Vzpomínky a předsevzetí

Na celém světě jsme tradičně a s radostí slavili konec roku a vlastně zároveň i skutečnost, že celý svět a tedy i my sami jsme zase o rok starší. Přitom paradoxně to nejdražší a nejcennější, co máme a čím disponujeme, je čas a my tedy z tohoto pohledu podivně na Silvestra bouřlivě slavíme, že jsme přišli o další rok života. Většina z nás totiž moc dobře ví, že časem bychom měli šetřit a že čas nám vyměřený bychom měli s rozvahou využívat a nikoliv lehkovážně ztrácet.

V uplynulém roce jsme prožili 365 dní, které máme spojené s množstvím, zážitků, příhod a skutků, které žijí v našich vzpomínkách. Vzpomínáme rádi i neradi, vzpomínáme se smutkem v duši a vzpomínáme také s radostí a vesele.

Právě vzpomínky formují naše pocity a mají vliv na naši budoucnost a budoucí chování. Samozřejmě naše vzpomínky nejsou omezeny jedním posledním rokem. Pravdou však je, že naše vzpomínky se stářím blednou a některé mizí nebo se dokonce mění jejich charakter. Nezřídka to bývá tak, že nepříjemné vzpomínky si naše mysl upravuje do humorné nebo alespoň zdánlivě mnohem snesitelnější podoby než tomu bylo v době, kdy jsme reálné situace na vlastní kůži zažívali. Jenom si připomeňme například vyprávění o 40 a více let starých zážitcích ze základní vojenské služby v socialistické armádě. Vzpomeňme například na natírání patníků vápnem na bílo nebo setřásání listů ze stromů před návštěvou významného generála. Dnes se tomu smějeme, tenkrát jsme to tak nevnímali, tenkrát to spíše bolelo. Myslím, že je dobré neztrácet schopnost si to, jak jsme žili před 40 a více lety, uvědomit.

Vraťme se ale nazpět k roku 2023, k roku právě uplynulému a k našim vzpomínkám nejčerstvějším. Mělo by to být přece tak, že se ze svých zážitků a vzpomínek učíme.

Rok 2023 nám poskytl jasnou zprávu o tom, že ani mír ani svoboda nejsou samozřejmostí a že kolikrát je také velmi obtížné nalézat správnou životní cestu a správná řešení. Zjišťujeme, že žít v totálně propojeném světě, prosyceném sociálními sítěmi a milióny dostupných různých pravdivých i nepravdivých zpráv, není vůbec jednoduché. Nabídek a příležitostí k závisti a nenávisti spíše přibývá, rovněž tak může být zdánlivě jednoduché vyhledat špatné zprávy a jejich viníky. Je potom často svůdné se přidat a začít si stěžovat a kritizovat. Nakonec nikdo není bez chyby a kritika k životu patří. Zároveň však také platí, že je dobré začínat u sebe, u své práce a u svého konání a že planá závist a planá kritika jsou jenom plýtváním tím nejvzácnějším, plýtváním časem.

A tak se dostávám k tomu, co by třeba mohlo být plodem našich vzpomínek na rok 2023. Může to být předsevzetí pro rok 2024. Předsevzetí, že si zkusíme navzájem více věřit a více se podporovat. Nevěřím, že by většina lidí chtěla těm ostatním pouze závidět nebo je pouze kritizovat. Logické a pro všechny lepší je přece spíše mít radost z úspěchu druhých a pochopení pro podporu a pomoc těm, kterým se nedaří. Neboť přece vždy platilo a platit bude, čím více lidem kolem nás se bude žít dobře, tím pravděpodobnější je, že to bude stejné i s námi samotnými. Mějte se v roce 2024 krásně a neplýtvejme časem.

Zveřejněno 9. 1. 2024 v Jihlavských listech.