Senátoři rozhodli, že stát by měl obcím naslouchat

Na začátku března proběhla v Senátu poměrně živá debata při projednávání změny zákona o pomoci v hmotné nouzi. Hlavní řešenou otázkou bylo, do jaké míry má mít obec či město právo „mluvit“ do přidělování státních sociálních podpor – v tomto případě se jednalo zejména o doplatek na bydlení – svým obyvatelům.

Výsledkem složité debaty bylo nakonec schválení změny zákona, který ukládá občanům, kteří žádají o doplatek na bydlení se nejdříve obrátit na město či obec, čímž se znesnadňuje zneužívání inkasování těchto doplatků na bydlení různým třetím osobám – například „podnikatelům“ s ubytovnami. Zákon totiž nyní po změně říká, že nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud osoba bez vážného důvodu odmítne možnost přiměřeného bydlení, které je povinna si aktivně hledat; za tímto účelem je osoba také povinna o pomoc při získání takovéhoto bydlení požádat obec, ve které má trvalý pobyt či ve které se skutečně zdržuje. Obec je povinna žádost posoudit. Pokud osobě, která ji o pomoc při získání přiměřeného bydlení požádala, nabídka takového bydlení ze strany obce nebyla učiněna, vydá jí obec písemné doporučení dalšího postupu. Pokud nabídka přiměřeného bydlení nebyla osobou akceptována, sdělí to obec příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi.“

Další možností obrany obce před vznikem lokalit s velkou koncentrací sociálně patologických jevů (týrání, násilné trestné činy, různé typy závislostí, kriminalita, hráčství, asociální chování a jednání apod.) je právo požádat o vyhlášení oblastí se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Pokud by se tak stalo, není již možné, aby další lidé, kteří se do takovéto oblasti přistěhují, pobírali doplatek na bydlení. To by mělo do budoucna zabránit zejména rozšiřování nebo případně i vzniku takových oblastí.

Uvědomuji si, že jsem si tentokrát ke svému článku nevybral úplně nejpříjemnější téma. Jsem ale přesvědčen, že i obce by měly mít možnost alespoň částečně ovlivnit vyplácení různých sociálních dávek svým obyvatelům, neboť toho o žadatelích vědí často mnohem více než příslušný státní úřad. Rovněž tak, by obce měly mít možnost ovlivňovat různé typy přistěhovalectví a s tím související podnikání s ubytovnami a inkasováním doplatku na bydlení třetími osobami aniž by dotčené peníze skuteční hmotnou nouzí postižení žadatelé třeba jen uviděli.