Čemu a komu věřit? Jak se bránit?

Myslím, že to v životě zažila většina z nás. Pokud zastáváte nějaký názor a prosazujete nějaké řešení, musíte počítat s tím, že ne všichni s Vámi budou souhlasit. Je normální, že když na fotbalovém derby Slavie – Sparta fandíte Slávii, musíte počítat s tím, že minimálně Sparťané s Vámi rozhodně souhlasit nebudou.

Tyto situace zažíváte častěji, pokud jste politikem, zvláště potom, pokud jste politikem, který nahlas říká své názory a který je účelově nemění tak, aby se většině zalíbil. Osobně jsem přesvědčen, že obhajovat své názory a unést s nimi spojenou kritiku k práci politika patří a politik by s tím měl počítat a neměl by si na to stěžovat.

Do jaké míry to různí politici dokáží, do jaké míry se dokáží vyrovnat s kritikou a neoblibou, která je spojena s jejich výroky a názory se potom odráží ve volbách a v důvěře v politiky, politiku, ve stát a jeho instituce. Moje zkušenost je taková, že lidé nakonec ocení, pokud si člověk za svými názory stojí a dokáže si je obhájit i v případech, kdy to není v daném okamžiku populární a pro něj osobně příjemné.

V dnešním článku se však chci zmínit o situaci, kterou jako politik zažívám stále častěji, kterou považuji za velmi nebezpečnou a které lze čelit jenom velmi obtížně.

I když existuje spousta různých případů, abych byl naprosto konkrétní a srozumitelný, zmíním případ, který je mojí konkrétní osobní zkušeností. Poté, co jsem několikrát řekl, že Putin je zodpovědný za hromadné vraždy na Ukrajině a že si přeji, aby ruská vojska opustila území Ukrajiny, neboť Rusko svojí agresí porušuje mezinárodní právo, začaly se prostřednictvím podvodných emailů a na sociálních sítích šířit úplně jiné věty, které jsem nikdy neřekl. V podvodných emailech nebo na sociálních sítích jako jsou například Facebook nebo na síti X mi byly přisouzeny věty hovořící o potřebě likvidace Ruska nebo Číny, což je samozřejmě naprostá lež a nesmysl.

Právě šíření lživých výroků podvodně přisouzených politikům nebo například i lékařům nebo akademikům a dalším bývají stále častěji využívány k šíření dezinformací, snižování důvěry ve stát a k destabilizaci společnosti. Výsledkem je, že lidé postupně neví čemu a komu věřit a zároveň že Ti, kterým jsou přisouzeny věty, které nikdy neřekli, se nemají jak bránit, neboť velmi často o různě šířených jim přisouzených lživých větách nic nevědí.

Za vůbec nejvíce nebezpečné osobně považuji podvodné emaily, které jsou hromadně rozesílány zejména starší generaci. Senioři většinově totiž sami zpravidla obtížně rozlišují, lživé a pravdivé emaily, neboť často to bývá oříšek i pro mnohem zkušenější uživatele počítačů nebo mobilů.

Ptáte se, jak se bránit? Voltaire prý kdysi řekl, že pomluva je rychlá a pravda pomalá. Einstein prý zase řekl, že dříve rozbiješ atom než pomluvu.

Je tedy zřejmé, že žádný univerzální návod, jak se bránit lžím a pomluvám neexistuje a že právě proto jsou velmi nebezpečné. Pokud se tedy nechceme jako společnost dostat do smrtící pasti pomluv a dezinformací, nezbývá nic jiného než si mnohem více a pečlivěji zprávy, které dostáváme, ověřovat z více zdrojů a také si prověřovat důvěryhodnost autora zprávy. Často ale úplně stačí používat zdravý selský rozum nebo se třeba jenom zeptat nebo se poradit s těmi nejbližšími nebo v dané oblasti více znalými.

Držím nám palce v boji proti pomluvám a nezapomeňme, že když se o někom něco píše a nám se to nezdá, je nejlepší se přímo zeptat, zda je to pravda, právě toho, koho se to týká.

Zveřejněno 5. 3. 2024 v Jihlavských listech.