchozím tisku jsme úřad těch pravomocí zbavili. Tak aby toto bylo jasné, považoval jsem za dobré to říci.
