Postřehy z Ameriky – Den druhý

Po trochu zvláštní noci, na jejímž konci jsme se snažili vydržet v posteli alespoň do šesti hodin do rána amerického času (12.00 hodin našeho českého času) nás ve čtvrtek – ve druhém dni našeho pobytu v USA čekalo hned několik jednání.

Čtvrtek 22. 9. 2011

Jednání se členy Senátu i Sněmovny reprezentantů 

Po trochu zvláštní noci, na jejímž konci jsme se snažili vydržet v posteli alespoň do šesti hodin do rána amerického času (12.00 hodin našeho českého času) nás ve čtvrtek – ve druhém dni našeho pobytu v USA čekalo hned několik jednání.

Po snídani jsem již v 9.00 hodin amerického času měli domluveno setkání s Úřadem pro námořní výzkum. Přes tento trochu pro nás exotický název se jednalo o setkání s představiteli instituce, která má velký zájem rozvíjet s Českou republikou česko – americkou vědecko-technologickou spolupráci. Bohužel se nakonec tohoto setkání mohli zúčastnit pouze paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková , předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Ivor Bárek a náš velvyslanec v USA Petr Gandalovič, kteří odjeli na setkání dříve osobním autem pana velvyslance. My ostatní jsme dlouho a netrpělivě čekali na objednaný mikrobus, který poté, co dorazil s více než třičtvrtěhodinovým zpožděním, nás již odvezl přímo na místo setkání se senátorem Robertem P. Caseym. Jednání s Úřadem pro námořní výzkum již totiž nebylo možné stihnout.

Na setkání se senátorem a kongresmeny v americkém Kapitolu, na kterém jsme již opět jednali v senátorské čtveřici Alena Gajdůšková, Ivo Bárek, Petr Vícha a Miloš Vystrčil, stále za přítomnosti velvyslance Petra Gandaloviče jsem poprvé mohli na vlastní oči a uši registrovat značný zájem amerických politiků ze státu Pensylvánie (ve státu Pensylvánie poblíž Pittsburghu se nachází světová centrála firmy Westinghouse Electric Company) o setkání s námi.

Naše reakce na slova senátor Roberta Caseyho a následně i na slova a dotazy členů Sněmovny reprezentantů ohledně zájmu firmy Westinghouse, který souvisí s plánovanou dostavbou Temelína, směřovala z naší strany k výzvě k realizaci usilovnější společné snahy na rozvinutí širší česko – americké vědeckotechnické spolupráce (nanotechnologie, transmutace, jaderná fúze apod.).

Jak od pana senátora Roberta Caseyho a jeho poradce, tak následně od skupiny šesti členů Sněmovny reprezentantů (shodou okolností se opět na setkání dostavili členky a členové Sněmovny reprezentantů zvolených za stát Pensylvánia) se nám dostalo ujištění, že budou rozvoj širší českoamerické vědeckotechnologické spolupráce podporovat.

Z celého jednání se všemi členy amerického kongresu však bylo jasné, že zejména nyní v době hospodářské krize, je pro všechny členy amerického kongresu zcela zásadní řešení nezaměstnanosti a získávání zakázek pro americké firmy.

Pro Českou republiku tak vzniká dobrá šance se poněkud šířeji zapojit do špičkového výzkumu a přímé spolupráce s americkými vědci.

Návštěva Kapitolu a jednacích sálů Senátu a Sněmovny reprezentantů

Aniž bych chtěl čtenáře jakkoliv unavovat považuji za zajímavé napsat pár slov o životě v sídle členů amerického kongresu – Kapitolu (The United States Capitol).

Po nesčetných a s narůstajícím počtem stále více únavných procházení rámem spojených s prohlídkami příručních tašek, peněženek, obuvi apod. jsme se měli možnost bez fotoaparátu, telefonu nebo třeba i jen obyčejné baterie nebo klíčů od auta podívat jako diváci do zasedacích sálů obou komot amerického kongresu – Senátu a Sněmovny reprezentantů. Pouze velmi stručně zmíním alespoň dva postřehy.

Prvním poznatkem je skutečnost, že v sále pro 345 členů Sněmovny reprezentantů v době jejího jednání bylo možné napočítat něco mezi 10 až 20 členy této komory Kongresu. Obdobně tomu bylo i v případě Senátu, kde v době našeho příchodu do prostor pro veřejnost se z celkového počtu jednoho sta senátorů vyskytovalo na jednání zhruba okolo deseti senátorů. Situace se začala rapidně měnit před hlasováním, kdy se najednou ze všech stran začali scházet senátorky a senátoři.

Prostě se zdá, že ani senátoři ani  členové Sněmovny reprezentantů se v USA kromě hlasování nijak významně ve svých jednacích sálech nezdržují. Dávají pravděpodobně přednost práci v kancelářích a v podstatě do jednacích sálů se ve větším počtu sjíždějí vláčkem ze svých kanceláří až na zavolání – zvonění, které je v dostatečném předstihu upozorňuje na blížící se hlasování. Zda jsou za to veřejností a médii kritizování, či nikoliv, se mi nepodařilo zjistit, ale spíše na mě tento přístup působil jako zaběhnutý a nikoho nepřekvapující ani nepohoršující.

Na závěr se ještě asi sluší zmínit, že dnešní den jsme navštívili návštěvou koncertu českého pianisty Radoslava Kvapila, který vystupoval s dílem Antonína Dvořáka v rámci festivalu Mutual Inspiration v Kennedy Center Terezce Theatre. Mistr Kvapil sklidil zasloužený úspěch.