Poběžím

Možná hrozí, že bohužel tak trochu ve stínu současných problémů spojených s epidemií a starostmi o naše zdraví zůstanou letošní připomenutí květnových výročí. Je to logické, neboť okamžité zdravotní nebo existenční starosti zpravidla překrývají vše ostatní. Navíc bude účast na tradičních pietních akcích velmi omezena přísnými pravidly a opatřeními, která byla po celé zemi z důvodu ochrany proti šíření koronavirové nákazy zavedena.

I proto se domnívám, že je potřeba 75. výročí od konce světové války a události s tím spojené připomínat více také jiným způsobem, než je přímá účast a položení věnců nebo kytic u památníku nebo hrobů válečných hrdinů. Osobně počítám s tím, že se tradičně, byť bez účasti veřejnosti, položím květiny například na tradičních pietních místech v Jihlavě a v Třešti.

Je mi zároveň jasné, že tradiční Běh vítězství z Jihlavy do Třeště, který se koná vždy 8. května se letos nemůže uskutečnit a že nám každoročním účastníkům to asi bude chybět. Zároveň ale platí, že zaběhnout si samostatně 8. května z Jihlavy do Třeště nám vlastně, pokud sami chceme, nic nebrání. Tak jsem se nakonec rozhodl, že v pátek 8. května z Jihlavy do Třeště normálně poběžím. Nakonec takových běžců – vlků samotářů – je nás celá řada. Samozřejmě také zajdu smutně zavzpomínat v Třešti na vězeňský dvůr, kde bylo 7. května 1945 popraveno 33 občanů Třeště.

Nevím, jak to máte Vy, ale já když běžím nebo vyvíjím jinou poměrně stereotypní činnost, tak ke mně často samy od sebe přicházejí různé vzpomínky a vybavují se mi v mysli s tím spojené obrazy. Jsem si téměř jistý, že až 8. května poběžím z Jihlavy do Třeště, tak ten film, který mi alespoň chvílemi půjde hlavou, bude o našich životech a štěstí které mám, protože jsem nezažil na vlastní kůži válku a naopak jsem zažil revoluci, ve které jsme bez jediného výstřelu získali svobodu. Té revoluci se i proto říká sametová.

V souvislosti se zmíněným „sametem“ a také v porovnání květnovými událostmi z doby před 75 lety se na závěr dovolím přiznat, že mám někdy strach, jestli to náhodou není trochu tak, že pokud něčeho člověk nebo lidstvo dosáhne zdánlivě lehce, tak si potom není schopen v tomto případě získané svobody, nezávislosti a suverenity dostatečně vážit a dostatečně jasně, důrazně a včas konat kroky k jejich obraně a ochraně.

Při příležitosti květnových dní si tedy dovoluji poprosit o to, abychom se i nad tímto zamysleli, třeba v čase, kdy někam poběžíme.

Zveřejněno 5. 5. 2020 v Jihlavských listech.