Co se do adventního projevu nevešlo

Pravidelný článek do úterních Jihlavských listů musím odevzdat vždy nejpozději v pondělí ráno. Se svým prvním adventním projevem jsem přitom před televizními kamerami vystoupil až v pondělí večer, tedy po napsání tohoto článku. Rozhodování o tom, zda napsat nebo nenapsat článek s tímto názvem a obsahem proto nebylo úplně jednoduché.

Nakonec jsem se rozhodl, že článek napíši, neboť mi to umožní alespoň některá témata podrobněji vysvětlit nebo na ně více upozornit. Možná již z mého včerejšího projevu někteří víte, že včera tomu bylo přesně 27 let, kdy se konala první schůze českých senátorek a senátorů. Český Senát se totiž na své první schůzi sešel 18. prosince 1996. Přítomni byli všichni tehdejší nejvyšší ústavní činitelé, prezident Václav Havel, předseda vlády Václav Klaus a předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman. Předsedou Senátu byl na první schůzi Senátu zvolen Petr Pithart.

Podle některých politologů a ústavních právníků se právě zřízením Senátu stal náš ústavní systém odolnějším a méně náchylným k ovládnutí populisty či autoritáři nebo autokraty. Ovládnutí obou komor našeho českého Parlamentu jedinou stranou se tím totiž stalo méně pravděpodobné ne-li nemožné. Do jaké míry se to daří můžeme dnes porovnávat například se Slovenskem nebo s Maďarskem, kde mají parlamenty jednokomorové.

Obecně je vůbec zajímavé, že v adventním čase se událo poměrně hodně zásadních věcí, které potom měly vliv na formování české státnosti. V předvánočním čase roku 1918 se vrátil do vlasti Tomáš Garrigue Masaryk. V předvánočním čase roku 1938 se rozešly obě komory Národního shromáždění, aby se už nikdy nesešly. V předvánočním čase roku 1992 byla přijata česká Ústava. A nyní si připomínáme, že v předvánočním čase roku 1996 se uskutečnila ustavující schůze českého Senátu.

Zdá se, že naše dějiny nevyhrazují čas adventu pouze zklidnění a rozjímání, ale v některých dobách i poměrně silným společenským a politickým aktivitám.

Pokud bych se tedy nyní před poslední čtvrtou adventní nedělí chtěl navrátit ke zklidnění a přemýšlení, potom bych především rád poděkoval. Často mi píšete a často se na mě obracíte. Někdy se spolu snažíme vyřešit nějaký problém nebo nedostatek. Ne vždy je v mých silách pomoci, býváme však i úspěšní a to mě těší. Někdy se na mě obracíte s kritickými připomínkami a stížnostmi. Celá řada z Vás nerozumí a nemá ráda hádky politiků, neslušné chování a neplnění slibů. Ano, je to špatně a snižuje to důvěru v politiky a politiku.

Zároveň k tomu však dodávám, že politici jsou odrazem společnosti, lidí, kteří je volí. A proto prosím, abychom se někdy při vší třeba i oprávněné kritice také všichni zamysleli nad sebou a nad svým chováním. Jestli třeba také někdy nepřiléváme zbytečně oleje do ohně.

Kritika je každému nepříjemná, k životu ale patří a přijetí kritiky je velmi důležité a podstatné a dobrý politik a nejen politik by měl umět oprávněnou kritiku přijmout a měl by si takové kritiky i vážit.

Na závěr děkuji za všechna vyjádření podpory. Podpora a povzbuzení jsou ty nejhezčí dárky, které člověk může na Vánoce dostat, a proto prosím jimi nešetřete a zejména nezapomeňte na své nejbližší. Buďte ve chvále, podpoře a pomoci štědří nejen na Štědrý den, nýbrž klidně po celý rok.

Krásný Štědrý den a šťastný nový rok všem.

Zveřejněno 19. 12. 2023 v Jihlavských listech.