Novela exekučního řádu – senátní návrh

čas 12:37:26 – 12:44:29:

Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Já za sebe musím říci, že ten názor, resp. usnesení ÚPV považuji za rozumné a budu pro něj hlasovat, protože si myslím, že správně posoudili případné dopady novely.

Já se to pokusím jenom stručně zdůvodnit. Mně celá ta novela připomíná jakési hledání třetí cesty. Protože ta situace je taková, že máme oprávněného nebo-li věřitele, pak máme povinného, většinou dlužníka, mezi nimi je exekutor, který za stát má zařídit, aby věřitel dostal to, co mu ten dlužník dluží. To, že ten exekutor to dělá za stát, je důležité si uvědomit, protože je to tak, že stát by si potom měl určovat podmínky, za jakých to bude probíhat.

O třetí cestě tady mluvím proto, že celé je to o tom, zda jednoznačně budeme preferovat věřitele, nebo zda řekneme, že má být povinný nějakým způsobem chráněn, a když ano, tak jakým.

To, co je obsaženo v návrhu, nečiní ani jedno, ani druhé. Protože povinný chráněn není, neboť konkurence mezi exekutory zůstává, byť je omezena na soudní kraje. Ale já upozorňuji, že místní příslušnost ve smyslu soudních krajů např. znamená, že povinný z Jihlavy může mít exekutora ze Zlína. To je v pořádku, to je 1 soudní kraj, což je 200 kilometrů. To je místní příslušnost skutečně úžasná.

Další věc, která tam zůstává, je, že oprávněný si vybírá exekutora. Exekutorů pořád v soudním kraji je poměrně hodně a řekněme – kartelové dohody mezi věřiteli a exekutory nadále mohou fungovat a nadále budou exekutoři, kteří mají od věřitelů slíbeny veškeré zakázky, na některých vydělají, protože dlužníci jsou „bohatí“ a mají, jak vracet peníze, a na některých samozřejmě prodělají, protože vědí, že u dlužníka neuspějí a nic nevyberou. A jak víte, tak dneska je to tak, že žádný exekutor díky konkurenci, která je dnes zastavena, si nemůže troufnout říct věřiteli, čili oprávněnému, aby mu dal nějakou zálohu.

To jsou nevýhody současného systému a výhody zároveň.

Je tady volná soutěž, to znamená, že exekutoři se maximálně snaží. Je tady velký tlak na výkon, zároveň je tady maximálně tvrdý přístup, někdy nepřiměřeně tvrdý, vůči povinným. Tím jsou způsobeny různé typy excesů. Další věc, která je tady dneska možná, že jeden povinný, což je většinou dlužník, dluží více osobám. A protože není místní příslušnost, tím pádem má více exekucí od různých exekutorů. Tím pádem on většinou ani neví, komu dluží, kdo to na něm vymáhá, dochází k excesům, které známe. Já nechci povinné bránit. Jenom upozorňuji na nevýhody systému.

Druhá možnost je, že přejdeme k místní příslušnosti, ale potom by to mělo být tak, jak je to ve většině zemí, a to je tak, že místní příslušnost bude skutečně omezena na nějaké rozumné území, řekněme příslušný okres plus sousední okresy, nebo něco podobného. Dle mého názoru by mělo dojít k tomu, že dojde k jakémusi předběžnému určení toho, který exekutor, např. pomocí písmenkové metody nebo jiné, bude předem určeno, u kterého povinného který exekutor bude rozhodovat s tím, že musí být zachováno právo oprávněného si případně exekutora změnit.

Hrozí jiná rizika. Pokud exekutor má jasno, že vždycky dostane práci, tak samozřejmě logicky se přestane snažit vymoci dluh, resp. bude to protahovat. To jsou případy typu, že máme společenství vlastníků, které má na starosti bytový dům, chce požádat o dotaci na zateplení bytového domu a v rámci společenství vlastníků je tam 1 člověk, který je osobou povinnou, a tudíž společenství vlastníků nemá šanci dotaci dostat, protože tam je ta osoba povinná, a to v podmínkách poskytnutí dotace je zakázáno. Pokud exekutor nekoná, celé společenství vlastníků je v tomto okamžiku diskvalifikováno a nemůže o žádné dotace žádat. Ty případy existují a není jich málo. Jednoznačné přidělení exekutora povinnému, např. na základě nějakého písmenkového principu, potom zase také způsobuje nějaká rizika. Je to potřeba potom řešit velmi dobrou možností oprávněného si příp. exekutora vyměnit, což samozřejmě ta místní příslušnost umožňuje, ale je potřeba to dotáhnout do konce, což tento zákon neumožňuje.

Abych se vrátil k tomu, o čem se tady dneska bavíme, já si myslím, že zachování konkurence a zároveň nastolení místní příslušnosti tak, jak je nám v návrhu zákona předloženo, vlastně není ani nastolení místní příslušnosti, ani zachování konkurence, obojí je napůl. Proto si myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se těch 25 senátorů, kteří předkládají tento návrh, přece jen ještě zamyslelo a zkusilo nám předložit návrh v nějaké jiné podobě, která bude poměrně jednoznačně dávat nebo směrovat to, jakým směrem a jakým způsobem stát chce zajistit to, aby oprávněný se dočkal od povinného dluhu nebo toho, co mu má být navráceno, ale zároveň, aby to bylo děláno způsobem, který je důstojný. Myslím si, že těch příkladů v jiných zemích je dostatek. Byl bych pro, aby 90 dnů předkladatelé na to, aby to upravili, dostali.

čas 12:52:28 – 12:52:51:

Já jenom pro záznam. Zatím jsem tady říkal, jsou hodiny debat, s povinnými, oprávněnými i exekutory. A to, co tady pronesl pan místopředseda Škromach se mě osobně dotýká a považuji to za velmi neslušné.