Vysočina se mění

Ze svého mládí si dobře pamatuji často opakovanou větu, že naše Vysočina je regionem, kde se daří nejvíce bramborám a kamení. Právě na tohle tvrzení jsem si vzpomněl, když jsem se ve čtvrtek 11. ledna zúčastnil v Senátu konference s názvem Budoucnost českého zemědělství. Na konci článku Vám prozradím, proč jsem si právě na tuto větu vzpomněl.

Konferenci o českém zemědělství jsme organizovali po dohodě s ministrem zemědělství Markem Výborným a jsem velmi rád, že se v jejím rámci podařilo vést společnou diskusi o současnosti i budoucnosti a perspektivách českého zemědělství. Kromě vystoupení ministra zemědělství vystoupili společně s dalšími na konferenci všichni tři nejvyšší představitelé našich nejvýznamnějších zemědělských organizací. Za agrární komoru prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, za Zemědělský svaz ČR jeho předseda Martin Pýcha a za Asociaci soukromých zemědělců ČR její předseda Jaroslav Šebek. Následná debata byla poměrně obsáhlá. Cílem tohoto článku však primárně není podrobně popisovat ani hodnotit debatu po odborné stránce, nýbrž spíše zmínit naplnění jiného důležitého cíle konference.

Když jsem totiž panu ministrovi Marku Výbornému nabízel uspořádání zemědělské konference v Senátu, bylo mým hlavním cílem zejména napomoci zesílení vzájemné komunikace mezi ministerstvem a zemědělci a hledání společných řešení. Nechci to nikterak přehánět, ale i z vystoupení některých účastníků bylo zřejmé, že jedním z dlouhodobých problémů našeho zemědělství je, že ti, co hospodaří na české půdě, mají problém se navzájem domluvit a táhnout za jeden provaz. A přesně toto je v rámci evropské unijní politiky pro nás velmi důležité. Chceme-li totiž například v rámci evropských dotací a dalších podpor dosáhnout pro naše zemědělce lepších podmínek, nesmí jeden z Česka křičet hot (původně povel pro zatáčení doprava) a druhý křičet čehý (původně povel pro zatáčení doleva). Samotní zemědělci si to uvědomují, je tedy velkou a obtížnou rolí ministerstva a zemědělských organizací, aby hledaly společnou řeč. Mohou si přitom pomoci třeba vzpomínkou na pověst o Svatoplukových prutech a věřím, že setkání v Senátu tomu alespoň částečně napomohlo.

Na závěr se vrátím k první větě mého článku a vysvětlím, proč jsem si vzpomněl na desítky let starou větu o Vysočině, bramborách a kamení. V rámci odborného bloku konference s názvem „Klimatická změna – vývoj a dopady“ vystupoval profesor z Mendelovy univerzity Zdeněk Žalud. Jeho přednáška všechny zaujala. Při hodnocení dopadů oteplování na území České republiky od něj kromě jiného zaznělo, že postupně během několika desítek se Vysočina stane s velkou pravděpodobností nejúrodnějším územím v České republice. Tak nevím, možná zejména Vy mladší budete moci osobně posoudit, zda měl pravdu. Z informací, které jsou k dispozici již dnes, se zdá, že zejména v některých komoditách již k tomu nakročeno máme. Myslím, že poučení pro dnešek je ale jasné, půdu bychom měli více chránit a jen v nejnutnějších případech ji zabírat dalšími stavbami nebo zalívat betonem.

Zveřejněno 23. 1. 2024 v Jihlavských listech.